Petr Nečas: Ne, pane premiére

Ne, pane premiére

Petr Nečas

Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové. Jsem přesvědčen, že neuškodí v této situaci připomenout si, proč jsme tady právě tento den, právě v tuto hodinu, právě v této místnosti a právě s tímto bodem programu. Jsme tady proto, že v České straně sociálně demokratické vypukla vnitrostranická krize, která je důsledkem dramatického poklesu volebních preferencí, které jsou způsobeny především nekompetentním a mimořádně špatným vládnutím této vlády, protože tato vláda se neliší od vlády předchozí. Jsme tady proto, že se část špiček sociální demokracie rozhodla zachránit sama sebe tím, že bude hledat obětního beránka a obětuje bývalého předsedu vlády. Jsme tady proto, že k překvapení mnohých z nás jsme se dozvěděli, že Ministerstvo pro místní rozvoj je absolutním superministerstvem s nejstrategičtější pozicí v rámci celé vlády a že ho sociální demokracie prostě musí mít, a to i za cenu vládní krize. Jsme tady proto, že část špiček sociální demokracie povýšila své úzké stranické a osobní zájmy nad zájmy této země. Proto máme již dva měsíce situaci, kdy v této zemi nepracuje vláda.

Na to, že máme 6 let situaci, kdy máme nekompetentní vládu, jsme si již docela zvykli. Na to, že máme 2 roky vládu, která prakticky nevládne, jsme si také, byť neradi, docela zvykli. Ale to, že máme v tuto chvíli již dva měsíce situaci, kdy prakticky vůbec nepracuje vláda České republiky jako klíčový orgán exekutivy, to je věc, která je velmi na pováženou.

Podívejme se nyní, dámy a pánové, na to, jaké byly sliby jednoho ze spouštěčů této vládní krize, současného předsedy vlády pana Grosse. Pan Gross slíbil novou koaliční konstelaci. Pan Gross slíbil, že vytvoří menší vládu. Pan Gross slíbil, že vytvoří vládu výrazně personálně obměněnou a slíbil, že to bude vláda s tahem na branku.

Podívejme se nyní na realitu. Jaká je tedy realita? Koalice je prakticky úplně stejná, jako byla ta bývalá, dokonce se to dá spočítat, je to 99 % , protože jen pan Bielesz byl nahrazen panem Kořistkou a pan Vrbík byl nahrazen panem Kottem. Tato Grossova a Kottova vláda není menší, jak bylo slibováno, ale naopak je větší, což nejkrásněji dokumentuje pan ministr bez portfeje Bureš, protože vláda nám expandovala ještě do vyšších lavic, do druhé řady, kde dříve sedělo pouze vedení sněmovny. S jistou nadsázkou by bylo možno místo ministra bez portfeje pana Bureše za této situace označit za ministra na bidýlku, protože je jakýsi ministr dohližitel, protože má celou vládu před sebou.

Je také skutečností, že vláda nebyla výrazně obměněna. Došlo k výměně pouze čtyř resortních ministrů. A tady chci připomenout, že dva z těchto resortních ministrů byli ve skutečnosti nestraníci, a ti byli velmi lehce obětováni, jeden dotlačen k rezignaci, druhý nejmenován do nové vlády. Myslím si, že osud těchto dvou obětovaných nestraníků - a musím říci, že pánové Čermák a Kostelka zdaleka, zdaleka nebyli nejslabšími členy této vlády a pan Kostelka byl obětí koaličních kšeftů - je docela poučením pro další nestraníky v této vládě, to znamená pro pana Jahna a pro pana Bureše. To poučení by se dalo nejlépe vystihnout parafrází českého přísloví: Nechoďte, pane nestranický ministře, se sociálními demokraty na politický led. Sociálním demokratům uklouzne noha a vy, nestranický člene vlády, si zlomíte nohu. Takže je to naprosto zjevné. (Potlesk poslanců ODS.)

