Evropský etnomasochizmus

Vlastimil Podracký

Etnomasochizmus je patologické sebemrskačství v oblasti vlastního etnika. Je to především hledání těch nejhorších prohřešků vlastního národa, rasy, kultury a jejich neustálé vyzdvihování a volání po nápravě. Je to velmi rozšířený jev v úpadkové evropské kultuře související s relativizací hodnot a indiferentizmem. Hlavně ovšem takto patologicky chovající se lidé nejsou dostatečně ostrakizování ostatními, kteří se tak zdráhají učinit, protože indiferentizmu propadli. Je těžko vyhodnotit, zda je na postupu etnomasochizmus nebo je na postupu neschopnost mu čelit. Spíše je na postupu obojí, neboť indiferentizmus a relativizace jsou hlavními znaky úpadku a zanikání kultury. Etnomasochizmus tím vyplouvá na povrch.
V oblasti evropských etnik se projevuje především sebemrskačství ohledně evropské historie. Křížové výpravy do Palestiny byly opravdu provázeny násilnostmi. Ale prosazovat potřebu se muslimům za to omlouvat, podlézat jim a snášet jejich nepřiměřené požadavky, je jasným znakem etnomasochizmu. Bílí Američané se takto zcela neúměrně omlouvají afroameričanům za otrokářství. Nesmysl takového počínání je více než jasný už s hlediska toho, že předkové většiny dnešních Američanů přišli do Ameriky až po zrušení otroctví. Indiánům se omlouvat je sice na místě, ale jakou míru to má mít?
Naprostý nesmysl je se omlouvat bývalým koloniálním národům. Víme, že koloniální období bylo sice provázeno násilnostmi, které obvykle nebyly vyšší než násilnosti místních vládců, naopak Evropané přinesli těmto národům jakési představy o lidských právech a tím napomohli jejich vývoji k lepším podmínkám života. Jenže etnomasochista neuznává nějaký přínos evropské civilizace. V jeho slovníku je jen imperializmus, násilí, vykořisťování, apod.

Kořeny etnomasochizmu
Každý patologický jev je odrazem úpadku hodnot. Podobně etnomasochizmus je jedním z projevů úpadku harmonického myšlení, úpadku hledání pravdy, úpadku vědomí a podpory spravedlnosti, úpadku objektivního posuzování jevů. To vše má základ v propagaci „spontánního řádu“, tady v přesvědčení, že pravdu má ten silnější.
Etnomasochizmus je především odrazem špatné výchovy, která neobsahuje hodnoty evropské civilizace, ale je založena na relativizaci. Evropská výchovná praxe prosazuje, že děti nemají být vychovávány v žádných národních nebo náboženských hodnotách a teprve v dospělosti si sami najdou svůj názor. Ten potom obvykle sklouzává k obdivu jiných kultur, kulturní a identifikační prázdnotu zaplní buď fandovstvím k fotbalovému klubu nebo obdivu k buddhizmu, józe nebo islámu, pokud přímo nesklouznou k životu ve zhoubné sektě nebo satanizmu. Masochistické tendence indiferentní výchova neodstraní, naopak podpoří, stejně jako jiné úpadkové hodnoty včetně schvalování zločinů a rozkladu vědomí spravedlnosti. Samozřejmě, že ideová prázdnota může být zaplněna také nenávistným nacionalizmem a rasizmem, tedy nikoliv přirozeným vlastenectvím. Proto se velmi často společnost bez tradičních morálních hodnot diferencuje a vývojově diverguje. Na jedné straně jsou extrémní nacionalisté či rasisté bojující na ulicích s extrémními levičáky, obvykle prolezlými etnomasochizmem. Rozum zůstává stát, protože výchova k vyžadování objektivity a spravedlnosti se už dávno neděje. Jak už bylo řečeno, manifestace etnomasochizmu je umožněna indiferentním prostředím. Také se uplatňuje rovnostářské levičácké myšlení, které je jakýmsi substrátem etnomasochizmu, protože umožňuje nerozeznávat nízkou a vysokou kulturu, egalitářsky zevšeobecňovat a vzbuzovat už na začátku nedůvěru k evropské historii, která vedla k akumulaci majetku a nerovnostem. Výsledkem je neurčitá směsice jakýchsi egalitářských, pacifistických a etnomasochistických představ, typických pro dnešní levici, obvykle se projevující lenivým materialistickým ústupkářstvím, appeasementem a neschopností bránit svoje etnikum a svoje kulturní hodnoty (těžko je může bránit někdo, kdo je ani nezorpozná…). Nicméně etnomasochizmus nemusí být nutně součástí levicových aktivit.

