Politická sci-fi si vzala víc, než unese

Josef Mlejnek

Činohra Národní divadla uvedla v Divadel Kolowrat světovou premiéru původní hry Jana Vedrala Staří režiséři. Podtitul We got him! (Máme ho!) jsou slova příslušníka komanda po nalezení skrývajícího se Saddáma Husajna. Vnější podobou jde o politické scifi, neboť na naši vymřelou planetu dorazí specielní team, který zde má odebrat dávné vzorky diktátorství a umělecké servility vůči moci. Velitel výpravy (Johanna Tesařová) hlásí splnění úkolu a přechod na „žlutý režim“, co má znamenat přehrávání situace, nebo spíš oživení minulosti. Z kontejneru se vyvalí skupina bizarně pojmenovaných čtyř „gerontů“. Více než stoletá filmová režisérka Die Erste, kterou hraje Eva Salzmannová, zřetelně odkazuje k Leni Riefenstahlové. Ostatní postavy už z tak jednoznačného těsta nejsou, i když Jednička, jednadevadesátiletý filmový režisér (Martin Finger j.h.) místy snad přímo cituje z pamětí Otakara Vávry. Ace direktor ztělesněný Janem Hartlem se jednu chvíli coby Elie Kazan vymlouvá ze svého udávání kolegů (což je ovšem trochu jiná historie) a sochař Mastěr (Rudolf Stärz) hovoří o Stalinově sousoší v Praze, jehož autorem je Otakar Švec.

Diktatura jako tasemnice

Všichni jsou pochopitelně hrdi na svoji profesionalitu a zapomínají, komu zobali z ruky, nebo si to nechtějí přiznat. Nejvýrazněji svůj part cynické „žravé dámy“ rozehrála Eva Salzmannová, fachidiotskou pózu velmi přesvědčivě zvládl Jan Hartl – všichni čtyři představitelé služebného umění pak přímo excelují v téměř „gemütlich“ scéně (divadelně nejucelenější) na počátku druhé části. Diktátorská figura nazvaná Číslo jedna (Oldřich Vlček) na sebe bere podobu bolševického maršalissima, nacistického füherra, ale nejautentičtější je coby Nicolae Ceausescu – tato obluda má tvrdé, leč výrazné obrysy.
Největší slabinou Vedralova divadelního filosofického apelu je, že postrádá samonosný děj, že jde jen o polovojenskými akcemi a rozpravami mladých výzkumníků rámcovaný sled obrazů, které až příliš překypují diskursivní rétorikou, jež místy zcela vytlačuje přirozenou řeč. Režii Ivana Rajmonta se podařilo sled událostí na scéně jakž takž zpřehlednit, ale i tak se divák neubrání dojmu, že autor honí ne sedm, ale sedmdesát sedm zajíců najednou. V samotném úvodu říká velitel operace, že „nedemokratické ideologie“ jsou jako články tasemnice a že „zbavit se článků přináší jen okamžitou úlevu“. Obávám se, že udeřit problém diktatury na „hlavičku“, se autorovi podařilo jen částečně. Při představení se mi vybavila tasemnicová báseň Pabla Nerudy, v níž chilský nobelista vypočítává všechna pekelná muka, která čekají po smrti na diktátora Franka. Nejde teď o to, že stalinista Neruda byl ten poslední, kdo by měl právo někoho posílat do pekel. Těch muk bylo nějak moc a inflační přemnožení záhy zcela oslabilo jejich zamýšlenou odstrašující sílu. A podobné je to i v Kolowratu.


Národní divadlo, Praha, Divadlo Kolovrat – Jan Vedral: Staří režiséři (We Got Him!) Režie: Ivan Rajmont. Scéna Martin Černý. Kostýmy Michaela Hořejší. Hudba: Petr Kofroň. Světová premiéra 18, a 26. března.

Hodnocení: 50

Mírně zkráceno vyšlo v MfDnes 30. dubna 2007

Josef Mlejnek