Naprosto falešným slibem byl také tah na branku, který dříve sliboval pan předseda vlády. V této situaci je naprosto zjevné, že skutečným cílem této vlády je politické přežití. Jedna z koaličních stran, Unie svobody, je na jakési pomyslné politické jednotce intenzivní péče v podobě vlády. Že to něco stojí daňové poplatníky je jiná věc. Sociální demokracie chce vládu jako svůj předvolební štáb a potřebuje také dotáhnout některé kšefty v oblasti veřejných zakázek a privatizace. No, a KDU - ČSL, ta se ocitla v pasti, protože přece nemůže odcházet z každé vlády, do které vstoupí.

Je také zjevné, že ten "netah na branku" se projevuje tím, že tato vláda ve skutečnosti nechce řešit deficity veřejných financí, nechce dělat skutečnou daňovou reformu, s výjimkou zvyšování daňové zátěže, nechce dělat skutečnou reformu zdravotnictví a o důchodové reformě jen mluví.

Mimochodem, chci připomenout, že u sociální demokracie to za posledních několik let to bude již asi čtvrtá změna názoru na podobu důchodové reformy, takže za ty dva roky se ještě nadějeme asi nejedné pružnosti v této oblasti.

Jsme svědky pokusu o jakousi mediální fikci, která je předkládána české veřejnosti. Je nám řečeno ze strany mediálních mágů i špiček této vlády a vládní koalice, že před nás předstupuje nová vláda. Dokonce mediální koryfejové blízcí současnému úřadujícímu předsedovi sociální demokracie mluví o nové sociální demokracii. V jednom celostátním deníku byl dokonce titulek mluvící o novém Grossovi.

Je to opět onen starý pokus známý z roku 2002, přepřáhnutí šéfa vlády a šéfa strany, tváření se toho nového šéfa strany a vlády, že on v té bývalé vládě neseděl, takže pan Gross možná opět zkusí zopakovat tuto špidlovskou fintu a bude se tvářit, že nikdy, ani okamžik neseděl ve vládě Miloše Zemana, že nikdy, ani okamžik neseděl v extrémně neúspěšné vládě Vladimíra Špidly a že byl dokonce druhým mužem této vlády i vlastní politické strany.
Takže ta skutečnost je jiná než tento pokus o fikci. Máme tady ve skutečnosti starou vládu, starou vládu s nepatrnými změnami. Máme tady původní sociální demokracii a ne novou sociální demokracii. Sociální demokracii s kombinací politiky nicnedělání a populistického slibování všeho všem. Je jenom úsměvné, že právě kalkulačka a určitá finanční realita způsobila to, že to slibování všeho všem se muselo zredukovat, takže zůstalo jen na Grossovo pastelkovné a na novomanželské půjčky, o jejichž účinnosti v oblasti zajištění bydlení pro mladé lidi se budeme muset přesvědčit až v dlouhodobém horizontu, a já jsem více než větší skeptik.

Takže pokus o nového Grosse a novou sociální demokracii je jasná mediální hříčka inspirovaná některými zkušenostmi. Chtěl bych připomenout, že v první polovině 90. let tuto fintu zkusili Clintonovi demokraté a nazývali se New democrats, od poloviny 90. let právě toto úspěšně zkusil současný britský premiér Tony Blair se svou politikou New labour, čili nových labouristů.

Zkusme se tedy podívat na tohoto českého Stanislava Tonyho Grosse. Jaké jsou praktické projevy jeho politiky? Je znám svým úzkým propojením s některými konkrétními podnikatelskými skupinami a lobbistickými kruhy. Je znám svým rozmisťováním lidí na klíčová místa ve státním aparátu a v podnicích se státní účastí. Je znám, teď velmi aktuálně, svou snahou dublovat vládu paralelní strukturou tzv. superporadců, kteří nemají vůbec žádný ústavní základ, a přesto se vedla debata o tom, že by se bez práva hlasovacího mohli naprosto reálně zúčastnit jednání vlády. Je znám tím, že veřejně prohlásil, že, prakticky v rozporu s Ústavou a s kompetenčním zákonem, chce držet jakýsi patronát nad Ministerstvem vnitra. Pokud nám tím chtěl sdělit, že současný ministr vnitra je pouze jakýmsi loutkovým ministrem, tak by to bylo možná lepší říci naprosto otevřeně.

Současný premiér je znám svou náklonností k lidem z období komunistického režimu, a to lidem, kteří měli velmi blízko k tehdejšímu bezpečnostnímu aparátu a k bezpečnostním strukturám. A konec konců v případě i nového pana ministra vnitra je znám tím, což není zcela obvyklé v západních parlamentních demokraciích, že se ještě nedávný aktivní důstojník zpravodajské služby stane ústavním činitelem a je jmenován do politické funkce.

Všechny tyto aspekty, které jsem popisoval, nemají prakticky nic společného s politickým stylem britského premiéra Tonyho Blaira. Pokud někoho tyto politické praktiky připomínají, tak spíše Vladimíra Putina.

Co lze vyčíst z programového prohlášení. Já bych chtěl říci, že dvě zásadní věci jsou podle mého názoru nejdůležitější, a je to sice oblast ekonomiky a oblast zahraničně bezpečnostní politiky. V ekonomice je zjevné, že tato vláda chce pokračovat v politice budování gigantických dluhů. Jsme v současné době země, která má nejrychleji rostoucí veřejný dluh z celé Evropské unie.

A ona teze, kterou tady řekl pan ministerský předseda, že přece žití na dluh je normální, že to přece dělá hromada podnikatelů, tak je teze velmi pomýlená, protože, vážený pane ministerský předsedo, to vám vzkazuji prostřednictvím paní předsedající, každý podnikatel, pokud se zadlužuje, tak se zadlužuje na svůj účet, na své triko, splácí to svými penězi a musí vydělat své peníze. Pokud se zadlužujete vy jako vláda, tak se zadlužujete na základě peněz, které seberete daňovým poplatníkům, hospodaříte s penězi, které vám nepatří, děláte dluhy na účet daňových poplatníků a tyto dluhy budou splaceny díky daňovým poplatníkům. Takže to je diametrálně jiná situace a žití na dluh v soukromém sektoru a žití na dluh vaše rozhodně nelze srovnávat.

Je také zjevné, že tato vláda porušuje své vlastní sliby. V rámci tzv. reformy veřejných financí, a tady chci položit důraz na to slovo takzvané, samotná tato vláda si určila výdajové stropy, které sama zjevně nehodlá respektovat. Tato vláda při jednáních s Evropskou komisí sama připravila určitý konvergenční plán přistoupení k Evropské monetární unii, tento byl odsouhlasen, samotná tato vláda je zcela zjevně rozhodnuta ho nerespektovat a porušit slib, který byl učiněn v podstatě teprve před několika měsíci.

Tato vláda v oblasti ekonomické, vedle toho, že je to vláda gigantických dluhů, je také vládou rekordní nezaměstnanosti. Je to především díky dlouhodobé politice devastace především malých a středních podniků.

Já bych chtěl připomenout, že za posledních několik let zanikla v této zemi jedna čtvrtina podniků s jedním až pěti zaměstnanci a zanikla jedna desetina firem s šesti až desíti zaměstnanci. Dohromady v těchto firmách se jedná o více než 150 tisíc pracovních příležitostí za několik let. Je to důsledek především hospodářské politiky této a bývalé vlády. Je to důsledek vysoké daňové zátěže.

Pak máme praktické důsledky, které mají výrazný sociální aspekt. Chtěl bych tady připomenout údaj, že téměř jednu čtvrtinu všech nezaměstnaných tvoří mladí lidé do 24 let. To je bez ohledu na naši politickou a stranickou příslušnost přece velmi závažný fakt, který by nás všechny měl vést k zamyšlení, protože produkce těchto dlouhodobých nezaměstnaných v mladém věku je něco, co v každé společnosti zakládá časovanou sociální bombu, a tyto věci by podle mého názoru měly být řešeny velmi rychle, a vláda s žádným receptem nepřichází. Je to pouze recept udržení extrémně vysoké míry nezaměstnanosti a znovu opakuji toho, že prakticky jedna čtvrtina všech nezaměstnaných jsou mladí lidé do 24 let.

Je to důsledkem toho, že tato vláda ve skutečnosti nechce skutečné reformy. Tato vláda a tato vládní koalice chce pouze přežít zbývající necelé dva roky do voleb, takže důsledkem bude pomalý ekonomický růst v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi. I když se možná tento ekonomický růst zvedne na nějaká 4 %, pořád tento růst bude navzdory politice této vlády než díky politice této vlády, protože tento růst je podstatně více spjat s výkyvy ekonomického cyklu v ekonomikách staré patnáctky Evropské unie.

A chtěl bych připomenout, že jiné postkomunistické země a nové země Evropské unie mají úplně jiné výsledky. Lotyšsko má 9% hospodářský růst. Litva má téměř 8% hospodářský růst, Estonsko 6% hospodářský růst a Slovensko více než 5% hospodářský růst. Tyto 4 země jsou na špičce celé Evropské unie z hlediska ekonomického růstu. A, dámy a pánové, není náhodou, že jsou to tyto čtyři země, které zavedly program rovné daně a uplatňují velmi důsledně tuto rovnou daň.

Další věcí, která je velmi závažná vedle ekonomiky, je oblast zahraniční a zahraničně bezpečnostní politiky. Já považuji za docela charakteristické a výmluvné, že podle otevřených zdrojů byla oblast zahraniční politiky tou poslední oblastí vládního programového prohlášení, na které se vláda shodla. Je vidět, že tady tlak levicových kruhů ze sociální demokracie se evidentně odrazil v textu programového prohlášení.

Je to jakýsi politický světový unikát. Dámy a pánové, máme stejnou koalici, máme stejnou vládu, máme stejného ministra zahraničí, máme stejné volební období jako před několika měsíci, a přesto dochází k posunům v oblasti zahraniční a zahraničně bezpečnostní politiky.

To je špatná zpráva o České republice a špatná zpráva pro Českou republiku. Je to neobvyklé v mezinárodní politice, je to alarmující, protože jakýkoli posun v prioritách zahraniční politiky je citlivě vnímán mezinárodní komunitou. A míra diskontinuity v zahraničně politických prioritách a v zahraničně bezpečnostních prioritách mezi touto vládou a její bezprostřední předchůdkyní je větší, než je zdravé pro Českou republiku.
Když nám tady pan předseda vlády Stanislav Gross představoval jednotlivé členy vlády, tak řekl, že pan Cyril Svoboda byl pověřen řízením Ministerstva zahraničních věcí. To je pěkné. Ale já se, dámy a pánové, táži, kdo byl pověřen řízením české zahraniční politiky? Je to pan ministr zahraničních věcí nebo je to dvojice pánů Laštůvka a Kavan? Musím říci, když se podívám na text, když ho porovnám s programovým prohlášením minulé vlády a když si ho chladně, neutrálně analyzuji, tak musím říci, že tady dochází k posunu a dochází k posunu skutečně k názorům, které tady naprosto férově a otevřeně dvojice pánů Kavan a Laštůvka hlásají dlouhodobě. Nechci s nimi teď polemizovat. Pouze suše analyticky konstatuji, že posun je v textu vládního programového prohlášení v oblasti zahraniční politiky a zahraničně bezpečnostní politiky naprosto zjevný.