Spojeni lží
Útočné kultury a etnika obvykle neznají indiferentizmus, dokonce ani hledání objektivní pravdy, řídí se pouze svými zájmy. Jejich nacionální a náboženský tribalizmus se projevuje agresivitou a neschopností objektivní diskuse. Etnomasochisté jsou pro ně spojenci. Jsou to oni užiteční blbci, kterým se potají smějí, ale se kterými souhlasí v jejich postupu proti vlastní kultuře. Tak se formuje fronta, která shodně tvrdí, že evropské státy jsou povinny nahradit bývalým koloniím vykořisťování v koloniální době, že je nutno bohatství bohatých rozdat chudým, že je nutno se nedívat na to, do jakých rukou pomoc směřuje, hlavně že se platí. Je to morálka dvojího metru: na jedné straně stojí vždy špatné státy evropské (snad se ještě dá říct křesťanské…) kultury, na které jsou přísná měřítka všeho druhu, jejichž okrajová selhání jsou rozmazávána a demagogicky propagována. Na druhé straně státy třetího světa, které mohou jakkoliv porušovat lidská práva, páchat třeba i genocidu vlastního obyvatelstva, a přitom jsou vždy posuzovány kladně a jejich chyby jsou omlouvány. Muslimové, stejně jako levicová fronta prolezlá etnomasochizmem, shodně požadují podporování palestinského vraždění Izraelců, neboť Izraelci jsou imperialisté. Afirmační akce týkající se ne-bělošských etnik v Americe jsou neseny stejným principem. Roztříštěná, ideově nejednotná evropská kultura se není schopna bránit, protože vlastně neví co bránit, není ztotožněna s nějakými morálními hodnotami.

Český vnucený etnomasochizmus
Zatímco v západní Evropě a Americe se může etnomasochizmus opřít o některá historická fakta – kolonializmus, otrokářství, útlak některých národů; v českém prostředí se podobné objekty těžko hledají. Nicméně, pokud nemají vypadat Češi jako xenofobní národ, je tlak různých organizací z Evropské unie za každou cenu něco najít. Ale kde vzít a nekrást? Češi byli spíše obětí cizí nadvlády, sami dlouho neměli svůj stát. Proto je potřeba opravdu napnout etnomasochistickou představivost a kreativně něco vytvořit. Co takhle Rómové? Ti se nezasvěceným přímo nabízí jako oběť. Vždyť mají tmavší pleť, vypadají skoro jako jiné oběti! Jenže jak to udělat? Rómové byli jakési kočovné etnikum, které po přesunu do Evropy ztratilo pastviny pro svá stáda, aby přežilo, muselo kočovat s flašinetem, dělat pouťové atrakce a případně se různě přiživovat. Později žilo většinou z různých sociálních podpor a pokud by se mělo vysondovat, kdo žil na úkor toho druhého, tak by se ostudně přišlo na to, že to bylo vlastně opačně. Proto je taková snaha demonstrovat světu český etnomasochizmus zřízením památníku v Letech a uznáním viny, která téměř nebyla, nebo byla ve srovnání s jinými v téže době tak nepatrná, že se normální nepatologický rozum bouří. Nicméně etnomasochisté jsou neústupní: vina být musí, i kdyby nebyla. Nepřiznání se je přitěžující okolnost. Jako vždy se na etnomasochizmus přilepí nacionalizmus z druhé strany. Němci by se zřízením památníku Rómům v Letech zbavili části své viny a přesunuli ji na Čechy. Tady je zcela zřejmá spolupráce etnomasochistů s nacionalisty z druhé strany.
Dalším vynuceným sebemrskačstvím je stále naléhavá výzva omluvit se Sudetským Němcům, dokonce jim vracet majetky. Požadavky na návrat majetků probíhají současně se zamlčováním skutečností, že německá vláda Sudetským Němcům jisté odškodnění poskytla, že Německo zaplatilo jen minimální reparace poškozeným státům a že oběti rozsáhlého nacistického vraždění a teroru prakticky neodškodnilo. Zde už je spojenectví mezi německým nacionalizmem a českým etnomasochizmem více než jasné. Nebezpečí zneužití varuje.
Přestože první republika, vedená Čechy, zachránila Slováky od neodvratné maďarizace, vytvořila slovenské školy, které předtím prakticky neexistovaly, etnomasochisté plédují pro představy zlých Čechů, kteří tenkrát vykořisťovali Slováky a dělali z jejich země kolonii. Jsou to z prstu vycucané ojedinělé případy selhání, na kterých se vytváří etnomasochistické konstrukce zlých kolonialistů. Taktéž etnomasochistický lživý výklad první republiky jako nedemokratického státu, který prý národnosti utlačoval, je zneužit hned následně k obhajobě německého nacizmu a jeho nástupu.

Demaskování etnomasochizmu
Etnomasochisté jsou obrácení etnocentristé, ještě spíše obrácení nenávistní nacionalisté nebo jiní tribalisté. Je to tedy patologický jev projevující se především neobjektivitou a popíráním skutečností. Někdy je obtížné rozeznat etnomasochizmus a tribalizmus z druhé strany. Demaskování tedy může být obtížné. Jenže nenávistný nacionalizmus (nebo jiný tribalizmus – náboženský, rasový) vychází z přirozené identifikace vyhraněné do násilí, etnomasochizmus vychází z patologického sebemrskačství. Snad by bylo možno i nalézt metodu, jak je rozeznat, i když projevy jsou obvykle shodné.
Pokud je spor o některé skutečnosti, potom je pro etnomasochizmus a tribalizmus naprosto signifikantní žonglování s morálními hodnotami, neexistence morálního východiska a izolace jevů. Jestliže posuzujeme objektivně nějaký historický jev, musí být zvažován ze dvou hlavních hledisek: 1. V kontextu doby, tedy srovnáním s ostatními jevy v okolí v téže době. 2. Z rovného morálního východiska. Tedy kritika by měla mít svůj základ v dohodnutých morálních hodnotách (třeba ve stávající listině lidských práv) a podle nich posuzovat shodně všechny jevy.
Když budeme objektivně hodnotit husity a Žižku, nutně musíme jejich činy srovnat s činy ostatních veličin té doby, tedy s chováním křižáků, s jejich morálkou, s chováním tehdejší církve. Ze srovnání nám musí vyjít, kdo se choval morálněji na základě současných lidských práv, kdo byl tedy s hlediska dnešní doby přijatelnější.
Typický příklad patologického a tribalistického chování je posuzování jednání husitů izolovaně, tedy vyzdvihování jejich zločinů bez ohledu na zločiny protistrany, dále používání jiných morálních východisek pro husity a jiných pro křižáky. Typicky tribalistické a etnomasochistické je rčení, že křižáci si mohli nemorálnosti dovolit, protože byli legální armádou, kdežto husité byli vzbouřenci a proto jejich zločiny, byť shodné, jsou vlastně horší. Podobné nesmysly, tedy odlišné morální východisko pro jednotlivé subjekty, si etnomasochisté vymýšlí zcela běžně, v současné době hlavně v konfliktní linii evropské kultury s neevropskými etniky.

Závěr
Současná evropská civilizace už nemá co bránit, vyjma svého momentálního hospodářského statusu, bez ohledu na budoucnost. Tato civilizace neplodí děti pro své pokračování, ale jen v malé míře pro uspokojení nejzákladnějších instinktů, pokud ještě existují. Pro takovou civilizaci je nivelizace hodnot pohodlným východiskem pro její bezperspektivní život v ideji: „po nás potopa“. V rámci takové civilizace je indiferentizmus v posuzování hodnot východiskem. Proč za něco bojovat? Není za co. Jen ať nás nechají dožít v blahobytu!
Etnomasochizmus je jen jedním z projevů úpadku. Společnost, která měla hodnoty a bránila je, zcela jasně si byla vědoma, jak takové hodnoty vypadají, aby mohly být východiskem pro posuzování všech jevů, tedy i historie, politického postoje a chování jednotlivců; nemohla vůbec připustit jen stín nějakého etnomasochizmu. Pokud ve zdravé společnosti někdo s etnomasochizmem přijde, okamžitě musí být kritizován a na základě uznaných civilizačních hodnot usměrněn do patřičných mezí. Tím nechci naznačit nutnost nějakých právních norem – příslušníci zdravé společnosti se tomu přirozeně brání sami... To, že se to dnes vzhledem k etnomasochistickým projevům neděje, je varující příznak velmi pokročilého rozkladu morálních hodnot a úpadku.