Proč mám jiný názor
Petr Nečas
Právo, 22.02.2005
Rád bych uvedl na pravou míru vyjádření Jiřího Fraňka, který ve své glose Karasův rozum (Právo, 14. 2.) tvrdí, že někteří politici ODS včetně mne v Poslanecké sněmovně nesdělili svůj názor v diskusi o zákonu o registrovaném partnerství. Svůj postoj jsem dostatečně vysvětlil v rámci rozpravy tzv. druhého čtení.
Předesílám, že tento zákon patří mezi témata, na která není v ODS jednotný názor. To přiznáváme, aniž by tato skutečnost znamenala nějaký zásadní střet uvnitř našeho klubu. Zároveň je pravdou, že zhruba dvě třetiny našich poslanců tuto normu nepodporují. Zde jsou hlavní důvody, proč pro tento zákon nemohu hlasovat.
Tato norma by měla dopady na postavení rodiny, kterou považuji za základní strukturu této společnosti. Všechny společenské procesy mají obrovskou setrvačnost. Ta trvá celá desetiletí, někdy i staletí, protože se reprodukují kulturní vzory, které získáváme především v rodinách. Jestliže narušíme tyto zvyklosti a schémata, může to mít někdy i dalekosáhlé dopady. V tomto případě mohou vést důsledky opravdu k tomu, že bude oslabena úloha rodiny, že bude oslabena úloha reprodukce klasického chování, které vzniká v rámci rodiny.
Druhým problémem je skutečnost, zda náhodou určité skupině obyvatel neudělujeme privilegium. Zní to paradoxně, protože naopak zastánci tohoto zákona tvrdí, že někoho zrovnoprávňujeme. Jsem však přesvědčen, že ve skutečnosti udělujeme privilegium.
Jestliže všichni uznáváme úlohu rodiny i to, že vůči klasické rodině má být speciální zákonodárství, musíme si být vědomi, že v této společnosti, která je velmi diverzifikovaná a dynamická, existuje mnoho typů různých druhů vztahů mezi lidmi. Tisíce těchto vzájemných vztahů jsou docela obyčejné citové vztahy, přestože nejsou založeny na sexuální orientaci a na stejném pohlaví. Proč má být pouze jedna vybraná skupinka těchto vztahů vyňata, má být ošetřena speciálním zákonem a mají jí být dána privilegia?
Může jít o dvě vdovy, které žijí spolu ve společné domácnosti, aniž mezi nimi kdy existoval lesbický vztah, mimo jiné proto, že jsou to dvacet let přítelkyně a je levnější žít v jedné domácnosti než mít dvě oddělené domácnosti. Může jít o mladou rodinu starající se o svoji sousedku, která s nimi není v jakémkoliv příbuzenském vztahu. Můžeme uvést řadu dalších příkladů vztahů, podstatně početnějších a rozmanitějších, které necháváme stranou bez jakéhokoliv legislativního ošetření.
Dovedl bych si představit podobný zákon, kdyby byl zákonem obecným. Reflektoval by, že vedle klasických rodinných vztahů v této společnosti existují i jiné typy vztahů, které naplňují lidi citově. Tím jim dáváme určité možnosti v oblasti informací o zdravotním stavu, dědictví, vzájemného sociálního zabezpečení, výživného a podobně, ale byl by to zákon, který tento problém řeší obecně. To znamená bez ohledu na sexuální orientaci těchto lidí, bez ohledu na stejnost nebo různost pohlaví a dokonce bez ohledu na existenci nějakého sexuálního vztahu mezi nimi. V takovém případě by to byla rozumná debata.
24. února 2005
Petr NečasMístopředseda vlády ČR, ministr práce a sociálních věcí
Osobní stránky