Počátek benešovské legendy

Emanuel Mandler

Sudetoněmecký den opět připomněl zející ránu nedávné středoevropské historie: tzv. odsun Němců. V několika článcích se pokusím naznačit problematiku odsunu (vyhnání).
Dnes začnu tím, co bylo napsáno ne zcela nedávno. Jde o článek Karla Hvížďaly „Odsun nevymyslel Beneš“, otištěný v MfDnes 14. 7. 2005

Počátek benešovské legendy

Tehdy (tedy před rokem) autor uvítal, že se opět otevřelo téma vztahu k Němcům po druhé světové válce, „neboť veřejná diskuse bourá černobílý obraz minulosti, který je vždy zkreslující a pohodlný.“ A připomněl několik základních fakt. Ovšem pokus objasnit velké a obtížné téma vyhnání Němců v nevelkém článku je problematický; hrozí, že jeden černobílý obraz je nahrazen jiným obrazem, a to opět černobílým. To se také Karlu Hvížďalovi podařilo.


A tak se čtenář popravdě dozvěděl, že z Československa byly vyhnány („vysídleny“) tři miliony Němců a že „nucenému transferu se nevyhnuli ani bývalí vězňové koncentračních táborů a Židé, a to jenom proto, že jejich mateřským jazykem byla němčina“. Ale Hvížďalův text se soustřeďuje na otázku dnes aktuální, na autorství ideje odsunu jako takového, a ještě víc na tvrzení, že je omyl zazlívat autorství odsunu Edvardovi Benešovi. On za odsun nemůže (nevymyslel si ho; myšlenka je, uvádí Hvížďala, mnohem starší než transfer sudetských Němců a přišel s ní Švýcar Georges Montandon za první světové války.) Dobrá. Ale pokud vím, nikdo nepřičítá Edvardu Benešovi autorství myšlenky na odsun jako takový. Přirozeně jde podstatně méně o to, kdo odsun národů vymyslel, než kdo a jak je uskutečnil. Ovšemže si Edvard Beneš odsun jako takový nevymyslel, to ale neříká vůbec nic ani v jeho prospěch, ani v neprospěch.


Podle Karla Hvížďaly Edvard Beneš na začátku války neuvažoval o vysídlení všech Němců. To prý trvalo až do 27. září 1941, kdy do Prahy přijel Reinhard Heydrich, který okamžitě vyhlásil civilní výjimečný stav, zahájil činnost stanných soudů a organizoval veřejné popravy. A když pak začal Heydrich uvažovat o tom, že značná část českého národa bude ze své vlasti vysídlena, „vedly tyto okolnosti prezidenta Beneše k myšlence transferu všech Němců“. Benešovská legenda musí, má-li být účinná, sestavena z prvků , které působí emotivně a pokud možno ušlechtile. Hvížďalův výmysl, že Dr. Beneše napadlo uvažovat o „odsunu“ Němců, teprve když v Praze zahájil „činnost“ Heydrich, je toho druhu.


Pravda je jiná. Když se koncem třicátých let Československá republika ve sporu s Hitlerem ocitla v úzkých, snažil se Evard. Beneš tajně zprostředkovat pomocí západních mocností kompromis (tzv. mise ministra Nečase), že za odstoupení nevelké části československého území by z republiky mohlo odejít půl druhého milionu až dva miliony německých občanů. Ovšemže tehdy jednal ve velké tísni a na rozdíl od poválečné situace se tehdy Československo muselo bránit; to však nic nemění na skutečnosti, že Dr. Beneš odsun Němců už tehdy vymyslel, i když tenkrát jako prostředek kompromisu. Také tehdy ještě nešlo o všechny Němce v Čechách a na Moravě.


Jinak tomu bylo na počátku okupace a války, kdy vznikl český odboj a byl značně radikální. Bezpodmínečně žádal, aby po skončení války byli odsunuti všichni Němci. Edvard Beneš byl opatrnější. Stejně jako domácí odboj snil i on o národním státě a o vyhnání všech Němců, dobře však věděl, že úspěch takové etnické čistky bude záležet na mezinárodní situaci, konkrétně na vůli velmocí. 8. září 1941, tedy před příchodem Heydricha, napsal v depeši pro Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD):

„…Počet Němců u nás musí být bezpodmínečně zmenšen o jeden milion nejméně. To musí být pro nás program minimální. To znamená tudíž mít dva programy: a) maximální: zachování historických hranic při vystěhování všech Němců, b) minimální: zbavení se aspoň milionu Němců za cenu každou…“


Edvard Beneš, který, jak již řečeno, dobře chápal, že vyhnání Němců záleží na vůli velmocí, pracoval za války ve Washingtonu, Londýně i v Moskvě jednoznačně pro „maximální“ variantu. Heydrich, Lidice, nacistický teror - to vše sloužilo jako argumenty podporující jeho úsilí. A tak nakonec maximální variantu prosadil. Samozřejmě, že nebyl sám, stála za ním exilová vláda, Státní rada i pokořené a nacionálně radikalizované české obyvatelstvo v okupovaných českých zemích. Nakonec i komunistické vedení v moskevském exilu, když se dozvědělo o kategorické podpoře vyhnání Němců ze strany Stalina, ochotně souhlasilo.
Bez veřejné diskuse bylo od roku 1945 skutečně snadné chápat „černobíle“ plány na vyhnání Němců (související ostatně s mnoha dalšími okolnostmi a vztahy) a také se tak dodnes vyhnání Němců většinou pojímá. Dr. Edvard Beneš se již do značné míry stal legendou. Falešná data obsažená v Hvížďalově článku, tuto legendarizaci podporují.

Víme tedy , jak je to s autorstvím odsunu. Otázka (a odpověď na ni není úplně snadná), zní: proč?
E.M.