Robert Schuman a mariánská vlajka nad Evropu aneb měl by katolík podporovat EU?

Lukáš Petřík

Na příkladu Roberta Schumana je dobře patrné, že ne každý hluboce věřící katolík a křesťan musí být dobrým politikem. Schuman bývá oslavován jako Otec Evropy, přitom byl de facto jen loutkou v rukách francouzského socialistického centralisty Jeana Monneta. Protože původní Monnetovy návrhy směřující k vytvoření Spojených států evropských, vyvolaly u evropských politiků odpor, rozhodli se eurofederalisté změnit taktiku a propagovat evropskou integraci jako spíše pouze hospodářskou záležitost, zatímco byly postupně potichu další a další pravomoci národních vlád a národních parlamentů uzurpovány Bruselem.

Podobným způsobem např. postupoval i britský premiér a až fanatický příznivec vzniku jednoho evropského státu Edward Heath, který Britům tvrdil, že vstup do Evropského hospodářského společenství nebude mít negativní vliv na britskou suverenitu a demokracii a bude se jednat pouze čistě o vytvoření jednotného trhu a hospodářskou spolupráci. Tento trik a podvod v okamžiku vstupu neprohlédla ani pozdější premiérka Jejího Veličenstva Margaret Thatcherová a proti centralizaci moci v nedemokratickém Bruselu se postavila až později. Stejná metoda byla použita i v návrhu tzv. evropské ústavy, kdy bylo příliš otevřené slovo „federální“, jenž naznačovalo vznik superstátu, vyměněno za slovo „komunitární“, aby ústavu podpořili i ti, kteří jsou proti vzniku jednotného evropského superstátu.

Proč je však evropská integrace od svých počátků a ze svého principu nedemokratická? Demokracie jako taková totiž znamená vládu lidu. Avšak jak může fungovat demokracie na evropské nadnárodní úrovni , pokud zde neexistuje evropský lid (evropský politický národ-démos) a evropská veřejnost? Dívají se obyvatelé evropských států na evropské televizní noviny? Čtou celoevropský deník? Existuje zde společný evropský jazyk, společně interpretovaná historie, společná tradice, společné hodnoty, solidarita a společný zájem? Neexistuje. Demokracie jako taková nemůže fungovat mimo národní stát.

O většině zákonů platných v České republice již však nerozhoduje český lid prostřednictvím našeho parlamentu, ale Rada EU složená z jednotlivých ministrů evropských států. Nelze argumentovat, že jsme prostřednictvím demokratické procedury (referenda) předaly některé zákonodárné pravomoci na evropskou úroveň. Zde byla právě demokratická pouze procedura. To, že jsme předali legislativní moc národního parlamentu nevolené exekutivě Rady ministrů, je vlastně formou zmocňovacího zákona Říšského sněmu z roku 1933, kterým dostala exekutiva Adolfa Hitlera zákonodárné pravomoci. V Německu byl tedy demokratickou procedurou zrušen demokratický obsah vlády. V momentě, kdy dle odhadů ředitele Centra pro ekonomiku a politiku Petra Macha rozhodují instituce EU o 60% našich zákonů, nikdo nemůže tvrdit, že žijeme v suverénní a demokratické zemi. Český lid již bohužel není suverénem této země a nerozhoduje suverénně o všech svých zákonech.

Evropská unie jako předstupeň evropského superstátu je výtvorem lidské pýchy a nepokory, protože chce destruovat demokratickou formu vlády uvnitř jednotlivých národních společenstev, jejichž vnitřní konsensus, smír a solidarita se vytvářely po staletí, a chce konstruktivisticky vytvořit evropský národ, podobně jako se snažili komunisté vytvořit jednotný sovětský lid. Eurocentralizátory chápaná subsidiarita je pouze fíkovým listem pro bruselskou centralizaci.
Evropa byla vždy charakteristická tím, že v ní vedle sebe žilo mnoho národů a států, proto by bylo lépe nahradit nedemokratickou Evropskou unii spolkem suverénních států, kde spolu budou jednotlivé nezávislé státy spolupracovat v míru. Středověká Evropa byla jednotná ve své víře v Boha, nikdy však nepotlačovala svobodu, svézákonnost a nezávislost jednotlivých národních společenstev. Správný katolík by tedy po mém soudu měl podporovat Evropu jako duchovní entitu, kde svobodné a nezávislé národy žijí každý dle svých zákonů a mají společný křesťanský pohled na svět. Současná Evropská unie je však vzpourou proti přirozenosti a je budováním pyšné babylonské věže v Bruselu, která stojí na základech levicového postmodernismu, jehož oběťmi jsou miliony nenarozených dětí. Hrdé katolické Polsko dnes stojí proti bruselskému socialistickému centralismu se svou obranou nenarozeného života a odporem proti homosexuálním svazkům. Nebude však třeba trvat dlouho a bude se muset podřídit nedemokratickým příkazům z Bruselu schvalujícím potraty a manželství homosexuálů, ačkoliv by to Poláci v demokratickém hlasování ve svém parlamentu nikdy nepřijali.

Pomýlený katolík Robert Schuman, který se sice často modlil breviář nebo růženec, přispěl svou činností k vytvoření centralistické, postmoderní a ve svém důsledku protikřesťanské Evropské unie, která destruuje pravého ducha Evropy. Je to varováním pro každého křesťana, aby se nesnažil potlačovat přirozená národní společenstva a jejich tradiční svébytný život.

Pro seznámení s problematikou doporučuji tuto knihu: Christopher Booker a Richard North: Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti, Barrister & Principal Brno 2006, překlad Veronika Lásková, cena 595 Kč


Vyšlo v časopise Obrázek libereckých farností 4. 6. 2007, č. 7, roč. 5