Jak to bude s ministerstvem informatiky?

Edvard Kožušník

Dnes má být představena na Hradě vláda Mirka Topolánka a s největší pravděpodobností v ní bude chybět ministr informatiky. Je to dobře či špatně? K této úvaze je zapotřebí krátká exkurse do minulosti. Původní záměr socialistické vlády ministerstvo informatiky zřídit považuji za správný. Karel Březina z Úřadu vlády v tom období připravoval ve spolupráci s předsedou vlády Milošem Zemanem i ostatními resorty vznik nového úřadu, který by zastřešil roztříštěné agendy. Navíc se jednalo o roky tzv. „internetové bubliny“ a vše, co mělo předponu „e“, bylo všeobecně považováno automaticky moderní a tedy dobré. Pro zmiňované období bylo charakteristické, že záměry iniciátorů změn byly zaměřeny jak směrem dovnitř veřejné správy, tak směrem ven, tedy k občanům a větší propagaci internetu obecně.

Po volbách vzhledem k tehdejší koalici na úřad nezasedl očekávaný Karel Březina, ale Vladimír Mlynář (US) a vlastní ministerstvo vzniklo navíc až v roce 2003 v zázemí tehdejšího Úřadu pro veřejné informační systémy. Vladimíru Mlynářovi bylo připisováno, že nebyl schopen prosadit projekty zaměřené především na zefektivnění a elektronizaci procesů uvnitř státní správy. Já osobně jsem ovšem přesvědčen, že je prosadit zkrátka nemohl, a to vzhledem ke své slabé polické síle v tehdejší vládě. Zřejmě i proto se Vladimír Mlynář zasadil spíše o projekty zaměřené na popularizaci internetu a v tomto trendu následně pokračovala i ministryně Dana Bérová, což považuji za škodu minulého vládního období – totiž absolutní rezignaci na legislativní projekty.

Pokud má stát plnit v této oblasti svou základní funkci, tak je to především ve vytváření prostředí (legislativa) a starosti o co nejefektivnější výkon státní administrativy. Nástavbou, a z hlediska konkurenceschopnosti českých firem nástavbou potřebnou, jsou potom investice do vědy a výzkumu, včetně podpory školství. Jen jako doplněk se potom mohou realizovat podpůrné popularizační programy, které se ovšem nesmí stát hlavní politikou státu či spíše jediným mediálním výstupem ministra. Dnes proto zřejmě nikoho nepřekvapí, že ministerstvo je na zrušení. Sám tento úřad se zrušil už tím, že si nevybudoval silnou pozici v koordinaci projektů dovnitř veřejné správy. Fakt, že nebude jmenován ministr informatiky však neznamená, že stát nebude zajišťovat agendy v této oblasti. Vždy jsem navrhoval, aby průřezové agendy přešly přímo na Úřad vlády pod premiéra, pokud je to jedna z jeho absolutních priorit, nebo se přesunuly pod ministra vnitra, kde se velká část agend směrem dovnitř veřejné správy realizuje.

Lze předpokládat, že Topolánkova vláda bude mít spíše slabší než silnější mandát. Dovolím si tedy predikovat, že bude mít zřejmě jiné priority a že pověří řízením MIČRu právě ministra vnitra. Věřím ovšem, že nezanevře na vytvoření prostředí, které umožní jednotlivým resortům na půdě Úřadu vlády společně s vnitrem prosadit efektivní stát, který bude účelně využívat moderní metody a prostředky.