Petr Nečas: S Paroubkem nikdy!

S Paroubkem nikdy!

Petr Nečas

Týden, 21.11.2005

Před rokem jste na kongresu ODS vyhlásil "politický blitzkrieg": vyhrát volby a bleskově provést sérii reforem. Nezamrzají vám nějak vaše stranické divize před Stalingradem?

Paralelám s nacismem bych se už radši vyhnul, blitzkrieg je standardní terminus technicus z vojenské strategie. Zkusme terminologii sportovní, národ teď žije fotbalem. ODS jako opoziční strana hraje na hřišti soupeře a po prvním poločase vede 2: 0. Teď přišel soupeř z kabin, kde ho sjel trenér, a snaží se zápas zvrátit, takže nás zatlačil na naši polovinu. V politice i ve fotbale je důležité nezačít zmatkovat, hlídat si šestnáctku, zkoušet rychlé protiútoky a postupně opět převzít iniciativu.

Jedenáctka ODS ale na hřišti působí hodně mátožně a fanoušci už trnou, jak dopadne volební penaltový rozstřel.

Ano, ODS dnes není v ofenzívě a permanentně ji po nás nikdo ani nemůže chtít. Už loni jsem varoval, že socialisté jsou na kolenou jen zdánlivě. ČSSD je ukotvená strana a anomální byly spíše její nízké výsledky kolem deseti procent z krajských nebo evropských voleb. My vědomě volíme strategii, že klíčové datum není listopad 2005, ale červen 2006. Právě k němu shromažďujeme všechny síly a strategické plány. Mohu zaručit, že ODS je v tuto chvíli připravena na volby jako nikdy dříve.

Nespokojenost a nervozitu ale dávají najevo už i vaši krajští politici. Ti přitom do stranické kuchyně vidí.

Nervozita před volbami je logická a je v ODS patrná vždy. Nyní o to víc, že jsme už dvě volební období v opozici. Něco jiného by bylo, kdyby se ten neklid začal měnit v defétismus nebo v hysterii, ale s tím nepočítám. Mnoho našich příznivců i členů si zvyklo na snadná vítězství v minulých dvou letech, kdy ČSSD měla pofidérní lídry a slabé premiéry. Převládl pocit, že už je vyhráno. Já si ale troufám tvrdit, že i kdyby se preference ČSSD a ODS ocitly úplně v rovině, bylo by to logické a pro ODS v mnoha ohledech i zdravé.

Před rokem jste měli ve srovnání s ČSSD preference trojnásobné a navíc vám do klína spadla Grossova bytová aféra a kauza Unipetrol. Co víc jste mohli chtít? V Polsku v podobné situaci pravice zadupala levici úplně do země.

Srovnání s Polskem v mnoha ohledech kulhá. A aféra s Unipetrolem přišla až v době, když už se ČSSD podařilo zvednout. Nikdo ODS nemůže vyčítat, že by v obou kauzách byla pasivní. Grossovu aféru s bytem snad šlo hrát ještě více na doraz, jenomže ona se v konečné fázi začala obracet už proti celému establishmentu. V této fázi na tom mohla vydělat jedině nějaká krajně populistická strana.

ČSSD má dnes populárního lídra, nahrává jí vývoj ekonomiky a může si za státní peníze kupovat voliče. Co zbývá vám? Spoléhat se, že občané budou chtít socialisty po osmi letech zkrátka vyměnit?

Touha po změně může hrát roli, ale není možné na tom stavět politickou strategii. Vycházíme z toho, že přes silný pocit rovnostářství jsou tu skupiny lidí, které spojují budoucnost s vlastní aktivitou a nechtějí stát, který jim do všeho mluví.

Kdo to je? Část společenských elit, lidé s platem nad třicet tisíc a snad ještě naštvaní technaři? To má na Paroubka stačit?

Nesouhlasím s tím, že s Paroubkem jsou nespokojené jen elity. Aktivní lidé se vyskytují ve všech příjmových skupinách, i když připouštím, že s různou četností. I na životy běžných lidí navíc dopadá, že se za vlád ČSSD zvedla nezaměstnanost na dvojnásobek, rozevřely se nůžky mezi průměrnou mzdou a starobní penzí a přes čtyři sta tisíc lidí žije pod hranicí životního minima.

A tihle lidé podle vás budou volit ODS? Zatím se zdá, že vám naopak ČSSD třeba v otázce daní šikovně vykrádá program a daří se jí upevňovat obraz ODS coby strany plné peněženky.

Být zaškatulkován jako strana pro bohaté je smrtelné nebezpečí. Z lidí, kteří ODS volili loni v krajských volbách, měly celé tři pětiny měsíční příjem dvanáct tisíc korun a méně. A hodně lidí určitě překvapí, jak silné sociální prvky bude mít náš volební program. Není to přitom žádný úkrok doleva, nabídneme zkrátka efektivní sociální politiku, jaká je dnes standardem ve všech významných konzervativních stranách.

