Rekapitulace diskuse o terorismu

Emanuel Mandler

Zdálo by se , že z takové malé diskuse, kterou vyvolal můj otevřený dopis Martinu Komárkovi, těžko může čtenář dojít k závěrům, které by povzbudilo jeho myšlení k novým představám a názorům. Jenomže tato minidiskuse se týkala - často aniž jsme si toho byli vědomi - rovněž témat, která jsou pro tvorbu a chápání novin velice závažné. Samozřejmě, že nebyl čas ani místo, abychom se některým z nich věnovali důkladněji. Snad se čtenář na mne nebude zlobit, když o některých z nich pojednám o něco málo obšírněji.
Začnu od závěrečného tvrzení p. Komárka: „Demokratické noviny jsou od toho, aby čtenářům zprostředkovaly všechny relevantní názory.
Názory pana Musila a Abbáse jsou relevantní“.

Relevantní znamená něco, co je závažné, natolik závažné, že to v určité věci může mít rozhodující význam. Kdo rozhoduje o tom, který názor je relevantní? V novinách redakce. A tak je-li práce redakce založena na tom, že vybírá k publikování „relevantní“ názory (a ostatní nechá neotištěné - nemůže otisknout vše už proto, že i papír má kromě začátku také konec), vytváří tím ideový profil časopisu. Může to dělat i jinak, ale to teď nechme stranou.

Vytváří-li redakce ideový profil časopisu způsobem, o kterém jsme tu hovořili, musí mít po ruce kritéria, podle nichž relevanci příspěvku posoudí. Kdybychom se pokoušeli dozvědět, jaká jsou kritéria rubriky Názorů Mladé fronty Dnes, o jejímž obsahu se vedl spor, bylo by to složitější než umožňuje rozměr tohoto článku. Zůstaneme pouze u těch kritérií, která uvedl sám Martin Komárek: „Názor pana Abbása je sice naprosto jiný, než naše názory, ale je nemilitantní. Ať chcete nebo nechcete, je to názor stovek miliónů muslimů (většinou slušných) (…) Názory pana …Abbáse jsou relevantní.“

K „militantnosti“ jakožto ke kritériu relevantnosti se vrátíme. Všimněme si nejprve kritéria mnohosti, početnosti. Podle Komárkova stručného popsání celé věci by nezáleželo na tom, jak text odpovídá skutečnosti, ale kolik lidí má podobné názory. Muslimů je mnoho milionů, jejich názory by tedy měly být relevantní. A už jsme v naší záležitosti u dalšího důležitého kritéria. Mohamed Abbás v článku, o němž je spor, říká: „ Muslimové mají právo žádat zbytek Západu, aby se distancoval od USA, jinak je střet civilizací nevyhnutelný.“
To je tedy pěkná „nemilitantnost“! Křehké transatlantické spojenectví jediné zajišťuje obranu Západu, a tak podle názoru „stovek milionů muslimů“ (M. Abbás) se má Evropa distancovat od své supervelmoci ještě víc než dnes a zůstat proti útočníkům bezbranná. A ještě k tomu autor přidal výhrůžku, že nás čeká střet civilizací.. Militantnost je velice problematickým kritériem, zvláště v souvislosti, o které hovořím.

Pokud jde o množství, může být početnost podobných názorů kritériem relevantnosti, ale záleží velice na tom, oč jde. U nás není cenzura, je svoboda tisku a nikdo nemůže zabránit Mladé frontě Dnes, aby se v duchu toho, co chtějí stovky milionů muslimů, dožadovala protiamerického postoje. Je to pohodlné, značná část Evropy proti takovým postojům neprotestuje. Pouze jedinému riziku se list v takovém případě vystavuje: že ti, jimž záleží na budoucnosti euroamerické civilizace, budou takové noviny označovat za zpátečnické. A protože jsem měl obavy z toho, že Mladá fronta Dnes se začíná otáčet tímto směrem, napsal jsem Otevřený dopis Martinu Komárkovi. Vím, že sám nic nezmohu, ale doufám, že existují lidé, které dokážou oslovit.

2.

