O nemožných reakcích na terorismus
Vilém Barák
(51PRO č. 10/2005)
Pruský generál, známý vojenský teoretik (i praktik) Gottfied von Clausewitz v 18. století charakterizoval válku, jako pokračováním diplomacie jinými prostředky. V souvislosti s islámským terorismem lze říci, že ještě nikdy v lidských dějinách nebylo s tak malými prostředky a oběťmi na straně útočníků, dosahováno tak zásadních politických cílů, mezi nimiž je i odchod cizích vojsk z arabských zemí. Španělský vojenský kontingent islamisté nemuseli porazit v přímém boji. Stačilo několik výbuchů na nádrží v Madridu, s minimálními ztrátami na straně útočníků a celou jednotku zlikvidovala (odsunula) sama španělská vláda. Teroristické útoky v New Yorku, na Bali a hlavně nedávné v Londýně a egyptském Šarm aš-Šajchu vedou o otázce, co se s tím dá dělat a jak reagovat. Politici a bezpečnostní složky potírání terorismu podmiňují přijetím Evropské ústavy, volají po globální světové vládě, usilují o rozšíření odposlechů i tzv. bezpečnostních kamer, domáhají se volného přístupu k bankovním údajům, prostě chtějí svět Velkého bratra. Mám jiný návrh, který na rozdíl od návrhů politiků dává šanci na zachování svobody. Přijímejme terorismus jako každý jiný druh smrti, jako civilizační chorobu. V podstatě je jedno, zda dostaneme infarkt či mrtvici z přejídání, rakovinu z kouření nebo se zabijeme při sportu, který vznikl z toho, že z bohatství roupama nevíme co dělat. Z pětiset miliónů lidí žijících v blahobytu, několik stovek za rok zahyne rukama islamistů. Jenom v Česku na silnicích za stejnou dobu zemře 1100 mužů, žen a dětí. Nejedná se o cynismus nebo fatalismus, ale o realitu dnešního světa.
Za vrchol pokrytectví považuji výroky politiků, že islamisté útočí na demokracii. Za tichého souhlasu Západu bylo v roce 1992 v Alžírsku zrušeno druhé kolo voleb, kdy v kole prvním, zvítězila islámská strana. Konflikt mezi západním a islámským pojetím světa je zásadní výzvou k úvahám o mezích demokracie, o nebezpečích, která ona sama přináší, o tom co všechno lze lidem vnutit usnesením parlamentu. Připusťme si konečně, že to o co dnes islamisté usilují pomocí bomb, mohou zítra dosáhnout prostřednictvím voleb.
Měli bychom se myšlenkově i ekonomicky připravit na pád některých režimů na Blízkém východě, odchod amerických vojsk a chaos v této oblasti. Islamisté se budou snažit Západ ekonomicky vydírat, dojde k přerušení dodávek ropy z této oblasti a dalšímu růstu její ceny. Stát by měl proto u pohonných hmot omezit svoji daňovou nenažranost. Zatím se chová jako komplic bin Ládina a tyje z jím způsobené nestability na ropných trzích. Západ si již nemůže dovolit blouznění o větru, slunci a biomase. (Ne)alternativní zdroje přežívají pouze na úkor zdrojů klasických a zdražují energii stejně jako „práce“ teroristů. Je potřeba uvolnit prostor jaderné energetice, a to nikoliv státními subvencemi, ale zařazením ekologistů mezi islamisty a jiné nepřátele západní civilizace.
Odmítněme všechny teorie o vině Západu, o koloniální odpovědnosti a o nutnosti přerozdělení bohatství. Vydírání nemá žádné meze a denně se o tom můžeme přesvědčit na požadavcích našich domácích dávkařů. Ještě že například v Egyptě nejsou lidé tak závistiví jako v Česku. Při tak obrovských majetkových rozdílech by se všichni Egypťané museli do měsíce navzájem povraždit.
Izrael, tato země malá rozlohou a počtem obyvatel, ale velká odhodláním, země jejíž občané již přes 50 let neví zda autobusem nepoletí přímo do nebe nebo jestli na ulici nebudou napadeni mladíkem s nožem, by se měla stát hlavním strategickým partnerem Západu, vzorem tajných služeb při pronikání do nepřátelského prostředí, ale i v tom, co tiskové agentury stroze popisují slovy: „…a okolojdoucí útočníka zastřelili“.
V poslední řadě opusťme myšlenku multikulturalismu. Přestaňme si cokoliv nalhávat, islám je svobodě nepřátelská ideologie. Jediný způsob jak spolu mohou lidé žít trvale v míru je právě svoboda, respekt k vlastnictví sebe sama a ke statkům, které si člověk vyrobí, smění či jako první přivlastní. Odpovědí na terorismus by měl být návrat Západu k těmto principům, uvolnění trhů a tím získání ještě větší převahy v oblasti civilních a armádních technologií i životní úrovně. Zároveň navraťme občanům právo nakládat se svým majetkem dle libosti, rozhodovat o tom, koho pustí do své restaurace, hotelu nebo firmy. Když někdo ve škole kradl svačiny a tloukl ostatní děti, nabylo nic divného, když s ním nikdo nekamarádil.Vyloučení vytváří tlak na změnu chování a ti kdo tak neučiní, nemohou čerpat z výhod spolupráce s lidmi, k níž jsou nepřátelští a na něž útočí.
Vilém BarákOd roku 1996 působil v bankovnictví v oblasti rizikových pohledávek. Dnes se věnuje krizovému řízení společností. Publikuje články v MF Dnes, Lidových novinách, Respektu, Hospodářských novinách a Virtually, převážně k ekonomickým tématům. Je spolupracovníkem Liberálního institutu.
