Film o fondu – fond o filmu
Pavel Foltán
Už nějakou dobu se diskutuje o požadavcích filmařských kruhů na zvýšený tok peněz do tuzemské filmové tvorby. Mluví se o zvýšení v rozměru početního řádu. Konkrétně z desítek miliónů na stovky miliónů korun ročně. Minulou plenární schůzí Poslanecké sněmovny prošel vládní návrh novely zákona č. 241/1992 Sb., o fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Tato sněmovní verze je nyní v Senátu, kde prochází dle jednací procedury příslušnými sekcemi (senátními kluby, garančním výborem a také mediální komisí, ačkoli ta není oficiální strukturou legislativního procesu) a do konce března tuto verzi má podle příslušné lhůty projednat plenární zasedání Senátu.
Zmíněný vládní návrh této novely v její sněmovní verzi zavádí nově povinnost (mimo další subjekty) také všem provozovatelům televizního vysílání – platit do uvedeného Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie příslušné procentuální dávky ze své činnosti, a to takřka paušálně. Tedy bez rozdílu obsahu (programové specifikace) jejich vysílání. Čili bez ohledu na to, jestli vysílají nebo nevysílají v rámci svých programů filmy z produkce české kinematografie. Takže povinnost platit by dle této novely měly mít například i čistě zpravodajské televizní kanály.
Dále pak uvedená sněmovní verze této vládní novely nerozlišuje ani ziskovost těchto televizí, takže například i taková malá regionální televize by musela platit i v případě, že by se v důsledku potřebných investic dostala do ztráty. A to by platilo i v případě těch nových (ať už menších či větších) provozovatelů TV vysílání, kteří by případně uspěli v právě probíhajícím licenčním řízení o udělení licencí k digitálnímu vysílání. A že tyto nové televize budou muset hodně investovat ještě dříve, než budou moci (po uplynutí zákonné 360 denní přípravné lhůty) začít vysílat a teprve pak podle svého ratingu inkasovat nějaké příjmy z reklamy, o tom snad nepochybuje nikdo, kdo se jen trochu orientuje.
Směrem k podpoře kultury už řadu let směřují i nástroje k využití části výnosů z loterií a podobných aktivit. Hned po nástupu do své funkce se tím zabýval i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, a to prostřednictvím nových finančních toků příslušným fondem kultury. Nicméně aktivity jako Česká lotynka nebo EuroLotto neskončily nejšťastněji. Sama myšlenka finančních odvodů z loterií a her do kultury je ale starší. V tuzemsku funguje snad už někdy z 60. let, kdy vzniklo tehdejší Malé televizní sázení (MATES), z něhož se tehdy odváděla plná polovina výtěžku na údržbu kulturních památek. V současné době např. společnost Sazka odvádí podle ust. § 4 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb., (o loteriích) část výtěžku ze svých her (a v objemu 20% to dělá ročně cca. jednu miliardu korun) na veřejně prospěšné účely. Do fondů obcí zase dle téhož zákona přispívají provozovatelé hracích automatů. Dá se tedy říct, že „zdroje tu jsou“.
Nikdo také samozřejmě nepochybuje ani o tom, že pro českou kulturu včetně české filmové tvorby je potřeba vytvořit vhodné podmínky. A od toho tu česká vláda také je. Ale jde také o to, jak dobrý, funkční, spravedlivý a transparentní se nastaví systém. A jistě by bylo také dobré, kdyby nebyl diskriminační ani pro malé televize, ani pro další podobné subjekty. Aby pro ně ten film o tom fondu nebyl čímsi jako hořkou malinou.
Pavel FoltánJUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě
