Od legionářů k Evropské unii
Mirek Topolánek
01.07.2008, Hospodářské noviny
Na včerejšek připadl Den ozbrojených sil České republiky. Češi neberou národní svátky moc vážně. Přitom 30. červen nám připomíná počátky naší moderní státnosti. Před devadesáti lety - v roce 1918 u francouzského Darney - spojenci poprvé slavnostně uznali právo na existenci budoucího státu Čechů a Slováků. Symbolicky u příležitosti přísahy 6000 legionářů.
Odkaz Darney je stále platný. Dovolím si k tomu učinit pět poznámek.
Ti, co se nezalekli smrti
Za prvé. Každý národ, každý nezávislý stát, jeho identita a svoboda se rodí v bojích. Není proto vůbec náhoda, že k politické proklamaci spojeneckého závazku vůči Čechům a Slovákům došlo právě před legionáři. Rok předtím - 2. července 1917 - proběhla slavná bitva u Zborova, kde naši vojáci prokázali nebývalé hrdinství. Bez Zborova by nebylo Darney, bez Darney by nebylo 28. října 1918.
Právo na vlastní stát muselo být vybojováno. Dokazují to slova tehdejšího ministra zahraničí Francouzské republiky Pichona: "...vláda Republiky, jsouc svědkyní Vašeho úsilí a Vaší oddanosti věci Spojenců, považuje za spravedlivé a nutné prohlásit práva Vašeho národa na samostatnost a uznat veřejně a oficiálně Národní radu jako nejvyšší orgán spravující všechny zájmy národa a jako prvý základ příští vlády československé...". I dnes platí, že záruky naší národní existence jsou v plnění spojeneckých závazků. To za druhé.
Stejně tak neztratila platnost slova devadesát let staré legionářské přísahy: "Nikdy z boje neutíkati, nijakému nebezpečí se nevyhýbati... smrti se nelekati a za svobodu ... i život položiti." Pořád máme své legionáře. Na misích v Afghánistánu a jinde prokazují své hrdinství a odpovědnost za svobodu druhých. To platí za třetí.
Za čtvrté se neztratilo nic z ideálů tehdejších legionářů. Jejich snem byl život v mírové a prosperující Evropě. Stejné dva základní cíle sledovali i zakladatelé Společenství uhlí a oceli. U Darney nás spojenci poprvé pozvali mezi sebe, před pěti lety jsme vstoupili do EU. A jako jsme si tenkrát právo na existenci ve svobodné a bezpečné Evropě vybojovali my, neměli bychom ho dnes upírat zemím západního Balkánu, Turkům, státům na východ od unie. Členství v EU je totiž zárukou proti opakování válek, spojuje i bývalé nepřátele a všem společně přináší prosperitu.
Mezi světlem a tmou
Za páté si pamatujme slova francouzského prezidenta Poincaré, jimiž ocenil československé legionáře že nezaváhali, když měli "na vybranou mezi právem a násilím, mezi pravdou a lží, mezi světlem a tmou".
Dnes v EU nestojí otázky takto kategoricky, nicméně stále musíme společně hledat onu cestu ke světlu. Pořád přitom platí ono mušketýrské "jeden za všechny, všichni za jednoho". Legionáři bojovali za národ i za Evropu. Respekt k jednotlivostem a smysl pro potřeby celku. To by mělo být i dnes základem fungování Evropské unie.
Pět pevných kořenů
Je svým způsobem symbolické, že právě po Francii, kde poprvé došlo k uznání našich národních zájmů, bude Česká republika přebírat předsednictví EU. Nemáme na vše stejné názory. Ale nový, zesílený zájem Francie o strategické partnerství se zeměmi střední a východní Evropy ukazuje, že jsme na sobě i po devadesáti letech stále vzájemně závislí.
Svoboda, spojenectví, odpovědnost, bezpečí, spolupráce. Pět slov, pět odkazů Darney, pět hodnotových spojnic s minulostí. Měli bychom je mít stále na paměti. Vznik naší moderní státnosti a příslušnost ke společenství mají stejné kořeny. A dokud budou pevné, budou pevné i záruky naší svobodné, mírové a prosperující budoucnosti. Od legionářů vede přímá linka k Evropské unii.