Jak vysokou volební prioritou ODS bude snaha zabránit vytvoření vlády opřené o komunisty?

Je to náš první cíl, protože červenorudá vláda by problémy země jen prohloubila. Jsem stoprocentně přesvědčen, že pokud ČSSD a KSČM získají ve volbách alespoň 101 mandátů, pak taková vláda vznikne. Bez ohledu na to, kdo volby vyhraje.

Bude- li možné červenorudé vládě zabránit jen pomocí velké koalice s ČSSD, půjdete do ní?

Je to varianta, po které určitě netoužíme. Jako krajní řešení si ji dokážu představit jen v případě, že bychom vyhráli volby, ale výsledek by neumožnil nelevicovou vládu. Premiérem by musel být předseda ODS a její součástí i dohoda o prezidentu republiky. Pan Paroubek už toto řešení předem odmítl, když opakovaně řekl, že ODS je větší zlo než KSČM a že ČSSD už nikdy nezvolí Václava Klause.

Co opačná varianta, že by velkou koalici skládala vítězná ČSSD? Šla by ODS do vlády v čele s Paroubkem?

Snažím se politiku nikdy nepersonifikovat, ale přesto se podle mě pravděpodobnost takového řešení blíží nule.

Po volební prohře by ale asi v ODS proběhla výměna stranických elit. Tak by se snad někdo našel, kdo by na to kývl...

To by musela být nikoli výměna stranických elit, ale genocida. Ani v širších špičkách včetně krajské úrovně neznám nikoho, kdo by byl ochoten jít do vlády v čele s Paroubkem. Navíc vstup do velké koalice v roli slabšího partnera by ODS výrazně poškodil ve vztahu ke krajským volbám i k dalším volbám sněmovním.

Kromě lidovců a ČSSD se jako možní partneři rýsují ještě zelení, Železného strana nebo liberární slepenec SNK- ED. Vylučujete někoho předem?

Nepředpokládám, že by do sněmovny pronikl pátý subjekt. Ale s každou nekomunistickou stranou jsme připraveni hledat styčné body. Spíš jde o to, zda u seskupení pánů Kasla a Zieleniece již odezněl jejich antiódéesácký afekt, jehož byli plni.

Dohodnout se s různými odpadlíky z ODS a jít do voleb jako jediný silný pravicový blok bylo úplně nereálné?

Nám se vždy vyplatilo promýšlet pouze realistické projekty a tento je velmi hypotetický. Dveře ODS jsou otevřeny pro každého slušného pravicově uvažujícího člověka. Většina ze zmíněných lidí ale spojila svou politickou budoucnost s odchodem z ODS a s útoky na nás. Nelze se tvářit, že se nic nestalo.

Diskutovanou otázkou v souvislosti s jistou agónií ODS je " fenomén Topolánek". Vy jste už v době takzvaného Sarajeva hlásal, že v politice stejně jako v šachách lze obětovat různé figury, ale nikdy ne krále. ČSSD se to ale vyplatilo.

Sociální demokracii s totálně zkompromitovaným Grossem ale nic jiného nezbývalo! Stabilní a sebevědomá strana žádné personální harakiri nedělá a uprostřed brodu nepřepřahá. Z , fenoménu Topolánek' se stalo pěkné klišé. Jaká je realita? Topolánek dvakrát vyhrál senátní volby v nesnadné Ostravě. Jako šéf kampaně dovedl ODS k vítězství v komunálních volbách 2002. Vedl ji také k vítězným volbám prezidentským, evropským, krajským i senátním. A , fenomén Paroubek'? Dvakrát fatální neúspěch v roli komunálního lídra, načež se v senátních volbách 2002 nedostal ani do druhého kola. Jsem přesvědčen, že paroubkovská tradice prohraných voleb zůstane zachována.

A když ne? Znamenalo by již zmíněné personální zemětřesení v ODS i konec vaší politické kariéry?

Ač na to možná nevypadám, jsem docela mladý člověk, na politika dokonce velmi mladý. Ani omylem jsem ale nikdy neuvažoval o tom, že by politika byla mým celoživotním zaměstnáním. V případě fatálního neúspěchu bych se politické penze nebál.

Co byste dělal? Po patnácti letech se vrátil k fyzice jako vývojář v Tesle Rožnov?

To asi těžko, za ta léta jsem fyziku vůbec nepoužíval, jakkoli mi přírodovědné vzdělání a analytické myšlení v politice moc pomohlo. V politice jsem ale získal řadu nových znalostí a zkušeností. Věřím, že bych se s nimi neztratil.

Jaké jsou vaše ambice v politice? Už jednou jste kandidoval na předsedu ODS. Budete to někdy zkoušet znovu?

Nyní svou energii koncentruji na vítězné volby. Budeme- li úspěšní, je logické, že nás dál povede ten, kdo nás k vítězství dovedl. Opačný případ by byl špatnou zprávou i pro mě: svou politickou budoucnost jsem spojil s úspěchem ODS, které má v čele toto vedení.

