Chraňme (opravdovou) justici

Jan Suchánek

Opakovaně tvrdím, že ani justice nemůže beztrestně ignorovat přírodní zákonitosti, když ignoruje statisticky zákonitý výskyt nebezpečně špatných soudců a fatálně zbytněnou stavovskou solidaritou šíří standart jejich neschopnosti v justici jak metastázy rakovinového bujení. Dnes jsem již přesvědčen, že jsou zde důkazy, kdy se to obrací proti justici k její totální destrukci. Připomněl mi to pan ministr Pospíšil na slavnostním zasedání Ústavního soudu poukazem na to, že by se Ústavní soud měl bránit tomu, být adresátem takové laviny stížností, které díky stavu obecných soudů čelí. Zřejmě tento domněle pravicový politik má bolševickou představu, že občané se nemají co dovolávat Ústavy a Listiny základních lidských práv!

Pan ministr demonstroval, že není v možnosti jeho a jeho kolegů politiků jakkoliv zlepšit stav obecných soudů a asi to není ani jejich vůle. Přesto aspoň ukázal úctu před ústavními soudci, když pro soudce Nejvyššího soudu má naprosto opačnou radu. Pokud soudci Ústavního soudu mají stížnosti jim adresované odmítat, zřejmě aby měli čas za ty politiky číst Lisabonskou smlouvu a dokonce se podívat, zda ten nikým neautorizovaný překlad odpovídá originálu či ne, pak soudci Nejvyššího soudu mají pracovat intensivněji. Nemají to štěstí, že by za politiky mohli číst štosy Bruselských slátanin a tak po nich Pospíšil a paní stínová Benešová chtějí, aby si stanovili stachanovské normativy a ty s elánem budovatelů socialistické evropské budoucnosti plnili.

Kdo nevěří, ať se podívá na Internetu do archivu OVM na záznam ze dne 6.1.2008. Podle obou našich nejskvělejších odborníků na justici mezi politiky mají soudci Nejvyššího soudu udělat měsíčně patnáct případů. Pokud někdo viděl nějaký rozsudek Nejvyššího soudu, pak ví, že je to minimálně spousta stran a že se ten rozsudek odkazuje na rozsudek soudu prvního soudu a soudu odvolacího, což jsou dokonce celé svazky listů. Když si uvědomíte, kolik má měsíc pracovních dnů, kolik z nich padne na dovolenou, kolik na nemoc, školení atd., pak je zřejmé, že minimálně každý disponibilní den ten soudce udělá jedno tak obrovsky pracné rozhodnutí.

Jenže na Nejvyšším soudu se rozhoduje v senátu tří soudců a to tedy znamená, že pokud to není jen nenaplňovaná klamavá forma, každý z nich za den udělá tři velmi náročná rozhodnutí při kterých přečte stovky stran dokumentů a odpovědně nalezne cestu práva. Ještě při tom prostuduje své předchozí rozsudky a svých kolegů a ještě soudců Ústavního soudu, aby se tu výklad zákonů a aplikace práva sjednotila v duchu Ústavy. Z toho plyne, že to žádný ze soudců Nejvyššího soudu nedělá, protože to prostě není v lidských silách. Proto nám neplní Nejvyšší soud tu roli, kterou od něj čtenář Ústavy očekává. Pokud by se soudci Nejvyššího soudu ministrům neubránili, pak by pouze vzrostl počet rozsudků, které jsou v rozporu s principem legality, jsou nesprávnou a svévolnou aplikací podústavního práva s následkem porušení základních práv a svobod občanů, kteří se mohou stanoveným způsobem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. Listiny), coby instituce povolané především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovala ochranu právům (čl. 90 Ústavy). A lavina stížností k Ústavnímu soudu se může násobit k tomu, aby jej zcela zahltila.

A tady se nám to spojuje s tou fatální solidaritou se statisticky zákonitě extrémně špatnými soudci. Prostě neexistuje žádný mechanismus, který by soudce přinutil respektovat zákony. V každém takovém denně mnohonásobně opakovaném příkladě by se občané měli obracet na Ústavní soud, aby soudce obecných soudů o významu zákonů poučil. To nejde a proto extrémně špatní soudci úspěšně dál degradují naši justici. Už vůbec neexistuje mechanismus, který by zkorumpované soudce přinutil respektovat výklad zákonů v interpretaci Nejvyšším soudem nebo Ústavním soudem. To je podle mne trestuhodné pohrdání Nejvyšším soudem a Ústavním soudem ze strany soudců prvního stupně i soudců soudů odvolacích. Dokonce to naplňuje skutkovou podstatu trestného činu dle § 169b trestního zákona. Jenže soudci jsou ke škodě celé justice beztrestní. Takže pokud by někdo chtěl cokoliv učinit k prosazení právního státu, měl by něco udělat pro vynucení respektu k Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu ze strany soudců soudů obecných. Stav v soudních síních je zoufalý, že advokáti klienty musí varovat, že dovoláváním se zákonů nebo judikátů těchto autoritativních soudů mohou vyprovokovat pomstu ze strany soudců. Můžu presentovat důkazy, kdy se zkorumpovaný soudce dovolává ve prospěch mafie takového judikátu v naprosto opačném výkladu nebo drze argumentuje, že tyto judikáty jej navzdory Listině základních práv a svobod k ničemu nezavazují.

