Revue se špatným názvem: Respekt

Aleš Knapp

Český rozhlas 3 - Vltava

„Autor románu Žert nemá v úmyslu reagovat na obvinění. A radši vydal novou knihu.“ Těmito slovy zasadil týdeník Le Point právě vydanou francouzskou publikaci Milana Kundery Une Rencontre (Setkání) do kontextu loni rozpoutané aféry: „Kundera, jako kterákoli hvězda, samozřejmě mohl zavolat televizní štáby, novinové lokálkáře, soudce i svědky. Mohl dorazit do Prahy, zmobilizovat dav a během pěti minut zakroutit krkem tamním mopslíkům, kteří mu bez důkazu hodili na bedra onu chmurnou událost vymyšleného udavačství.“

Francouzský časopis hovoří k věci. Naopak v tuzemských médiích se v posledních dnech koná přehlídka školácky napsaných textů a vyčkávací taktiky. Nutno tak připomenout projev tlumočený při vyhlášení Státní ceny za literaturu 2007 pro Milana Kunderu, v němž premiér Mirek Topolánek - vedle Václava Havla jediný náš politik, který kdy o Kunderovi řekl něco chytrého - trefně postihl, odkud vítr vane. Všechny nejsledovanější tuzemské sdělovací prostředky pak v rozporu s elementárními principy novinářské etiky řeč předsedy vlády ostudně ignorovaly. (viz Aleš Knapp: Upozaděný premiér a zrazený Kundera, Virtually; Opět zrazený Milan Kundera, 51Pro, 11/2007)

„Milan Kundera“, napsal dále časopis Le Point, „mohl vykřikovat a pohoršovat se. Ale neučinil tak. Jeho strategie totiž odjakživa spočívá ve zdrženlivosti. Tento hrdý člověk se nebude rochnit v pomluvě, která sloužila jako kalamář redaktorům revue s tak špatným názvem: Respekt. Připraví ho tato aféra – nebo ho snad už připravila? – o Nobelovu cenu? Koneckonců, nejde o mnoho. Kundera ani tak nemá důvod měnit své zvyklosti, k nimž patří pobavené pozorování světa. V nové knize se marně budeme pídit po ohlasech onoho hanebného sporu. Opravdový život žije totiž Kundera mezi Rabelaisem, Kafkou a Fellinim, mezi Robertem Musilem a Malapartem. Kniha třiceti textů je jakýsi autorův ´lodní deník´, ve kterém Kundera diskutuje se sobě rovnými: se spisovateli Hermannem Brochem, Nezvalem, Czeslawem Miloszem, Hrabalem, Fuentesem, Chamoiseauem, Škvoreckým, Gombrowiczem, s hudebníky Janáčkem, Schönbergem a Xenakisem, s malíři Francisem Baconem a Matissem.“ Jeden z textů věnoval Věře Linhartové. Ty, kdo po Kunderovi žádají, aby dokazoval svou nevinu, odkazuje týdeník Le Point na pasáž z jeho Směšných lásek: Jestliže nějaký dement považuje sám sebe i tebe za rybu, svlékneš se do naha, abys mu dokázal, že nemáš ploutve? Pokud to uděláš, jsi stejný pitomec jako on.

Rovněž z ohlasu v deníku Le Figaro vyplývá, že titul Kunderovy knihy Une Rencontre skutečně znamená „setkání“, tedy autorovo setkávání s tvorbou významných osobností světové kultury. Výraz „une rencontre“ tu v žádném případě nelze překládat vedlejším významem slova jako „srážka“, jak jsme se zprvu dočítali ve zprávě ČTK a v česky psaných médiích. Korunu všemu nasadil titulek v Lidových novinách, znějící jako výkřik: „Kundera vydává Srážku!“

Člen francouzské akademie Marc Fumarovi v listu Le Monde si všímá, že Kundera v nové knize hovoří s ještě větším entuziasmem než v předešlých souborech esejů Umění románu, Zrazené testamenty a Opona. „Podává vynikající výklad románu Anatola France ´Bohové žížní´, který staví mnohem výše než Orwellův politický pamflet ´1984´. Mediální oligarchie postmoderny vyhošťuje nepohodlné autory a utápí je v konspirativním tichu. Kundera v knize hovoří jako poslední původní obyvatel své vlasti, která byla vymazána z mapy...“
(Příspěvek vysílaný 26.3. v ranní Mozaice stanice Vltava vychází na Virtually s novým titulkem a v upravené, rozšířené podobě.)