Není to komu říct!

Jan Suchánek

Konečně někdo jiný než já, upozornil na fatální rizika spojená s insolvenčním zákonem. V 9. číslu týdeníku EURO pod titulkem „vyšší právní rizika“ advokát Ježek z renomované advokátní kanceláře WHITE+CASE konstatuje, že „se obchod může stát noční můrou“, jejímž důvodem není tolik začínající krize ale je právě insolvenční zákon. Dle tohoto advokáta krize rizika insolvence zvýšila a insolvenční správce bývalého obchodního partnera v úpadku se může domáhat neúčinnosti uskutečněných transakcí s dopady na krizi zvládající podnikatelské subjekty, pro sociální stát hlavně jako na zaměstnavatele.

Volně cituji, že „za neúčinnou může být prohlášena transakce poměrně dlouhou dobu po jejím uskutečnění. ... insolvenční správce může navíc odporovat právním úkonům dlužníka učiněným s úmyslem zkrátit ostatní věřitele ... zpětně až pět let od zahájení insolvenčního řízení ... jeden rok má insolvenční správce na podání odpůrčí žaloby ... dostanete od insolvenčního správce nazpět, co jste dlužníkovi poskytli jako protiplnění? Možná ... do deseti procent ...“. V incidenčním sporu máte důkazní nouzi, protože jak vyvrátíte tvrzení insolvenčního správce za úpadce, že to učinil úpadce s úmyslem zkrátit jiného věřitele a měl minimálně jeden neuhrazený závazek po lhůtě splatnosti.

Nemáte šanci, nemáte informace vzhledem k tomu, že zkrácení věřitelů může být v ceně, která není přiměřená nákladům úpadce. Protože podnikání je z principu riziková záležitost, tak nevyvrátíte, že jste věděl, že může dojít ke krácení jiného věřitele. To se vlastně automaticky týká všech obchodů, které si budete zajišťovat (třeba jen zálohou). Navíc to soudit bude soudce, který se s tím insolvenčním správcem jako správcem konkurzních podstat osvědčil v službách konkurzní mafii. Také zákon mluví o neúčinnosti z důvodu, že bylo jednáno pro váš prospěch. A to je každý obchod, protože obchody, které nejsou ve váš prospěch, prostě neděláte. Tohle potvrzuje, jak marxisti pracují pro mafii, protože nemarxistu by nenapadlo uplatnit sankci na prospěch, protože ví, že docilovat prospěchu je přirozenou součástí a cílem podnikání.

Dokonce „za neúčinné mohou být také prohlášena opomenutí“ úpadce. Na tom je to založený a z toho vyplývá vaše bezmocnost. Jinak by musel správce počkat, až v trestním řízení prokáží statutárnímu orgánu úpadce úmyslné trestné jednání, a to určitě neměla mafie na mysli, když si to vylepšení konkurzního zákona objednávala, protože by ta roční lhůta pro žalobu nebyla nikdy realizovatelná. Pan advokát od WHITE+CASE taky nepředpokládal po zkušenostech z naší soudní praxe, že by se úmysl musel odkazovat na prokázaný trestný čin. K tomu můžeme připočíst, že staré praktiky sepisování majetku, který nepatří do konkurzní podstaty a který patří někomu, kdo je v hledáčku mafie, jsou vylepšeny tím, že tento majetek nepatřící úpadci může správce prodat a oběť se soudit jen o to, co z toho správce inkasoval.

Co je na tom podstatné? U soudu budete stát proti těm co spolu již léta za hranou k nezákonnosti benevolentního zákona spolupracují a ten insolvenční správce je člověk, který se dle justičních zvyklostí prosazených protiústavně Nejvyšším státním zastupitelstvím nemůže dopustit trestného činu, protože jedná pod dozorem soudce. Soudce je nadán totální imunitou, přestože konkurzní ani insolvenční řízení není spravedlivým procesem před nezávislým soudem ve smyslu čl. 6 Úmluvy o lidských právech a soudce ve skutečnosti jedná (dohlíží na správce) jako úředník v úředním procesu svěřeném justici. Navíc se zkorumpovaný soudce ve službách mafie může vždy opřít o ničím a nikdy nezpochybněnou solidaritu ostatních soudců.

Insolvenční správce, pardon, jeho řídící mafie může kohokoliv, kdo s úpadcem udělal v posledních pěti letech obchod zlikvidovat. Stačí jen dlouhá léta se vlekoucí spor s insolvenčním správcem vaše bývalého obchodního partnera. Ten obchodní spor, který vy musíte platit, se potáhne pravděpodobně velmi dlouho. Mohou to vylepšit i předběžným opatřením, které vás vyřídí samo o sobě náklady na předmět sporu. Když půjde o váš majetek, pak inflace hodnotu aktiva, o které se soudíte mezitím znehodnotí. Na ty soudní spory nemusíte ani mít, protože je krize. Pokud inkasované peníze nebo ten stroj, co jste si koupili, jste museli vydat správci, pak vám nezbude než čekat, co na vás po letech z konkurzní podstaty zbude. A když to nedokážete, tak jste v úpadku a konkurzní mafie má i vás. Pokud insolvenčnímu správci nevyhovíte, dopustíte se trestného činu.

A tohle se týká vlastně každého, protože o kterém svém obchodním partnerovi můžete prohlásit, že se do pěti let vyhne úpadku. A pak jsou v tom automaticky namočeny všechny podnikatelské subjekty vašeho koncernu, které v tom lítají ještě víc, protože tam se insolvenční správce nemusí odkazovat na úmysl. Jsem přesvědčen, že až konkurzní mafie bude chtít, tak to uplatní i na fyzické osoby, které si koupili zlevněný dům či auto a jsou v hledáčku mafie.

Náš skvělý ministr spravedlnosti, když ten skvělý insolvenční zákon prosadil, i sama konkurzní či justiční mafie by měli řešit, jak justice převezme řízení národního hospodářství, protože dosavadní parazitování na tržním hospodářství nemůže dál pokračovat a justice se stane dominantním podnikatelským resortem, když mafie se asi stále nebude moci institucionalizovat jako legitimní struktura. Je to nesmírně naléhavé, protože justice chráněna imunitou soudcovské nezávislosti je prý podle Nejvyššího kontrolního úřadu jedním z největších přeborníků v plýtvání peněz nás všech.

Podnikatelé by se měli bránit. Je několik možností. Pro své obchody si mohou zřídit zprostředkovatele, který nebude mít absolutně žádný majetek, bude a hodně zadlužený jen vůči podnikateli a tím vyloučí, že by mohlo být zahájeno insolvenční řízení a tyhle obchody budou nějakým mafií prostřednictvím soudu dosazeným správcem prohlášeny za neúčinné. Dokonce nejlepší bude, když takového zprostředkovatele podnikatel umístí do zahraničí. Přeshraniční zneužití úpadku, se mi zdá, ještě naše konkurzní mafie neumí. Ta umí využít jen toho, že marxističtí soudci nenávidí vlastnická práva, zejména buržoasie, a nemůže zneužít znalosti cizích jazyků a civilizovaného mezinárodního práva, když to ti soudci nemají.

Je otázkou, proč mafie a její političtí exponenti tak snadno realizují své strategické operace „vyšších právních rizik“ před zraky veřejnosti, novinářů a ostatních politiků. Je to jednoznačné dědictví bolševického vymývání mozků a důsledek sociální závislosti na státu většinového voliče. Příkladem buď kauza poslance Wolfa. Všichni se soustředí na jeho domnívané obohacení a nikomu ani Dalíkovi nevadí, že je rozdíl mezi Wolfem a jeho firmou a že firma jen využila svých práv a státu prodala iluzi, kterou stát chtěl, a stát ten „virtuální šunt“ koupil. Nikomu nevadí, že stát může takto utrácet peníze a že se žádné orgány činné v trestním řízení reprezentované zejména našimi nezkorumpovanými státními zástupci nezabývá demonstrovanou korupcí těch státních úředníků či dokonce je řídících politiků.

Je otázkou, proč o „vyšších právních rizicích“ není komu říct a nikomu stejně jako předtím a dosud ze zákona nezákonné konkurzy nevadí. To je důsledek sociálního státu. Nemáme českou buržoasii. Všichni se musí soustředit na korupční získávání státních preferencí a to je něco jiného než starost o svobodné tržní prostředí. Možná, že „vyšší právní rizika“ plynou i z toho, že nikdo nevidí ty nesmírné efekty pro konsolidaci nové pravice, kdyby po vyslovení nedůvěry vládě byl Paroubek pověřen sestavením vlády na zbytek volebního období. Jen kdyby tomu nepřekážely ty rozdělaný a neinkasovaný korupce.