A bude dokonce ještě hůř. Ti skvělí politici přes justici, si společně notovali ve stejném pořadu dne 13.7.2008. Chtěli demonstrovat, jak pro národ ušetří rozpočtové prostředky tím, že místo těch všech zbytečných státních úřadů a agentur zruší odvolací vrchní soudy. Asi jediné, co ti naši skvělí politici napříč parlamentním spektrem jsou schopni vymyslet. Ono to totiž je ještě fatálnější záležitost než útok na Ústavní a Nejvyšší soud. Vrchní soudy totiž přicházejí do přímé konfrontace s konkurzními mafiemi etablovanými na krajských soudech. Jsou ověřenou hrází, která brání, aby mafie naši justici zcela pozřela. Proto se má, tak jak to již nastartoval insolvenční zákon, odvolací řízení proti zločinným správcům konkurzních podstat a jejich na zločinu účastným soudcům zacyklit zpět na krajské soudy. Ty už si s odkazem na povinnou soudcovskou solidaritu nezkorumpované odvolací soudce zařadí do služeb organizovaného zločinu. Občanu tak jen zbude, aby se proti zkorumpovanému soudci odvolával k jeho kolegovi, s kterým se zkorumpovaný denně potkává a který ví, že dokud ten zkorumpovaný kolega nedosáhne 70ti, může právo zcela ignorovat.

Je signifikantní, že značnou vinu na úsilí paralyzovat justici má sám Ústavní soud. Jediný pokus posledních osobností naší politické scény, Klause a Zemana vnést do politické sféry řádné vztahy aspoň částečným nastolením konkretizace vztahu a odpovědnosti mezi voličem a politikem Havlův Ústavní soud zatrhl. Proto politici jsou stále víc k obrazu svých voličů, většiny, do které se spojili podprůměrní s průměrnými. Navíc jsou politici podřízeni stranickým sekretariátům a skryté vnitrostranické manipulaci. V tomto skrytu je prostor pro to, aby události ovlivňovali ti, kteří mají k disposici složky tajných služeb, a zdá se, že už je jedno, zda to jsou složky předrevoluční nebo porevoluční. Dál se Havlovu Ústavnímu soudu podařilo darovat nerevolučním marxistům trvalý zdroj financí, který jim zajišťuje významný podíl na politické moci. Ti přirozeně preferují třídní právo. Takoví politici samozřejmě nechtějí být kontrolováni nezkorumpovanými soudci a proto je koncipován takový útok na justici.

Nezkorumpovaní soudci jsou skutečně v této formě demokracie jedinou záštitou před nastupující plíživou somalizací naší země. Při psaní tohoto textu mám puštěnou CNN a v souvislosti s tímto textem mne zaujala poznámka televizního komentátora, který konstatoval, že problémy, kterým Texas čelí v souvislosti s hurikánem IKE, jsou umocněny tím, že volení politici nemají k čelení takovým problémům kvalifikaci. A to mají většinový systém, kde by se nějaký Morava, Kott a jim podobní nikdy neprosadili. Mají také poměry, že by žádný politik nepřežil Tlustého nikým nezpochybněné svědectví o bezuzdné soutěži politiků a jejich týmů o korupční prebendy, kterou potvrzuje 80ti a 40ti miliardová pohledávka za škodu způsobenou IPB, kde jsem mimochodem byl největším akcionářem mezi fyzickými osobami a logicky byl taky státem okraden.

Naděje, že díky zkorumpovaným soudcům za zkorumpované politiky se nic platit nebude, je marná. Tím, že stát aspoň jednu z těch pohledávek chtěl sám koupit, jednoznačně a nezvratně potvrdil její vymahatelnost. Jsem přesvědčen, že i znalost toho, jak byli politici tenkrát opilí euforií z provizí za diskontní prodej bank, je zahrnuta do Tlustého nezpochybněného svědectví o bezuzdné soutěži politiků a jejich týmů poradců o korupční prebendy. Marně jsem tenkrát publikoval své přesvědčení o zločinnosti útoku na IPB a obrovských škodách, které jsme tím utrpěli. Jen spočítejte co nás to stálo. Jsem líný hledat přesná čísla, tak si jen odhadnu. Nomura chtěla pro IPB státní dotaci pouhých 2O miliard na odstranění rizik plynoucích z toho, že stát chránil všechny a tedy i IPB dlužníky, místo toho jsme za ty dlužníky zaplatili asi 200, pak Tlustý ušetřil 30, KBC vydělala cca 300, které mohly patřit nám, pak Tlustý ušetřil 30 a necelé 4 jsme zaplatili a teď ještě zaplatíme 120. Čistý náklad cca 600 miliard.

Nepoučeně teď likvidují Tlustého kvůli 300 miliardám pro církve a provizím z prodeje církevního majetku pro starosty. Důkazem šílené devastace poměrů je, že vadí, že chtěl dokumentovat vydírání a vyhrožování, kterému čelil. Nikomu nevadí, že tím vyděračem měl být premiér, od kterého se jeho strana v krajských volbách distancuje, když jeho zásluhou se strana vzdala Tlustého rovné daně, aby zbytek pravicovosti vyjádřilo volební heslo „kraj, kde se vám dobře žije“. Vím o čem mluvím, poté, co jsem upadl v nemilost hochů, co Klause stejně potom zradili, si mne na mušku vzali marxisti v ilegalitě, aby se mne následně pokoušeli 7 roků zavřít na 12 roků za to, že mi konkurzní mafie pod ochranou prokurátorů ukradla skoro půl miliardy. Taky, abych si zachránil existenci, prodám svoji pohledávku do zahraničí jen za ochranu.

Ta záštita v nezkorumpovaných soudcích musí být podpořena všemi menšinovými odpovědnými občany i nezkorumpovanými soudci samými a asi musíme společně hájit tato svá menšinová práva proti primitivně konzumní většině a jejím zkorumpovaným politikům, soudcům a prokurátorům. A ti, co díky nezkorumpovaným soudcům zachrání majetek, by měli založit nadaci, která nezkorumpovaným soudcům umožní žít v penzi lépe než za žebráckou penzi, kterou jim bude korupcí ochuzený sociální stát vyplácet.