Mirek Topolánek: Napravení naší reputace bude trvat léta

11.05.2009,Strategie

Jaká pachuť podle vás v lidech zůstane po našem předsednictví EU? Oslazená asi příliš nebude...
Z českého předsednictví zůstane nejen v nás, ale i v Evropě pachuť 24. března a pádu vlády. To byla situace, kterou v Evropě nepochopil vůbec nikdo, šlo totiž o sebedestrukci českého předsednictví. A ta přehluší úplně všechno, co bylo pozitivní nebo negativní.

Vraťme se ještě do doby před pádem vlády. Jak se odráželo naše předsednictví v evropských médiích a jak v našich?
Řekl bych, že v mezinárodních médiích se odráželo naprosto nadstandardně. V českých médiích to bylo ubohé, jako kdykoli předtím. A trvám na tom, že náš slabý obraz jako předsednické země nebyla naše chyba, ale chyba českých médií.

Čím se to dá doložit?

Během těch necelých čtyř měsíců jsem měl celkem pětatřicet rozhovorů s médii z osmnácti zemí. Světová média od Financial Times až po Frankfurter Allgemeine Zeitung mi za tu dobu publikovala 11 autorských článků. Dělal jsem rozhovory ve všech městech, do nichž jsem se během předsednictví dostal. Ten zájem z hlediska četnosti i z hlediska témat byl naprosto nesrovnatelný se zájmem českých médií. Ta se už po prvních deseti dnech, kdy jsme měli úspěch při vyjednávání během plynové krize, totálně vyděsila a pak už psala víceméně buď neutrálně, nebo negativně.

To se ale postupně měnilo, ne?

Jak se to vezme. Jen během minulého týdne (29. 4. - 3. 5., pozn. red.) byly v Praze čtyři velké akce, z nichž média zaznamenala jenom jednu. To byla žádost premiéra Beriši o vstup Albánie do Evropské unie. Když 15. prosince minulého roku žádala o totéž Černá Hora v Paříži, tak z toho premiér Sarkozy udělal akci týdne. Minulý týden v Praze také mimo jiné proběhla největší migrační konference v dějinách Evropy, jíž se účastnilo 57 zemí a 20 ministrů vnitra či spravedlnosti a pokrytí českými médii bylo nulové. Ve stejný den tu byly dvě velké konference o ochraně duševního vlastnictví a o mladých vědcích, vědě a výzkumu. Všechno to bylo v gesci českého předsednictví. Ani jednu z těch akcí česká média nepokryla. Nechtějte po mně, abych komentoval česká média...

Neodvíjel se ten, jak říkáte, pozitivní zájem světových médií spíš od toho, že čekala na český průšvih?

Světová média do toho každopádně šla s velkým zájmem. Samozřejmě že zprvu i s velkým despektem k českému předsednictví. Postupně se ten tón ale měnil k velké autoritě. Negativní obsah se neměnil snad jen ve francouzských novinách, ale to je spíš dáno těmi novinami.

A neotočilo se to po pádu vlády? Nedržela vaši vládu a české předsednictví více česká média?
V zahraničních médiích se po 24. březnu pohled na nás otočil radikálně, v českých médiích ale k žádné pozitivní změně nedošlo. Dneska už média píšou o tom, že jsme ubrečení, že není pravda, že by se něco zásadního stalo. Píšou pod vlivem hradní politiky, dokonce chtějí sama vyrábět nějakého umělého předsedu Evropské rady. Já nebrečím, už jsem se od toho oprostil a je mi to celkem jedno. Pokud se mě ale zeptáte na české předsednictví a česká média, tak já musím známkovat takovou čtyřkou, čtyřkou minus.

Ale popularita vaší vlády šla během předsednictví nahoru...

To s tím úplně nesouvisí. To je takový trend už od loňských prohraných voleb. Česká společnost své preference postupně vyvažuje. My jsme loni byli jakoby ti slabší, ale prokázali jsme velkou kompetenci, nejen co se týče Evropské unie, ale třeba i při řešení ekonomické krize. Já se domnívám, že tyto zvyšující se preference vlády byly také hlavním důvodem jejího pádu. Růst preferencí kabinetu a speciálně ODS přikládám několika faktorům, zvládání předsednictví je jen jedním z nich.

Když teď budeme trochu cyničtí, tak ODS může před volbami pádu své vlády marketingově využít. Může poukazovat na nezodpovědnost opozice.

Samozřejmě, také to budeme dělat. Já myslím, že naše hlavní heslo "Řešení místo strašení" je přesně ta dikce, se kterou chceme jít do voleb. Chceme prokázat naši kompetenci, které si lidi museli v řadě oblastí všimnout, a na druhou stranu chceme prokázat destrukční schopnost opozice. Ta prokázala typickou českou vlastnost: jestliže má někdo úspěch, tak mu zezadu nastavím stoličku. S tímto faktem se dá hrát a my s ním hrát budeme. Někteří zkrátka staví, budují a řeší, někteří jenom boří, straší a děsí. Na této konfrontaci se dá stavět nejenom kampaň do evropských voleb.

Dá se nějak vyčíslit, změřit nebo vůbec popsat, jak se pádem vlády během předsednictví zhoršil kredit naší země v Evropě?

Já myslím, že se nedá měřit, ale dá se lokalizovat. Politicky jsme se po 24. březnu dostali někam na východ od Černé pri Čope a ekonomicky jsme se dostali někam na úroveň Maďarska. To je trochu vtip, ale ne úplně. Naše mezinárodní situace je horší, než když jsme s entuziasmem kráčeli do Evropy po roce 1989. Málokdo to zhoršení obrazu vidí, nikdo nemá asi k dispozici kompletní svodky zahraničních médií. Bude trvat určitě řadu let a možná jednu politickou generaci, než se vrátíme tam, kde jsme byli před 24. březnem 2009. Ta chyba určitě není vratná okamžitě. Jistě půjde napravit, ale už nikdy nebudeme v situaci, kdy se západní Evropa těšila z návratu zemí bývalého sovětského bloku. Nikdy už také nebudeme mít takový kredit, jako jsme měli ještě letos v době řešení plynové krize či při našem vystupování proti vládnímu protekcionismu. Myslím si, že jde o situaci, která zemi poškodila víc, než si kdokoli dokáže připustit.