Řekl jsem, že samozřejmě mnoho novin a časopisů se může řídit zcela jinak než relevantnosti příspěvků. Přestože existuje řada možností, podle nichž se listy orientují, mají všechny cosi společného, co dobrovolně dodržují a proti čemu se jen málokdy vzbouří. Je to celonárodní konvence. Před osmi lety (roku 1988) jsem ji nazval národní tiskovou konvencí a napsal o ní toto:

- „…systém těchto konvenčních norem stále platí… Platí natolik, že se jimi dodnes mnoho autorů a redaktorů bezděčně řídí jako kompasem, bez jehož střelky by ztratila existenční jistotu. Tyto normy a příkazy vytvářejí celou duchovní instituci, národní tiskovou konvenci, Tiché srozumění většiny společnosti o tom, o čem se má nebo smí veřejně pojednávat (a jakým způsobem) a o čem nikoli. Podle toho, co legitimují, můžeme jednotlivé normy, příkazy a zákazy této základní konvence, rozdělit do čtyř částí: Část nacionalistická má především zajišťovat xenofobií rys české společnosti, část konformní její jednotu, kdežto část jiráskovsko-nejedlovsky pojatých národních dějin… usiluje o zabezpečení mytických národních hodnot před jakoukoli kritikou. Posléze část plebejsky pseudodemokratická podporuje nenávistný přístup k církvím (zvláště ke katolické církvi), ke šlechtě, bohatším vrstvám podobně.“


Tehdy jsem mnoho věcí nedořekl anebo řekl nedokonale. To platí především o části nacionalistické. Správně má být nacionální, a to s komentářem, že je to ona větev národní tiskové konvence, která zajišťuje soudržnost příslušného společenství. Je vysloveně všeobecná (jinak by národ nebyl národem) a bývá spojena s některou z dalších částí konvence. V českém případě s částí jiráskovsko-nejedlového pojetí dějin. To je naše neštěstí, protože pod tímto spojením se skrývá množství paradigmat (vzorců chování a myšlení), které vůbec nejsou prospěšné existenci českého národa a jeho vývoji. Tato paradigmata, z nichž mnohá z nich jsou společná i pro další větve všeobecné české konvence, mají společné to, že se tváří krajně pokrokově, ať jde o cokoli: protisudetoněmecká nenávist, vyvlastňování, zatajování skutečností, zaujatost proti všemu cizímu a mnoho dalšího. Národ je pod touto slupkou pokrokovosti sjednocen hlavně v nenávisti proti sudetským Němcům. Tato konvence nemá pouze duchovní rozměr, je také pojištěna výslovným spojenectvím našich politických stran. Média se jí řídí a pouze někdy některá se pokusí vykročit z tohoto směru.

Protisudetoněmecká konvence dřímá v celém národě, ale v podstatě nečinně, protože sudetští Němci jsou poraženi, a to natolik, že zápas proti nim není aktuální. Během několika let se nacionální konvence stále úže spojuje s nepřátelskými paradigmaty proti Spojeným státům a jejich prezidentovi a s protiizraelským antisemitismem. Je to součást evropského duchovního klimatu, který je nebezpečný právě tak v Itálii jako u nás. Snad nikde kromě Francie není takto zaměřená národní konvence zcela všeobecná; je ale krajně nebezpečná, protože narušuje jednotu euroamerické civilizace, ohrožované stále víc extrémním islamismem. A rozšiřuje se. Je pozoruhodné, že konvence ani paradigma proti terorismu u nás neexistují.
3.

Ať už budou jednotlivá vydání Mladé fronty jakákoli, dá se předpokládat, že Mladá fronta - podobně jako Lidové noviny (nerad bych jim ublížil) - se bude během příštích měsíců a let stále víc přizpůsobovat antiamerikanismu a antisemitismu. Dospějí-li konkrétní podoby terorismu až k nám, potom jim bude stranit značná části medií - ne snad ze zlé vůle (tu nelze vyloučit), ale proto, že redaktoři budou chtít pomoci ubohým muslimům , kterým budou sice chybět potraviny, ale zbraně určitě ne. Nic nevytváří tak snadno zlou atmosféru a nenávist jako média. Je proto zapotřebí sledovat je a podrobovat je kritice.

----------------------------------------------------------------------------------

I.

Otevřený dopis Matrinu Komárkovi

vedoucímu rubriky Názorů Mladé fronty DnesI.