Bitva o Ratha
David Hanák
Můj kolega z práce tvrdí, že co se týká parlamentních voleb, existuje jedno železné pravidlo: "je před volbami, uslyšíme o Rathovi". Můj kolega z práce, jmenuje se Pepa, Ratha "miluje".
Rath je pro něj typ onoho konjukturalisty, který vždy hledá, jak naskočit do toho správného vlaku. A Rath Pepu nezklamal, je před volbami a Ratha jsou plné noviny. Když není ministrem, tak je alespoň prvním náměstkem, "konečně se vedral až na ministerstvo", sarkasticky komentuje Pepa Rathovy dlouholeté snahy.
Musí prezident Ratha jmenovat?
Pepa není žádný politolog, ale ví, že lidé, jejichž ego je větší než jejich schopnosti, jsou nebezpeční.
Stejně jako je nebezpečný Rath, je nebezpečný Paroubek. Sešli se dva "ředitelé zeměkoule". Jak nás již Paroubek několikrát ujistil, je mu jedno, jak něco prosadí, jen když prosadí to svoje, prostě komunistické "účel světí prostředky". Žádná psaná, natož mravní pravidla ho nezastaví.
Zákoník práce, Marťani, komunisté, Rath. Co bude další? Těžko říci, Paroubek na nějaká pravidla kašle, překážela by jeho egu a předvolebním preferencím ČSSD.
Jistě, jak nás upozornili znalci ústavního práva, prezident Klaus musí dle ústavy ministra na návrh premiéra jmenovat. Nemá vyhnutí, může pouze zdržovat. Nebo nemusí, když takové jmenování je protiústavní? Co když Paroubek navrhne na post ministra dopravy šéfa železničních odborů Duška? Co když na post ministra spravedlnosti vybere Grebeníčka či Filipa? Má prezident mlčet a podepisovat? Paroubek se pak možná jednoho kalného únorového dne vrátí z Hradu a z balkonu oznámí davu svezenému autobusy z celé republiky: "Právě jsem se vrátil z Hradu, pan prezident všechny mé návrhy přijal…" To, oč tu běží, není ústava, Rath, Paroubek, Klaus. Jde o to, zda pravidla mají být nestranná, tak aby "účel nesvětil prostředky". Jde o to, zda nějaké konkrétní "dobro" má být povýšeno nad pravidla. Ústava by měla být oním pravidlem nad pravidly, ale zjevně není. Když se prezident dotázal Ústavního soudu, zda ústava ČR a ústavní smlouvy EU nejsou v kolizi, Ústavní soud mu ústy svého předsedy odpověděl, že přece nejsou žádná prezidentova právní poradna. A tak máme text, který Ústavní soud ani nechce jasně vyložit. K čemu nám tedy ústava je?
Ohebné zákony
V Česku se obecná pravidla nenosí, každý si "ohýbá zákony", jak se mu hodí, a to včetně ústavy. Jednou soudy řeknou o případu, že je to trestný čin vyhrožování fyzickou likvidací, podruhé o obdobném, že je to nutná obrana. Záleží na tom, kdo je obviněný.
V Česku prostě nemůžeme očekávat obecné právo a spravedlnost. Záleží na tom, kdo a jak má ostré lokty a co si kdo uhádá. Jak jinak si vyložit Rathovu reakci na Klausovy výhrady než jako reakci uraženého a bezohledného narcise? Stačí jen sledovat televizní publicistické pořady. Ty, místo aby české politiky inspirovaly k nějaké politické reakci v oblasti vymahatelnosti práva, je nechávají chladnými.
Vždyť oni to samé dělají jen na "vyšší" úrovni. Od politiků Paroubkova typu žádnou pokoru a sebereflexi očekávat nemůžeme.
Chybí nám politická tradice
V Česku chybí politická tradice, konzervativní duch nebo monarcha. Tedy alespoň nějaký trochu nestranný arbitr. V roce 1918 se naše politické elity vědomě odřízly od třistaleté politické a duchovní tradice, a tak se v tom kvůli nim plácáme dodnes. Proto se v naší politice tak daří Rathům a Paroubkům, jejich ego nemá žádnou vnější konzervativní brzdu. Cesta k vítězství KS-Č-SSD je otevřena, stačí se jen nestydět. A stud je to poslední, co by Rath či Paroubek znali.
David HanákPolitolog a publicista
|