Mohli jsme mít prvním „prezidentem“ Evropské unie politika, kterého zná většina občanů Unie. Jenže evropské hlavy států řekly ne. Trochu se bály, že by je výrazný, charismatický a ještě komunikativní politik v čele Unie mohl zastínit. A tak začaly hledat „šedou myš“.
Ještě před měsícem všichni počítali s tím, že prvním „prezidentem“ bude ostřílený a světoznámý Tony Blair. Zdálo se, že bývalý britský premiér nemá vážnou konkurenci. Když jste si v říjnu chtěli vsadit na Blaira jako budoucího „prezidenta“ Unie, byl vypsán kurz tři ku jedné. Na listu potenciálních kandidátů byl už tehdy i málo známý belgický premiér Herman van Rompuy. Bookmakeři i jemu spíše z povinnosti přiřadili kurz, který však činil třicet tři ku jedné…
Při výběru prezidenta se ale uplatnila všechna pravidla evropského zákulisí. Bylo třeba vyvážit oba dominující politické proudy – federalistický pravý střed a socialisty, stejně jako malé a velké země. Z počátku se zdálo, že prezidentský post připadne socialistům, protože v čele Evropské komise stanul „pravicový“ J. M. Barroso. Jenže socialisté nakonec nedokázali najít shodu na Blairovi, protože mu jejich část ještě nezapomněla, že podpořil „Bushovu“ válku v Iráku. A když se k tomu přidala obava zejména N. Sarkozyho, že by ho mohl Blair v nové funkci zastínit, byl jeho osud zpečetěn. Druhého vhodného kandidáta už ale socialisté v rukávu neměli, a proto se spokojili s tím, že obsadí raději nově zřizovanou funkci „evropského ministra zahraničí“. Díky tomu přišla řada na kandidáta z pravého středu a menší členské země. Poptávanou vlastností vhodného kandidáta se navíc stala jeho menší popularita napříč Unií.
Van Kdo?
To vše mohl splnit rodák z bruselské čtvrti Etterbeek a jen několik měsíců úřadující premiér Belgie Herman van Rompuy. Mimo Belgii (a snad i okolní země Beneluxu) téměř neznámý politik po chvilce přemlouvání nominaci přijal a nikdo vlivný se v Unii nepostavil proti.
Van Rompuy patří ve Vlámsku ke křesťanskodemokratické straně s krkolomným názvem „Křesťanskodemokratičtí a vlámští“. Jeho strana dnes v belgickém politickém spektru zabírá pravou část politického středu. Uvnitř strany patří van Rompuy k hodnotově konzervativnímu křídlu a má pověst intelektuála, čemuž odpovídá i fakt, že vystudoval kromě ekonomie také filozofii.
Členové jeho rodiny mají politiku bezesporu v krvi. Mladší bratr Eric byl vlámským ministrem hospodářství a jejich další sestra Christiane letos kandidovala na čelném místě kandidátní listiny malé marxisticko-leninské Strany práce (PvdA) do Evropského parlamentu.
S politikou začal Herman van Rompuy již v mládí, kdy zasedal ve vedení křesťanskodemokratické mládeže, a prošel si postupně celým žebříčkem kariérního politika. Prvním vrcholem se pro něj stal post ministra pro rozpočet, který získal v 90. letech. I v této pozici prokázal své konzervativní založení, když řádně stlačil tehdejší belgický rozpočtový schodek. Pak jeho křesťanští demokraté odešli na osm let do opozice a on podle vlastních slov strávil opoziční roky zejména v cyberprostoru jako vášnivý blogger. V roce 2007 dokázal jako králem pověřený vyjednavač domluvit vznik vlády pro svého stranického lídra a sám zaujal místo v čele Poslanecké sněmovny. Po pádu zejména mezi francouzsky mluvícími Valony neoblíbeného premiéra ho nakonec vlastní strana přemluvila, aby jako konsenzuální kandidát převzal úřad předsedy vlády. Přísahu do rukou krále složil den před loňským silvestrem. Země za jedenáct měsíců jeho vlády nezaznamenala výraznou státoprávní krizi, a to se v Belgii cení. Navíc si i jako Vlám získal určitou popularitu mezi Valony.
E. T. a básník v čele EU
Když poprvé padlo van Rompuyovo jméno, začaly se rychle hledat jeho klady a zápory pro výkon unijní prezidentské funkce. A k překvapení mnohých převážily klady: rád hledá kompromisy, úspěšně vedl stále rozhádanou Belgii a plynně hovoří několika hlavními jazyky Unie. A je navíc přijatelný i pro Brity. To by se mohlo zdát jako ne až tak podstatné, kdyby poslední dva Belgičané usilující o post ve vedení Unie (J.-L. Dehaene a G. Verhofstadt) neskončili v minulosti právě na britském vetu. Euroskeptičtější a proamericky orientovaná Británie totiž ve většině belgických politiků vidí zapálené evropské federalisty bez velké náklonnosti k USA. A nutno říci, že právem. Van Rompuyovi v tomto ohledu jistě pomohl jeho známý atlantismus v zahraniční politice i fakt, že na rozdíl od svých předchůdců nemluví stále o Spojených státech evropských. Zkrátka ideální kandidát pro všechny.
Muž, který podle karikaturistů připomíná postavičku E. T. a ve volných chvílích skládá básně, stane v čele Unie místo T. Blaira. A byl to paradoxně právě Blair, kdo před pěti lety vetoval belgického kandidáta na post ve vedení Unie…