Chtěl bych zdůraznit, že programové prohlášení staronové vlády Stanislava Grosse je prvním prohlášením vlády České republiky, kde není zdůrazněna priorita Severoatlantické aliance jako základního pilíře naší bezpečnostní politiky. Severoatlantická aliance v tomto programovém prohlášení je položena v oblasti bezpečnostní politiky do stejné roviny jako Evropská unie, což je v bezpečnostní politice neadekvátní, protože Evropská unie v sobě nezahrnuje prvek kolektivní obrany. Dokonce je v prohlášení odkaz, že při realizaci bezpečnostní politiky budeme vycházet z evropské bezpečnostní strategie. Mimochodem odkaz na podobné zásadní strategické dokumenty Severoatlantické aliance naprosto chybí.

Celkově vyjadřuje dokument cestu k oslabení transatlantické vazby, upřednostňování Evropské unie vůči Severoatlantické alianci v bezpečnostní oblasti, a to i za cenu oslabení NATO, ochromení jeho funkčnosti a českém podílu na budování duplicit mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí.

Pod vlivem stranické levice v sociální demokracii jsou opět vyzvedávány v podstatě nefunkční instituce v bezpečnostní oblasti, jako je Organizace Spojených národů a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, které nedokázaly zabránit v posledních patnácti letech v Evropě jednomu jedinému masakru, jednomu jedinému násilí, etnickému nebo náboženskému konfliktu a musím říci na rozdíl od Severoatlantické aliance.

Zkrátka suma sumárum v zahraničně bezpečnostní oblasti programové prohlášení této Grossovy a Kottovy vlády je odklonem, byť ne otevřeným, s dosavadní kontinuitou zahraniční a bezpečnostní politiky České republiky. A z tohoto pohledu stojí nejdále od pozic Občanské demokratické strany ze všech dosavadních vlád samostatné České republiky bez ohledu na jejich premiéry, bez ohledu na jejich vnitřní politiku, bez ohledu na jejich stranické složení.

Musím také říci, že některé věty v programovém prohlášení v oblasti zahraniční a zahraničně bezpečnostní politiky budí rozpaky. Vláda uvádí, že bude podporovat prohlubování evropské integraci. A já se táži na základě jaké politické debaty a jakého širšího politického konsensu a kontextu takto vláda činí? Pokud nám vláda pouze nechce říci, že bude slepě jako doposud sledovat evropskou politiku francouzsko-německého dua, to znamená cestu k fiskální unii, k totální unifikaci prakticky všech základních systémů a také jako cestu, na základě které při některých nepopulárních opatřeních se lze vymlouvat na opatření, nařízení a direktivy Evropské unie.

Tato vláda slibuje, znovu cituji, přistoupení k evropské měnové unii do roku 2010. Bylo tady dokumentováno, že praktické kroky vlády v ekonomické oblasti jsou v totálním rozporu s tímto programovým cílem a také drtivá většina ekonomické obce u nás i v zahraničí na to upozorňuje. S touto ekonomickou politikou je dosažení tohoto cíle do roku 2010 v podstatě vyloučeno. Teď tady nechci vést debatu, zda zavedení eura v roce 2010 je dobře nebo špatně. To je irelevantní. Ale tento cíl této vlády s touto ekonomickou politikou je v podstatě vyloučen.

Chci také zdůraznit, že v tomto dokumentu naprosto chybí byť stručná analýza a reálný popis situace v Evropské unii po rozšíření a určitý odhad institucionálních a politických změn a institucionálního a politického vývoje. Opět to tady vypadá, že Česká republika pod vedením této vlády bude pouze slepě kopírovat názory jiných a budeme slepě kopírovat kurs, který nastaví francouzsko-německé duo.

Je velmi zajímavé, že v tomto programovém dokumentu není prakticky ani slovo nebo významnější pasáž o bilaterálních vztazích, to znamená, že zřejmě na vlastní nezávislou bilaterální politiku především vůči zemím stojícím mimo Evropskou unii, se tato vláda rozhodla rezignovat, respektive podobně jako v případě izraelské protiteroristické zdi se zřejmě rozhodla slepě sledovat nesmyslnou politiku a nešťastnou politiku Evropské unie a rezignovat na jakýkoliv vlastní názor.

