O diskriminaci Rómů
Vlastimil Podracký
Opět tu máme nový námět diskurzu. Rómské vystěhovalectví do Kanady. Jak tvrdí český tisk, je rómské vystěhovalectví organizováno a v podstatě za to může Kanada, protože má socialistický způsob vydržování přistěhovalců. To je jistě legální vysvětlení a určitě pravdivé. Jenže příčiny, jako vždy, mohou být hlubší. O těch se mluví v zahraničí. Nemyslím si, že nás zahraniční tisk jen očerňuje, ale jejich pochopení rómského problému u nás také není zrovna objektivní. Je tu několik principiálních otázek, které by se měly vždy vyjasnit dříve, než se začnou probírat jednotlivosti:
Je povinen stát řešit sociální problém, do kterého se dostali jednotlivci sami? Má se někomu pomáhat, když si nedovede pomoci sám? Jistě mohou existovat různé odpovědi, ale určitě se všichni shodnou na tom, že jednotlivec se musí snažit dostat z problému sám a potom se mu může pomoci, ale to jen tak, aby to nebylo výrazně na úkor druhých občanů, kteří poctivě pracují a platí daně. A tady obvykle nastává snaha prosadit názor, že oni jednotlivci se do situace sami nedostali, neboť jsou diskriminováni, prostě za to může společnost. To je totiž velmi důležité, protože potom to dostává jiný rozměr. Kdyby tomu tak bylo, jednak je Kanada přijme, Česko bude odsouzeno jako rasistický stát a v Česku nastanou typické křečovité reakce: Na jedné straně povýšenecké obhajování neobhajitelného a na druhé straně aportování v předklonu levicovým liberálům v tučně dotovaných „nevládních organizacích“ i přímo ve vládách západních zemí, sebemrskačství a účelové projevy, které chtějí tito paraziti Západu slyšet. A tak je velmi důležité diskriminaci dokázat. Je velmi mnoho subjektů, které by se rády na problému přiživovaly.
Jednou jsem potřeboval na terase domu udělat izolační povrch a našel jsem v seznamu firmu s docela zajímavými cenami. Kontaktoval jsem šéfa a domluvil se s ním na technických podrobnostech. Na konec rozhovoru mi šéf sdělil, jestli se nebudu zlobit, budou práci dělat Rómové. Mně to nevadilo, ale protože s jistou rómskou rodinou v blízkosti bydliště nemám dobré zkušenosti, pro jistotu jsem zavřel všechna okna a do bytu je nepustil. Potom, když jsem zjistil, že poctivě pracují a normálně se chovají, pozval jsem je na kávu. Jejich předák byl inteligentní a pracovitý člověk. Řekl mi: „My nemůžeme mít vyjednavače Róma, to bychom žádnou zakázku nedostali.“.
Rómka, která vlastní obchod, nemůže v něm prodávat, protože by odradila zákazníky. Z hlediska Rómů je opravdu diskriminovaná. Ale mohou za to zákazníci? Titíž zákazníci půjdou klidně kupovat k Vietnamcovi a nechají se v restauraci obsluhovat černochem, naopak ještě do té restaurace půjdou se na něj podívat. Prodavač novin klidně nechá vybírat noviny ze stojanu Evropana, černocha a Vietnamce, ale když přijde Róm, tak se k němu postaví a hned se ptá, co chce. Nedávno mu totiž rómští kluci nějaké noviny ukradli. Rasová otázka to tedy není. Jaká je to otázka? Kdo za to může?
Je to stejná otázka jako kdysi, když přišel do restaurace člověk s umazanými šaty, tak ho vyhodili. Ale on nebyl vagabund, šel z práce a chtěl se najíst. Příslušnost k nějaké sociální skupině se vyznačuje určitým znakem. Mohou to být šaty nebo bosé nohy, nebo prostě něco. Jenže člověk který tuto sociální skupinu opustí, zároveň s ní změní i onen znak, šaty si vymění nebo se obuje. Rasový znak změnit nelze. Tam kde je rasový znak zároveň znakem příslušnosti k jisté sociální skupině, nastává problém. Co s člověkem, který už k oné sociální skupině nepatří, ale rasový znak jej stále k ní poutá? Tento člověk neoprávněně trpí a o něj vlastně v tomto sporu jde. Jen on je problémem, nikdo jiný. On potom jede do Kanady a asi tam i zůstane, protože si práci najde a stane se normálním občanem. Ostatní si však chování veřejnosti zaslouží. Na opatrnost má přece každý právo, otevřít se všem Rómům a dokazovat vstřícnými gesty, že nejsem rasista, je riskantní podnik a nikdo normální to neudělá. Může to po něm chtít jen hlupák nebo nějaký aktivista, který se snaží na sebe upozornit, nebo dočasný ministr zajišťující si do budoucnosti kariéru v nějaké mezinárodní organizaci (to nechápou ti, kteří s ním jednají jakoby vyjadřoval svoje názory a snaží se ho o něčem přesvědčovat).
