Justice versus BIS

Jan Suchánek

Tak nám prezident Soudcovské unie ČR napsal 25. října 2006 otevřený dopis řediteli BIS, v kterém se ohradil proti tomu, že výroční zpráva BIS může vzbudit dojem, že do české justice prorůstá organizovaný zločin systémově a dlouhodobě. Z mých textů a zkušeností může vyplývat naprosto stejný dojem. Pokud to není pravda a BIS i já se mýlíme, pak by aspoň v souvislosti s konkurzními mafiemi měli soudci organizovaní v jejich unii odpovědět na několik otázek, a to odpověďmi, které by závažná podezření vyvrátily, nebo si založit jinou unii, která se bude zřetelně od zkorumpovaných soudců distancovat.

Systémovým předpokladem pro systémové a dlouhodobé prorůstání organizovaného zločinu s justicí je vztah mezi konkursním soudcem a správcem podstaty, který, jak konstatoval Ústavní soud pod č.j. I. ÚS 371/04, „není vztahem neutrálním, je to vztah vzájemné funkční závislosti a do jisté míry spolupráce, projevující se jak samotným ustanovením správce do funkce (již samotné ustavení do funkce a zproštění funkce závisí na uvážení soudce), tak komplexem dílčích vztahů, které se vyskytují v průběhu konkursního řízení“. K tomu si dovoluji připomenout, že správcem podstaty je vždy soukromý subjekt jednající s cílem dosažení osobního zisku s kapitálem a rizikem třetích osob v soutěži a na úkor ostatních podnikatelů, kteří podnikají s vlastním kapitálem a rizikem.

Obecně se vztahy mezi konkursními soudci a správci podstat rozvinuly v mimořádné výhody pro správce konkurzních podstat, kterými byli správci významně vyloučeni z omezení, které právní řád tohoto státu dává kterémukoliv jinému soutěžiteli. Soudci nad psaným právem vytvořili právo zřejmě výjimečné, založené na precedentech nezákonností, které jim už prošly, nebo založené na interních praktikách mafie. Nejvýznamnějšími jevy takového práva je například to, že správci nemusí platit své závazky včas a tedy třeba vůbec, protože zákon o konkurzu definuje, že je lze zaplatit kdykoliv, čímž zákonodárce mohl myslet pouze vztah k průběhu konkurzu ne neplatnost běžných lhůt úhrady! Dalším výhodou správců je, že nemusí vést řádné účetnictví, účetnictví které by navazovalo na účetnictví úpadce, podléhalo přezkumu auditora a schválení účastníků řízení, to je konkurzních věřitelů. Správcům je trpěno sepisování konkurzních podstat i bez zákonem předpokládané a nezbytné součinnosti úpadce. Správce nemusí prokazovat nevýhodnost obchodů úpadce, které zruší svévolným prohlášením za nevýhodné, nemusí tu nevýhodnou cenu vrátit bývalému obchodnímu partneru úpadce a dokonce nemusí takovou nevýhodnou cenu získat do konkurzní podstaty při zpeněžení předmětu takového nevýhodného obchodu. Správce se nikomu neodpovídá za škody, které způsobí na aktivech v konkurzní podstatě.

Konkurzní soudce správci umožňuje zákonný ale neslušný příjem z konkurzního podnikání. Odměna správce je závislá jen na příjmech bez ohledu na náklady a výši uspokojení konkurzních věřitelů. Je to téměř daň z obratu, pokud ještě někdo ví, co to bylo. I ten zákonný neslušný příjem však dokázala naše justiční praxe přetvořit v příjem nezákonný, všemi tolerovaný. V žádném zákoně není, že by se konkurzní řízení mohlo financovat na úkor věřitelů správce, to je s pohledávkami za konkurzní podstatou. Zákon jednoznačně říká, že si správce musí vyžádat zálohy od věřitelů úpadce. K tomu přidejte, že pohledávka správce na jeho odměnu nemá před závěrečným rozvrhem žádnou zákonnou přednost před ostatními pohledávkami za podstatou. Přesto soudci schvalují správcům zálohy na jejich odměnu, zatímco jiné závazky z konkurzního řízení nejsou uhrazeny. Kolik skutkových podstat trestných činů v takových případech soudci a správci vědomě naplňují a prokurátoři nestíhají? Mne napadají minimálně tři.

Konkurzní věřitelé se mohou bránit jen návrhem na odvolání správce a proti jednání konkurzního soudce nemají žádný opravný prostředek. Věřitelé s pohledávkami za konkurzní podstatou se nemohou bránit vůbec. Správce může konkurz neomezeně prodlužovat a tím zvyšovat svůj příjem a konkurzní věřitele zbavit jejich práv, vedením dalších, konkurzem vyvolaných, v naší praxi nekonečných sporů. Tohle je fatální koktejl katalyzátorů zločinu, že ne všichni právníci deformovaní bolševickým třídním právem mohou odolat. Myslíte, že bude president Soudcovské unie ČR schopen vyvrátit, že tohle nejsou systémové a dlouhodobé podmínky k prorůstání organizovaného zločinu do konkurzního soudnictví nebo podmínky k tomu, aby správci a soudci neformálně takovou mafii ustanovili s prokurátory, policajty a výběrčími daní sami? Pokud platí hypotéza o vlastní justiční mafii, pak se samozřejmě BIS mýlí. Pokud platí hypotéza o vlastní justiční mafii, pak tím, že přes výbory věřitelů byli do této mafie vtaženi i pracovníci finančních úřadů je tato mafie nesmírně společensky nebezpečná.

