Argumenty na úrovni děťátka

Vilém Barák

(Konec konců č. 1/2006)

Jan Keller v časopise Konec konců (č.5/2005) zkritizoval koncept modulárního státu, který jsem o číslo dříve čtenářům přiblížil. Musím říci, že bych od Vás čekal něco více, než text s argumenty na úrovni malého děťátka.

Samozřejmě bych i já mohl psát ve Vašem případě o narcisistní literární onannii nebo o přesvědčení levičáků, že ve stále složitějším světě musí být lidé stále více řízeni, jak to krásně vystihl Benito Mussolini "Byli jsme první, kteří tvrdili, že čím složitějších forem civilizace nabývá, tím omezenější musí být svoboda individua". Ale k věci. Posílám celý text, aby bylo vidět, co mě k myšlence vedlo. Jeden z výrazných argumentů pro modulární stát je, že to co dnes považujeme za "službu" státu, kterou je nevyhnutelné vnutit všem, v jiných epochách nebo jiných státech univerzální "službou" nebylo. Např. železnice dříve byla příležitostí podnikání a občané ji nuceně nefinancovali. Jaký přírodní (možná mně neznámý sociologický) zákon způsobuje, že dnes je nepostradatelnou "službou", na kterou se musí občané skládat (příklad minulosti)? V Německu se lidé moho vyvázat ze zdravotního pojištění (příklad současnosti). Dokonce uvnitř Česka jsou někde dva moduly. Podnikatelé si mohou, ale nemusí platit nemocenskou. Bohužel zeměstnanci ji musí platit. Snahou socialistů samozřejmě je, aby ji museli platit všichni.

Úvaha, že by ti, co se chtějí vyvázat, platili kontrolu, aby nezneužívali jimi odmítané "služby", je veskrze chybná. Ten kdo nabízí zboží a služby si je musí chránit. Je to stejné, jako bych měl finacovat ploty, ochranky, el. zabezpečení atd. obchodu, kde nenakupuji. Je to jeho věc. Pokud by se obchod nechránil a lidé jeho zboží bez placení rozebrali (ukradli, ale takový je svět a nepopírám, že cesta na černo ve vlaku by byla a je krádež) a on zkrachoval, opakuji je to jeho věc.

Se vznikem modularit by se nanejvýš objevili firmy nabízející řešení problému např. čipová karta se záznamem, že jsem donátor železnic, kódování "veřejnoprávního" vysílání...... Necítím se povinován hledat způsoby kontroly. Takže, všechny náklady na kotrolu jdou v neprospěch dotujících, protože si to oni přejí, nikoliv naopak. Nevím, proč směšujete noviny a železnici (fakticky se noviny moc po dráze nevozí, vydavatelé mají v regionech tiskárny a odtud distribuce probíhá auty; dokonce noviny nevozí ani pošta; pokud se týká jiných komodit, dotace jdou pouze na osobní dopravu, nikoliv na nákladní). Pokud má jít pouze o příklad, jako že asi ano, také špatně. Je opět věcí železnice, aby neposkytovala služby "černým pasažérům". Její věc, její náklady.

Pokud si nemyslíte, že žijeme v nejlepším možném světě, tak způsoby změny jsou:

1) násilím

2) převýchovou člověka

3) svobodou.


Násilí v podobě vnucování "služeb" a konfiskace majetku daněmi a volného času (regulacemi) zažíváme. Kombinaci násilí a snahy o převýchovu lidí jsme zažívali před rokem 1989. Mým konceptem je změna rozšířením svobody. Jaká je Váš koncept? Kdykoliv se s Vámi v diskusi rád utkám.

Vilém Barák
Od roku 1996 působil v bankovnictví v oblasti rizikových pohledávek. Dnes se věnuje krizovému řízení společností. Publikuje články v MF Dnes, Lidových novinách, Respektu, Hospodářských novinách a Virtually, převážně k ekonomickým tématům. Je spolupracovníkem Liberálního institutu.