Petr Nečas: Je čas přestat plácat o školném

Je čas přestat plácat o školném

Petr Nečas

15.02.2006, Právo

V rozhovoru pro Právo Jiří Paroubek opět předvedl, co to je něčemu nerozumět, bojovat s neexistujícím nebezpečím a sveřepě setrvávat na bludech. Dokazuje to i titulek rozhovoru: Dokud budu mít vliv na politiku ČSSD, nebudou poplatky u lékaře ani školné.

Škoda že se pan Mitrofanov zapomněl pana Paroubka zeptat, kdo u nás navrhuje školné, proti kterému premiér tak zaujatě bojuje. V zápalu boje si totiž nevšiml, že školné jako platba studenta za poskytovanou vzdělávací službu na veřejných vysokých školách je pohřbená věc, kterou u nás nikdo neprosazuje. A spoluúčast ve zdravotnictví je již dnes 9 % všech zdravotnických výdajů a u důchodců narostla za posledních 5 let na dvojnásobek.

Kdyby Paroubek trochu více četl a naslouchal, věděl by, že Nicholas Barr, jeden z nejvýznamnějších ekonomů veřejných financí a autor reformy financování vysokého školství, kterou nyní zavádí Blair, na podzim v Praze jasně řekl: Přestaňme mluvit o školném! V moderních systémech využívajících principu spolufinancování student neplatí nic. Naopak, během studia se dostává sociální podpory těm studentům, kteří by jinak studovat nemohli, a stát navíc poskytuje půjčky na životní náklady těm, kteří nechtějí studiem zatěžovat rozpočty rodičů.

Spolufinancování se tedy netýká studenta, ale pouze a výhradně absolventa. A to až tehdy, kdy jeho příjem přesáhne průměrnou mzdu. Bylo to řečeno už tisíckrát, je to v programu ODS, stínový ministr školství Bartoš to už několikrát vysvětlil mediím i odborníkům, ale jak se zdá, Jiřímu Paroubkovi to nestačí. Takže znovu, stručně a jasně. Navrhujeme systém, ve kterém každý platí až z toho, co mu vzdělání vynese (tj. z budoucího příjmu), podle toho, kolik mu vzdělání vynese (procento z nadprůměrného příjmu), a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (škole). Je to systém, který sice nezná školné, ale zato zná spoluúčast.

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že to je systém mnohem spravedlivější a efektivnější než ten současný, který sice nezná spoluúčast, ale doplácí na něj zejména děti z nízkopříjmových rodin, které se prostě na VŠ nedostanou.

Vysokoškolské vzdělání se již nyní u nás velmi vyplácí. Podle statistik OECD má ve věku 30-44 let u nás absolvent vysoké školy 1,8krát vyšší příjem než stejně starý člověk bez tohoto vzdělání. Z tohoto hlediska je na tom dokonce lépe než vysokoškolák v Británii, kde podle našeho premiéra existují pro reformu financování VŠ lepší "příjmové" podmínky. V Británii činí výše uvedený poměr jen 1,6.

Systém, který navrhujeme, je spravedlivější i v tom, že otevírá vysoké školy mnohem většímu počtu zájemců o studium, hlavně dětí ze sociálně slabších vrstev. Jsme si totiž vědomi, že mezinárodní výzkumy jasně říkají, že vliv sociálního původu na vzdělanostní ambice i na dosažené vzdělání u stejně schopných dětí je u nás nejvyšší v rámci OECD.

Dnes už také víme, že je tomu tak především proto, že tváří v tvář nízkým šancím na přijetí na zvolený obor to vzdávají především děti ze sociálně slabších vrstev, i když mají nesporné studijní předpoklady. Proto nám světově uznávaní experti doporučují školy mnohem více otevřít a zmírnit obavy z neúnosné konkurence na vstupu do vyšších stupňů vzdělávacího systému. A jak na to jde Paroubkova vláda? Vloni zavedeným omezením počtu přihlášek na střední školu konkurenci na vstupu na střední školy ještě více zostřila. Tuto metodu "prolamování bariér" na cestě k vyššímu vzdělání pro děti ze sociálně slabších rodin opravdu nevyzkoušeli ještě nikde na světě. Asi vědí proč.

Námi navrhovaný systém umožňuje spoluúčast, která brány VŠ otevře většímu počtu studentů, což je cíl, ke kterému se Paroubkem obhajovaný současný asociální systém nikdy nedohrabe.