Nabízí se snadná řešení, obvykle jen na úkor někoho. Spravedlivé řešení se nehledá. Někdo to musí odnést. Pokud se v celém ideovém paradigmatu nic nezmění, doplatí na to pracovití a snaživí Rómové nebo to zaplatí celá veřejnost tím, že bude trpět tzv. pozitivní diskriminací. Rómové budou mít vyšší práva než všichni ostatní, budou si moci více dovolovat, budou honit k soudu onoho prodavače novin, že se k nim nerovně chová, budou všichni doplácet na rómské úředníky, kteří vystudovali a zaměstnání dostali jen proto, že jsou Rómové, nikoliv proto, že by něco znali. Špatný úsměv na Róma bude znamenat okamžitě možnost vydírání, že se jednalo o rasově motivovaný trestný čin. Chceme takto trpět, nebo obětujeme ony integrované Rómy? Obojí je nespravedlivé.
V podstatě se jedná jen o princip rovných příležitostí. Rómové žijící na podporách, neposílají svoje děti do školy, protože je to pro ně zbytečné, důležité je naučit je dobře vybírat popelnice a krást. Tito Rómové si svůj způsob života zvolili a je jen otázka, zda jim ho umožňovat podporami nebo jim nabídnout práci, na kterou stačí. Pokud ji nepřijmou, potom si nezaslouží žádné zvláštní ohledy a diskriminace od ostatního obyvatelstva je přirozenou reakcí na jejich chování, nikoliv proto, že jsou Rómové, ale proto, že jsou příživníci. Pokud práci přijmou, stanou se rovnými občany s ostatními a musí se s nimi podle toho jednat. A to zcela do důsledku.
Ale to nezajistí stát, protože ten bude jen rozhazovat peníze a celé řešení bude neproduktivní. Budou se přiživovat různí „sociologové“, budou si dělat kariéru různé organizace natahující ruku pro dotace. Řešit to musí lidé v obcích, obecní úřady, podnikatelé, ale i ti zákazníci v obchodě, který patří vzdělané a pracovité Rómce. Rómové, kteří se snaží o integraci, musí mít podporu veřejnosti, svého okolí, všech občanů. Lidé prostě musí přijmout řešení, které je principiálně jasné, ohodnotit práci a snahu, nikoliv barvu pleti. Pokud bude jasná a zřetelná idea, nemusí politici aportovat západním organizacím, ale vysvětlit problém a stát pevně na svém pravdivém a spravedlivém řešení. Potom si myslím, že nebude ani problém rómského exodu do Kanady.
Naše společnost není ani rasistická, ani xenofobní, jak by rádi viděli a také propagují někteří, kteří už hrají na to, aby byla zavedena pozitivní diskriminace a oni měli výhody, nebo různí aktivisté, kteří tuší dobrou práci v organizacích zabývajících se různými kontrolami a šikanováním lidí. Naše společnost jen neví co chce. Není jednotná v základních ideových principech. Každý politik propaguje něco jiného, principy se nevysvětlují a každý si jen přihřívá svoji polívčičku. Prostě jsme společnost bez cíle, vláčená zájmy aktivistů a mezinárodních organizací. Vytratily se základní morální principy, v tomto případě rovnost příležitostí, vytváření příležitostí a dát příležitost každému. Na druhé straně si špatné a nemorální chování zaslouží opovržení a odmítání, i kdyby to někdo nazval diskriminací. Místo toho nás různí aktivisté přesvědčují o tom, že člověk nemusí pracovat, ale peníze může brát, když je přece Róm. Nebo, že by někdo měl mít pozitivní práva, když má tmavší pleť. Nebo nakonec relativizuje zlo, když jej dělá některá skupina lidí. Potom je nepravda pravdou, zlo dobrem a nemorálnost se stává morálkou.
Na to, že si nejsme jisti svojí pravdou a nevíme, co je správné a spravedlivé, dopřáváme sluchu aktivistům relativizujícím zlo včetně příživnictví, doplácíme nejen v rómské problematice, ale na té se to projevuje momentálně velmi zřetelně.
Vlastimil Podracký
člen Předsednictva Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz