Přestaneme psát ypsilon

Emanuel Mandler

Už brzy může mít ypsilon odzvoněno. Při své první zahraniční cestě zavítal předseda slovenské vlády Fico do Česka a padl si do náručí se svým přímluvcem a ochráncem Jiřím Paroubkem. O čem všem se radili těžko vědět, ale vztahy našich národů stály přitom jistě na čelném místě a dost o nich oba státníci hovořili. Část jejich pohovoru o tomto tématu se dostala na veřejnost a vzbudila značný zájem.

Oba státníci se netajili svou melancholií po starém dobrém Československu a snahou obnovit z jeho pozůstatků, co jen půjde. Shodli se v tom, že čeština a slovenština se od sebe vzdalují, takže by bylo dobré učinit opatření pro jejich sbližování,– kupříkladu obnovit dvojjazyčné televizní vysílání –, aby si následující generace navzájem rozuměly. Oba státníci se domnívají, že Čechům a Slovákům by prospělo obnovení značky Made in Czechoslovakia a společné vítání zahraničních turistů. Tato část hovoru vešla v známost na veřejnosti a vzbudila značné podivení. Už jsem i četl, že oba socialističtí lídři by nejraději obnovili Československou republiku. O tom ovšem, zdá se, v jejich hovoru řeč nepadla.

I tak je pozoruhodné, jaké ptákoviny mohou takové politiky napadnout. Je přirozené, že slovenština se od češtiny vzdaluje, začalo to před dvěma stoletími odlukou do té doby společné jazyka a pokračuje to stále dál. Nelze však zapomínat, že jazyk je základní komunikační prostředek hospodářství, společenské organizace i kultury a spolu s nimi se vyvíjí. Emancipující se národ, jimiž Slováci byli už v 19. století, se snažil slovenštinu co nejvíc pěstovat a považoval ji právem za základ své identity. Slovenštině stáli nejvíc v cestě – Češi; „československý jazyk“ za první republiky už mnohem víc bránil rozvoji slovenštiny, než aby jej podpořil. Je hezké, jestliže dnes někdo dokáže „plynule“ naslouchat slovenštině v televizi, ale jakékoli sbližování obou jazyků je absurdní; stálo by zato dozvědět se, co by takovému dvojjazyčnému televiznímu vysílání řekli prostí Slováci. – A o obnovení značky Made in Czechoslovakia raději nehovořit (Olomoucké tvarůžky – „Made in Czechoslovakia“ atd.)

Je pozoruhodné, že tyto bohapusté nesmysly oba politici vymýšlejí v době, kdy na Slovensku vznikla koalice, v níž je zastoupena šovinistická protimaďarská Slovenská národní strana. Všechny socialistické strany v Evropě to odsuzují, kromě Jiřího Paroubka ovšem. Je přirozené, že zdůrazňování příbuznosti češtiny a slovenštiny přijde slovenskému premiérovi Ficovi k duhu. Není mi sice jasné jak, ale zřejmě by se se slovenskými Maďary s chutí jazykově přetlačoval, a to s pomocí češtiny. A zde přestává legrace.
Svou mateřštinu nemáme proto, abychom jí pomáhali slovenštině, ta je dnes tak vyspělá, že si s ní Slováci poradí sami. Otázka je, co s češtinou. Naše mateřština, základ naší národní identity, náš komunikační prostředek hrubne a ztrácí – viz televizní vysílání – svou báječnou jednoznačnost.

Od předsedů politických stran jistě nemůžeme chtít lingvistické zázraky. Úplně stačí, když se nebudou plést do toho, čemu nerozumějí. A když budou nabádat své straníky, aby nedemolovali něco tak křehkého, jako je jazyk mateřský.
A co když se stane, že hodně Čechů a hodně Slováků bude chtít dvojjazyčné televizní vysílání? Počkáme si. Fico s Paroubkem se jistě k blahu našich národů ještě několikrát sejdou a vymyslí věci, nad nimiž budeme všichni v úžase kroutit hlavou.