Škvoreckého Lvíče se na jeviště přenést nepovedlo

Josef Mlejnek

Nějakých čtyřicet let po vydání a po filmovém přepisu se román Josefa Škvoreckého Lvíče dočkal v Divadle Komedie také divadelní adaptace. Autor, kterému letos na podzim bude pětaosmdesát let, ani jeho žena se z dalekého Toronta na premiéru nemohli dostavit, ale byli přítomni někteří pamětníci spletitých redakčních dějů a vztahů v Odeonu šedesátých let. Josef Škvorecký dokázal podobně jako Graham Greene nevážnou formou zábavného čtení (entertainment) sdělovat vážné věci – on sám v souvislosti se Lvíčetem hovoří přímo o pokleslém žánru. Na představení bylo znát, že Viktorii Čermákové se většinou nepodařilo přenést ironickou rovnováhu mezi vážným a nevážným, a když ano, tak jednoho přebývalo, nebo se druhého nedostávalo. Navíc někteří herci jako by zůstali zakleti ve specificky úsporné poetice předešlých inscenací; režisérce se nepodařilo je pro zmíněný žánr dostatečně „zformátovat“. Představitel redaktora Karla Ledna Roman Zach v černých brýlích (inteligent-introvert) mluví monotónně ztichlým hlasem nebo se pitvoří, jeho u žen úspěšnější protějšek Vašek Vamberk v podání Martina Pechláta působí spíše jako intelektuál nr. 2, neboť postrádá přesvědčivou špetku zvláštní nekomplikovanosti, jež se nepouští do „vysokých her“ a díky níž vítězí nad výborně kombinujícím teoretikem.

Scénu tvoří malé koupaliště se skutečnou vodou, v brouzdališti i naznačené hloubce, v níž se různým topením, potápěním nebo rácháním řeší lidské vztahy, včetně těch nejmezilidštějších. V ní se málem utopí Lednova odmrštěná milá Věra Kajetánová (Dana Poláková). Leden se s ní ve vodě posléze i miluje, ale má z toho špatné svědomí, neboť je zamilován do záhadné Lenky Stříbrné. Gabriela Míčová ji vtiskla půvab, nedostupnost i zvláštní útočnost, ale k úplné věrohodnosti chybí v jejích pohybových i mimických gestech byť nepatrný zlověstný stín božího hněvu: Má je pomsta, praví Hospodin, ale Judovo lvíče, lvice Leona Silbersteinová má být jako by nástrojem této „pomsty“, ne (jen) soukromou mstitelkou smrti své sestry. Židle-křesílka typická pro šedesátá léta kolem bazénu naznačují redakční prostředí – při bouřlivých poradách dominuje Dáša Blumenfeldová, avšak Vanda Hybnerová většinou nepříjemnou až protivnou postavu přehrává de přemrštěné karikatury. Jiří Štrébl v roli šéfa Emila Procházky působí jako rozjařený kumpán, který sice dokáže být zlý, ale ani jím neprosvítá zlověstnost, tentokrát zlověstnost duše, jíž na dně dřepí zbabělost a zrada. Pouze Ivana Uhlířová se jednou ze svých typických „ošklivek“ přiblížila předloze, nejvíce ve chvíli, kdy její začínající spisovatelka Jarinka Cibulová bere vážně Procházkovy výhrady a pře se s ním o smysl svého díla. Divadelní postavy však nedaly zapomenout ani na filmové zpracování z roku 1969 – výborně obsazený film Flirt se slečnou Stříbrnou stihl být natočen dříve, než spadla normalizační klec.

Divadlo Komedie, Praha – Josef Škvorecký – Viktorie Čermáková: Lvíče. Scénář a režie: Viktorie Čermáková. Výprava: Kamila Polívková. Hudba: Ivan Acher. Světová premiéra 7. února 2009. Délka představení cca 80 min.
Hodnocení 60

Vyšlo 2. března v MFDNES

Josef Mlejnek