Proti politice jako prostředku občanské války

Emanuel Mandler

Výměna názorů Josefa Zieleniece a Karla Steigerwalda v MfD na smysl politiky (K. Steigerwald 6. 6. Předčasné volby - ano; J. Zieleniec 12. 6. „Politika není občanská válka“) je zajímavá a příznačná.

Zahájil ji vlastně Karel Steigerwald v komentářích, v nichž zdůraznil výhody toho, že „obě protilehlé strany zaznamenaly zvýšený zájem a vzrůst obliby. Utrpěly strany neslané a nemastné. Výrazně pokleslo procento propadlých hlasů malých stran. O třetinu voličů přišli komunisté. Toto jasné rozlišení pravice a levice politickou scénu zlepšuje - je čitelné, kam kdo patří, koho chce vlastně volit a proč.“ (K. Steigerwald „voliči prý dali zadání“, MfD 13. 6.) Ale ještě předtím v článku „Předčasné volby-ano“ (MfD 6.6.) důrazně odsoudil roli malých stran : „Možná mnoha voličům dojde, že volby nejsou o vytápění uhlím, metru v Plzni nebo o dálnici do Budějovic či o osobní nenávisti k bývalému kamarádovi, Josefe Zielenieci. Jsou o levicovém či pravicovém budování celého státu. (…) Občané chtějí buďto pořádnou levici, nebo pravici, žádné mezipatlaniny.“


Josef Zieleniec se nedal a napadl Steigerwaldovo pojetí politiky jako zastaralé: „Dlouholetý politický komentátor se nás snaží přesvědčit, že v současné době nejsou podstatné věcné problémy společnosti, ale že jde o občanskou válkou mezi ´levicí´ a ´pravicí´, pouze vedenou jemnými prostředky.“ Ve skutečnosti však, usuzuje Josef Zieleniec, v moderní demokratické společnosti „politici reprezentují paletu názorů celé společnosti. Očekává se od nich, že se domluví, nikoli vzájemně zlikvidují (…) Vyhrocení politiky do podoby občanské války nutně zplošťuje či zcela likviduje programovou diskusi (.…) Prostor, který pro své vývody dostávají novináři, jako je Karel Steigerwald, může být signálem, že se společnost dostává do nebezpečně zpolarizovaného stadia.“


Tématem sporu je tedy pojetí politiky. Zieleniecovo je konsensuální, Steigerwaldovo v dané chvíli konfliktní (bojové )-, každé z nich vypovídá o tom, jaká je situace. Demokracie skutečně vyžaduje konsensuální politiku, nesnáz je v tom, že konsensuální politika zase vyžaduje normální demokracii. Když před únorem 1948 občanské strany v postupovaly vůči stalinistické KSČ konsensuálně, byl to omyl.


A tak vše závisí na tom, jaká situace byla před letošními volbami a jaká je i dnes. Je taková, že Zieleniecovy argumenty jsou pádné a byly by pravdivé, pokud by byly adresovány jinému příjemci: Jiřímu Paroubkovi. Vždyť to on a dávno před volbami podřídil politiku orientovanou na věcné problémy nebezpečné polarizaci: mezi pravicí se všemi jejími přednostmi i nedostatky a bojechtivou, destruktivní koalicí ČSSD s komunisty, v jejímž čele stál. Tato koalice prosadila řadu nedemokratických zákonů a začala „mírnými“ mocenskými prostředky občanské války obsazovat ministerstva. Tomu odpovídal i styl sociálně demokratických projevů a článků, který, jak ukázaly volební výsledky, dokonale polarizoval českou společnost.


„Občanskou válku mezi levicí a pravicí,“ vedenou mocenskými prostředky máme v Česku od založení státu poprvé. Mnozí to nepochopili, Josef Zieleniec určitě ne. Demokratická politika musí být dnes pořádně „konfliktní“, když už zaspala Paroubkův nástup a teprve bezprostředně před volbami vzala na vědomí, že se musí pustit do rozhodujícího zápasu.V tomto smyslu je Zieleniecova kritika Karla Steigerwalda mylná a svědčí o tom, že autor nepochopil, oč dnes v Česku jde.


Ovšem, povolební Steigerwaldova námitka, že Kaslovi a Zieleniecovi Nezávislí měli včas před volbami vystihnout, co se děje, a účinně podpořit pravici, není zcela oprávněná. Zřejmě přeceňuje psychologické možnosti Nezávislých a podceňuje jejich závislost na Václavu Havlovi i nenávistný vztah k Václavu Klausovi. Osobní situace Josefa Zielence, který po své kritice ODS rychle ze strany vystoupil, byla velkou překážkou pro vzájemnou vstřícnost ODS a Nezávislých. Ostatně první krok by musela udělat ODS, hlavní hráč v této hře, ve které jde o mnoho.

Beztak se to vše neuskutečnilo hlavně pro Zieleniecův základní omyl. Jak o tom svědčí obsah jeho článku, Zieleniec vůbec nevzal v úvahu nebezpečí pro demokracii, vyplývající ze spojenectví ČSSD a KSČM. Zajisté, sociální demokraté dosud pomáhali komunistům právě tím, že se k nim chovali „konsensuálně“. Chtějí je snad Kaslovi a Zielencovi Nezávislí napodobit?