Jste vůbec typ na roli politického lídra v mediálním věku? Sám jste o sobě kdysi řekl, že působíte až moc koženě.

Každý si buduje v politice svou image. Já získal pověst suchara, což mi někdy pomáhá, někdy nepomáhá. Mám rád rodinnou pohodu, klid, knihy, nebudu se chovat proti své přirozenosti. Snad jsem politických úspěchů dosáhl právě proto.

Ve vedení ODS zastupujete konzervativní proud, jste věřící, máte čtyři děti. O svém soukromí ale moc nemluvíte. Chodíte do kostela? Vychováváte ve víře i děti?

Nevidím důvod se vyjadřovat k otázkám intimního charakteru. Je to součást mého soukromí, které si velmi důsledně chráním. Moje rodina už tak platí za mé působení v politice nemalou cenu. Mé soukromí je prostě tabu.

Miroslav Macek o vás kdysi řekl, že dnes v ODS plníte roli náhradního Jana Rumla. Jaké to je, hlásat morálku ve straně, která je označovaná za nejpragmatičtější v zemi?

Rozhodně nesouhlasím s označením ODS za totálně pragmatickou stranu. Ani nechci být srovnáván s Janem Rumlem, který v mnoha ohledech spíše moralizoval, než aby se podle svých apelů skutečně choval. Já se snažím jakémukoli karatelství vyhnout. Jako konzervativec vím, že jsme v podstatě hříšné bytosti a že každý má dost co dělat sám se sebou. Na druhé straně jsem přesvědčen, že některé věci jsou správné a že je třeba je veřejně a nahlas pojmenovat. Myslím, že to v ODS ještě nikdy nikomu neublížilo.

Třeba když jste stranu varoval před propojováním se silnými ekonomickými skupinami?

Je naivní si myslet, že je možné oddělit zdí svět politiky od světa byznysu. Nejsou to nepřátelé, jejich stýkání a ovlivňování je přirozené a vzájemné. Jde o to, aby se tak dělo podle určitých pravidel. Když nějaká silná finanční skupina získá přímý vliv na výkon politiky některé strany, nutně to deformuje svobodný trh. Koneckonců i problémy současné vládní koalice vyplývaly mnohdy z toho, že se její členové stali objektem her silných zájmových skupin a nedokázali se tomu ubránit.

Vládne nám tedy podle vás už někdo jiný než suverénní vláda?

Jsem přesvědčen, že stále ještě ne, odmítám sklouznout ke spikleneckým teoriím. Je však nepochybné, že míra vlivu některých skupin na konkrétní politická rozhodování přesáhla zdravou míru a někde dosáhla korupčnické úrovně.

Buďte konkrétnější. Komu naslouchá ČSSD a komu ODS?

Je úlohou médií, aby toto analyzovala. Osobně jsem považoval za nutné upozornit na tři skupiny (ČSOB, Appian Group a PPF, pozn. red.), které velmi usilovaly o získání většího vlivu na politiky a jejich rozhodování, než je zdrávo. A varoval jsem, aby se ODS nestala prodlouženou rukou nějaké takové skupiny a aby více než své programové postuláty nehájila zájmy někoho úplně jiného.

Jako když poslanci ODS včetně vás prosadili návrh vašeho kolegy Vladimíra Doležala, který brutálně vyvlastnil malé akcionáře v zájmu velkých kapitálových skupin?

Konkrétní podoba zákona byla opravdu překročením této hranice a já považuji za svou politickou chybu, že jsem ve sněmovně pro tento zákon hlasoval. Neopatřil jsem si dostatek informací a to málo jsem špatně vyhodnotil. Nikdo z nás není neomylný.

Aspirujete na funkci ministra obrany. Je to odpovídající role pro druhého muže ve straně, která chce vyhrát volby? Tato funkce oproti minulosti hodně devalvovala. Vždyť i ČSSD ji klidně přenechala unionistovi Karlu Kühnlovi.

Však se také ČSSD zpětně přesvědčuje, že jako stařeček z pohádky měnila, až vyměnila. A že ani mnozí sociální demokraté netuší, jak se jmenuje jejich ministr na tolik vytouženém ministerstvu pro místní rozvoj. Obrana patří všude ve světě k takzvaným senior position ve vládě; spolu s financemi, zahraničím a vnitrem. Navíc se této problematice věnuji už dlouho a snad jsem si v ní vydobyl i určité renomé.

Na vojně jste dělal meteorologa a o svém vztahu ke zbraním jste kdesi řekl, že byste pušku po nepříteli maximálně hodil. Bude snad příštím ministrem obrany pacifista?

Určitě ne. Nechci si hrát na vojáka v civilu a nebudu ze sebe dělat Ramba. Za určitých okolností však považuji použití ozbrojené síly za správné. S tím střílením to bylo jinak. Vůbec nešlo o to, že bych vystřelit nedokázal. Vzhledem ke svému zraku jsem se ale vždycky velmi špatně trefoval do terče. Nepřítele bych proto určitě víc ohrozil, kdybych po něm pušku hodil.