Pokud to podezření chce president Soudcovské unie ČR vyvrátit, pak proč nikdo v této zemi není schopen udělat cokoliv k návratu k zákonnosti ve věci letitého mnou propagovaného konkurzu, o kterém v souvislosti s vyvolaným daňovým řízením konkurzního věřitele Nejvyšší správní soud definoval, že správce konkurzní podstaty užíval mnohastamiliónový majetek konkurzních věřitelů bez právního důvodu k bezdůvodnému obohacení. Ten majetek měl před jeho znehodnocením hodnotu půl miliardy a prokurátoři včetně té, „které nevadí masové odposlechy a chce zavřít Hučína“, tuhle nezákonnost odmítají šetřit, protože se přece správce nemůže pod dohledem soudce dopustit nezákonného jednání! Dodnes se trvá na bolševické fikci, že cizí majetek je možno užívat zadarmo a legálně.

Proč tolik členů Soudcovské unie ČR bojuje ve vyvolaných sporech za neprokázání nezákonnosti konkurzního řízení, v kterém je prokázána absence úpadku, to je, že nedošlo k předlužení či zastavení plateb úpadce, konkurzu, kterého se neúčastní úpadce, provozuje se podnik úpadce bez zapsání podniku úpadce do konkurzní podstaty tím, že majetek konkurzních věřitelů správce pronajal třetím osobám, výnos z majetku konkurzních věřitelů se používá k financování konkurzního řízení, konkurzní věřitelé nesmí uplatnit svá práva, konkurzu, v kterém účetnictví bez výhrad kontroluje Finanční úřad a současně se tvrdí, že žádné neexistuje, aby, když se ukáže, že se správce s prokurátory a Finančním úřadem dohodli na fiktivní daňové pohledávce k ovládnutí výboru věřitelů, zkreslili bez dokladů účetnictví, tím, že původní účetnictví schovali k policajtům do trestního spisu o více než 40 tisíci stranách, a vymysleli si nové, aby dokonali zcizení minimálně jedné miliardy korun a zamaskovali, že ani konkurz extrémně ziskového úpadce nezbavuje správce povinnosti platit daně a nemuseli zjišťovat, kdo z nich tu miliardu včetně nezaplacených stamiliónů daní ukradl?

Proč tolik členů Soudcovské unie ČR tvrdí, že být spřáteleným kolegou zkorumpovaného konkurzního soudce není důvodem k předání jeho konkurzem vyvolaného sporu soudci bez této kolegiální vazby, když Ústavní soud a soud ve Štrasburku mají opakovaně názor, že je nutno vyloučit jakékoliv podezření podjatosti. Proč tolik členů Soudcovské unie ČR tvrdí, že být okraden zkorumpovaným soudcem a správcem podstaty je běžné podnikatelské riziko a být přiveden takovými „šibaly“ o majetek není ani důvodem k odpuštění soudních poplatků? Proč o tom správci, jehož nezákonné jednání konstatoval Nejvyšší správní soud, rozhodl druhý Nejvyšší soud v Brně, že může před soudem lhát, protože je to plnění jeho povinností, a že osoba, která byla pomluvena nebo poškozena křivým svědectvím tohoto správce, se nemá právo dovolávat u českého soudu omluvy? Proč soudce, který se Soudcovské unie ČR dovolává, mi v solidaritě s konkurzním soudcem ve sporu tím konkurzem vyvolaném může zakázat jako účastníkovi nahrávat soudní řízení, protože zákon, který to výslovně povoluje, prý pro mne neplatí, zakáže mi osobně jako účastníkovi řízení u soudu vystupovat a tvrdí mi, že celá řada dalších zákonných ustanovení, kterých se dovolávám, pro mne neplatí?

Daleko nejzávažnějším potvrzením podezření, že do české justice prorůstá organizovaný zločin systémově a dlouhodobě, jsou dobře dokumentované příklady, kdy nezkorumpovaný a čestný soudce začne soudit podle práva, aby v okamžiku, když se s dílem konkurzní mafie přes předložené důkazy seznámí, dostane strach a soudit podle práva okamžitě přestane. Ctihodní soudci Soudcovské unie ČR musí být opakovaně konfrontováni s tím, že prokurátoři jsou mimo jakoukoliv kontrolu demokratického státu zcela skryti před veřejností. Taková zkušenost musí automaticky u soudců nectihodných vyvolat touhu po stejně nekontrolovatelných praktikách, které konkurzní řízení umožňuje a navíc i umocňuje možností zákonných ale neslušných příjmů. Ta nákaza z prokuratur je také umocněna přetrváváním soudružského bratrství, ke kterému bylo mnoho soudců vycepováno na bolševických prokuraturách.

Osobně mohu na příkladech v soudních spisech prokázat jaké praktiky soudci a správci vynalezli, aby stamiliónový majetek kolem konkurzní podstaty jen prošel, aby byl zpeněžen jinak než dle zákona ve prospěch konkurzních věřitelů. Vazba konkurzních řízení na zločin je prokazatelná již jen tím, že konkurzní podstaty jsou často sestavovány bez návaznosti na účetnictví úpadce a nikdo ze statutárních zástupců úpadce není stíhán za to, že seznam majetku řádně správci nepředali, což je stav soulad se zákonem vylučující.