Tato vláda slibuje připravit a uskutečnit referendum o Ústavě Evropské unie a také ratifikaci tohoto ústavního dokumentu. Tady je velmi zajímavé, že vláda předjímá a nevím z jakého důvodu, jakým právem, kladný výsledek tohoto referenda a považuji za docela charakteristické, že v programovém prohlášení není ani slovo o tom, že je nutné provést pravdivou a vyváženou informační kampaň, která s plným vědomím a s plnými informacemi umožní občanům České republiky se v tomto referendu svobodně rozhodnout.

Slib vlády, že bude věnovat pozornost finanční perspektivě Evropské unie pro léta 2007 a 2013 je zřejmě věta, která má ironický podtext ve vládním programovém prohlášení, protože tato vláda nedokáže ani zajistit čerpání stávajících fondů a selhává při čerpání současných zdrojů Evropské unie, takže se máme na co těšit v této finanční perspektivě, již vůbec nemluvě o tom, že tady chybí v tomto programovém prohlášení jakákoliv zmínka o pozicích a postojích této vlády vůči reformě rozpočtu Evropské unie a například vůči tak klíčové věci, jako je společná zemědělská politika. Tomuto se vláda naprosto panicky vyhýbá.

Poslední věc, kterou jsem chtěl v souvislosti s Evropskou unií zmínit a už tady o tom mluvil pan poslanec Říman, je ono svatouškovské odkázání se na tzv. lisabonskou agendu, o níž nedávno prohlásil sám designovaný šéf Evropské komise pan Barosso, že je v podstatě nesmyslná a nerealizovatelná, že tato politika dohnat a předehnat je něco, co v současné době Evropská unie nedokáže zrealizovat.

Pokud se podíváme na bezpečnostní prvky této zahraniční politiky v oblasti obranné politiky tak bych chtěl zdůraznit, že bohužel v tomto textu není ani slovo o explicitním závazku této vlády udržet výši obranných výdajů alespoň v minimální výši 2 % hrubého domácího produktu. Nevím, zda je to opomenutí nebo zda je to jakýsi náznak toho, že vláda i od této výše obranných výdajů chce v rámci předvolebního rozdávání dárečků ustoupit, a opět armáda bude tím, kdo bude rozpočtově obětován.

Vláda se sice hlásí k závazku zrušit základní vojenskou službu ke konci roku 2004, ale dozvídáme se z tohoto prohlášení, že počátečních operačních schopností dosáhne armáda od roku 2006 a co se, dámy a pánové, vůbec nedozvídáme z tohoto dokumentu, je, že plných operačních schopností dosáhne Armáda České republiky až po roce 2010. Čili šest let po tzv. skončení reformy, možná ještě více, protože to bude po roce 2010, takže možná osm nebo deset let. A to je, dámy a pánové, velice špatným vysvědčením této nekoncepčně připravené armádní reformy.

Slova o tom, že vláda chce prohloubit civilní řízení a civilní kontrolu ozbrojených sil bohužel spíše mezi řádky naznačují, že dosavadní byla velmi slabá a že v tom tato staronová vláda ve své starší verzi, nazveme ji červnovou verzí, docela selhávala. Dámy a pánové, s jistou nadsázkou by tato vláda šla označit za vládu oběti. Protože tato vláda obětovala svého předsedu a v tuto chvíli chce obětovat šance České republiky na rychlý růst a dohánění vyspělých zemí. Tato vláda, vláda oběti, chce obětovat prostor pro aktivní a činorodé občany. Tato vláda, vláda oběti, chce obětovat dva roky času ve svůj vlastní prospěch a prebendy stávající vládní koalice a stávajících členů vlády.

Děkuji. Takové vládě nemůžeme vyslovit svou podporu.

25. srpna 2004