Co to zase je, můj prezidente?
Jana Dědečková
Po apelačním dopisu, který měl být Vaší odpovědí „jednomu z řadových členů ODS“ je na Vašich stránkách reakce na kritický dopis dvanácti občanů (srovnání s 99 progováky by jistě kulhalo), jejímž vypracováním jste pověřil Vašeho tajemníka. Co to zase je, můj prezidente? Našel jste si nový komunikační způsob, jak uvádět na pravou míru Vámi neakceptovatelné, ale přesto se množící názory? Je to snad nový komunikační kanál s občany?
Rozhodně netvrdím, můj prezidente, že „dopis dvanácti“ hyperkritických „starostlivých“ občanů je výmysl, a to ani přesto, že podle mých dotazů jeho příjem nepotvrdil nikdo z tázaných poslanců ani senátorů českého parlamentu. Pan tajemník Jakl je zkušený novinář, proto také velmi správně podmínil pravdivost tohoto údaje vsuvkou v závorce (dle vašeho sdělení). Ta lež dnes leží na pisatelích dopisu.
Lidé Vám, nebo o Vás, můj prezidente, píší opravdu strašné nesmysly. Stačí se podívat na diskutující na mém serveru, kde se o Vás vedou krvavé války a kde jste už byl vším.Od agenta KGB až po nepřekonatelného génia 20 a 21 století. Vy i já, můj prezidente, však moc dobře víme, že Vám nejde o ty směšné a nejkřiklavější lži, které se s takovou chutí navlékají do hávu pravdy a jejímiž šiřiteli jsou jedni nebo druzí extrémisté podle toho, zda jste jejich modlou či satanem.
Vám, můj prezidente, jde o víc. Cítíte propad důvěry. Propad důvěry u lidí, kteří si Vás váží pro Vaše nesporné kvality a kteří tyto kvality byli ochotni doposud vždy nadřadit Vašim méně přitažlivým vlastnostem lidským. Propad důvěry, můj prezidente, jste však odstartoval Vy sám, když jste své lidské vlastnosti nechal zvítězit nad profesionalitou a popřel jste sám sebe.
Důvěru, můj prezidente, Vám však nevrátí žádné reakce tajemníků na „dopis dvanácti“, jednomu, ba ani tisícům. Nepomohou jí obnovit žádné dodatečné a klopotné vysvětlovací kampaně ve formě reakcí na pravděpodobně neexistující dopisy. Věřte, můj prezidente, že většina lidí se dívá na svět vlastníma očima a vnímá realitu mnohem lépe než ti, co se nám ji snaží převyprávět. Elaborát pana Jakla nevyjímaje. Nevím, čí to byl nápad, můj prezidente, ale podobnými kousky propad důvěry spíše prohlubujete. Důvěra, kterou jste budoval dvacet let, se tak pomalu hroutí jako domeček z karet a ze vztahu k Vám, podobně jako k Václavu Havlovi, zůstává pouze úcta náležející skutkům dávno minulým.
Dnes, můj prezidente, bude horní komora Parlamentu ratifikovat Lisabonskou smlouvu a bude záležet jen na Vás, zda chcete nadále hrát roli disidenta EU. Je smutné, že nevnímáte realitu. Lisabonskou smlouvu dnes většina občanů podporuje, pokud už jim její ratifikace není lhostejná. Mnohem více je trápí špatná vymahatelnost práva, konkursní mafie, korupce, či neschopnost domoci se spravedlnosti. Eurovolby mi dají za pravdu a doufám, že otevřou oči i Vám. Realita je prostě taková. Já sama jsem změnila názor z části po tom, co stále více času trávím v zahraničí, z části po tom, kdy mě koaliční vláda pod vedením Mirka Topolánka přesvědčila, že čelit hrubé síle velkých (ČSSDKSČ) je možné spojením malých, pokud kompromis nepokládají za sprosté slovo.Panu Topolánkovi bych tímto chtěla poděkovat. Bylo obtížné udržet tuto různorodou koalici, která jistě byla příčinou mnoha jeho bezesných nocí. Nicméně dokázal to téměř tři roky. Bylo by jen poctivé přiznat si, můj prezidente, že Vám se to nepovedlo. Volil jste raději pohodlnější řešení - opoziční smlouvu.
Věřím, můj prezidente, že je někdy strašně těžké čelit všem názorům, které zrovna nenaplňují naše představy o sobě samém. Ale tomu se vystavujeme všichni, kdo tak či onak vstupujeme do veřejného prostoru. Já, obyčejná občanka veřejně prezentující své názory, stejně jako Vy, můj prezident, to musíme umět unést.
To proto, můj prezidente, abychom ztrátu důvěry nezavršili i ztrátou důstojnosti.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
