Totální rezignace

Jan Suchánek

Totální rezignace

Mám dojem, že prostřednictvím ODS tahle společnost finálně zcela rezignovala na aplikaci jakékoliv soudnosti a logiky v politickém životě této společnosti. Jsem přesvědčen, že presidentovi musí být zatěžko jen brát na vědomí, že se na Hradě před kamerami v přítomnosti jeho úřadu v rozepnutém saku presentuje kulaté břicho kariérně nejúspěšnějšího Valacha v této zemi.

Ten Valach se postavil do čela všech těch furiantů, kteří se nenechají od presidenta poučovat o tom či onom. Protože president patří mezi nejvzdělanější a nejkultivovanější občany tohoto státu a současně je u nás snad již jediným významným představitelem odporu proti dekadentnímu a fatálně destruktivnímu nahrazování centrálně-demokratického socialismu sociálním státem. Ten šik multikulturních zastánců sociálního státu teď v čele s tím úspěšným Valachem chce omezit právo presidenta jmenovat ministry na pouhou povinnost respektovat navrhovatele, když logice zasvěcený čtenář by z Ústavy dokázal pouze vyčíst, že president nemůže jmenovat ministrem nikoho, kdo nebyl navržen premiérem, kterého může sám kdykoliv zbavit pověření navrhnou sestavu vlády.

Kdo v ústavní logice by byl povolán špatně napsanou Ústavu bez lety zažité tradice vykládat tam, kde v ní není řešení k nalezení, než president? Nátlakové klaky bývalých marxistů přemalovaných na bůhvíjaké odborníky, které se povolávají sami nebo jsou povolané laickými novináři, určitě ne! Presidentovi kritici projektují tak zvané ústavní zvyklosti tam, kde pouze šestnáct let neústavně přetrvává protiburžoasní třídní vidění světa. Proti presidentovi se i hodilo, když v podobné situaci si senát osvojil právo zmařit jmenování soudců Ústavního soudu, když to právo je Ústavou svěřeno presidentovi a premiér má právo jen navrhovat. Pokud se někomu presidentova práva nelíbí, tak může požádat o výklad Ústavní soud nebo obratem ústavní většinou v Parlamentu přijmout změnu Ústavy, která neřešitelné či sporně vykládané vyřeší nově. A ústavní většinu v Parlamentu zastánci sociálního státu nebo odpůrci presidenta asi mají.

S většinou příznivců sociálního státu v Parlamentu souvisí nesoudnost tvrzení o vítězi voleb. Pokud cílem voleb je prosadit volební program či sestavit vládu schopnou vládnout, pak ODS žádné volby nevyhrála. Nesoudné a nelogické nepřiznání této skutečnosti vede k skrývanému opuštění volebního programu a závazků k němu veřejně přijatých. To je čistá levicová věrolomnost a přiznání, že idea sociálního státu je značné části ODS také vlastní. Ta sociálně cítící a na příjmech z rozpočtu závislá většina v ODS se musela dlouhá léta cítit nejistá, když měli podporovat ekonomické ideje, které pan president jako jejich tehdejší předseda representoval. Prostě protože je dodnes nechápou. Proto ODS tak snadno fabuluje, že by volební program mohla ještě realizovat. Nemohla!

President se tak stává připomínkou zrady idejí, na kterých byla ODS založena. Proto se ten Valach od presidenta distancuje a deklaruje svůj spor s ním. Pro iluzi vlastní úspěšnosti a premiérský příjem se stává zastáncem politického přežití lidovců a propagátorem zelených. Volby měly od počátku pro ODS jediné dvě omluvitelně realizovatelné varianty. Rezignovat dočasně na program a za omilostnění předchozí vládní korupce se s Paroubkem domluvit na změně volebního systému. Druhou variantou bylo za realizaci volebního programu zaplatit komunistům jejich vládní rehabilitací. Obě jsou lepší než zrada na voličích a presidentovi.

Celý chaos s volebním patem ke skrytí neschopnosti ODS realizovat volební program je veden mediálním tlakem na to, že hlasy komunistů se do podpory vládní realizace sociálního státu nemohou počítat. To je přece ten nejnehoráznější nesmysl a absolutní ztráta soudnosti a logiky v politickém životě této společnosti. Většina průměrných a podprůměrných voličů nemůže být v jejich právech omezována takovou restrikcí jejich poslanců. Navíc lidovci prý nenechají demontovat dosažené výdobytky sociálního státu na dluh a zelení chtějí dát nepřizpůsobivým menšinám stejná sociální práva jako těm, co pracují. To s Valachovými příznivci je ústavní většina příznivců sociálního státu, jak potvrzuje právě potvrzené zvýšení schodku plánovaného rozpočtu a zrušení státního financování internetu do škol. Tihle všichni můžou svoji levicovost přiznat a změnit Ústavu tak, že presidentovi uloží nezvratné a termínované povinnosti.

Celý program ODS se dnes smrskl na právo Valašské menšiny mít také svého premiéra celé země. A to přesto, že pro něj ještě nikdy nehlasovali ani všichni poslanci té nepravicové trojkoalice. Jejich nejúspěšnější Valach ve svém triumfu proti presidentovi zradil i poslance své strany v Evropském parlamentu, když za ministra zahraničí navrhuje majitele protiklausovsky zaměřeného politického týdeníku. To je totální odklon od Klausovy kritiky zneužítí ideje společného trhu k budování evropského sociálního státu, který opouští severoatlantickou civilizaci ve prospěch mohamedánské kolonizace Evropy.

Je zajímavé, že Valaši ještě neprokoukli, když se spojili s Moravany a Slezany proti Pražákům a Středočechům, že jejich národní zájmy jsou možná v rozporu se zájmy jistého Dalíka, který do nejúspěšnějšího Valacha investoval minimálně dlouhá léta své neúčasti ve vlastním lukrativním podnikaní, které mu již v jeho mládí dalo významnou ekonomickou nezávislost na nějaké pravidelné mzdě. Kdyby ODS zůstala věrná idejím svého zakladatele a volebnímu programu, pak by pan Dalík musel asi svoji investici odepsat, protože to na pokračování ve vodění tak representativní loutky v premiérské funkci dál nevypadá ani by tu loutku už dnes za předsedu asi nezvolili. Ve skutečnosti Dalík svoji investici již ztratil i kdyby ta vláda byla jmenována i při předčasných volbách, protože mnozí kvůli iluzi dřívějšího programu ODS už volit nepřijdou.

Ztrátu soudnosti a logiky zde proti presidentovi aplikuje i Ústavní soud. Teď přece definoval, že předsedkyně Nejvyššího soud není zastupitelná ani v nemoci. Představte si, že po příští nehodě skončí na dlouhá léta v komatu na přístrojích a nikdo se už nedoví, zda něco ministru spravedlnosti či presidentovi schvaluje či neschvaluje. Totálně kvůli tomu zkolabuje celá justice, tedy pokud již nezkolabovala. Představte si, že stejný princip bude uplatněn na celou státní správu. Úředníci dostanou ve vedoucích funkcích totální doživotní feudální léna. Totální selhání sociálního státu. Do toho samozřejmě patří, že president je stále připomínkou, že ne ekonomové utíkali před právníky ale že právníci, politici všichni, kdo s nimi věří, že „vědecký komunismus“, ekonomickou pavědu socialismu, zločinného to politického systému mohou uplatňovat i dnes, utíkají před ekonomy.

Tahle ztráta soudnosti a logiky zde proti presidentovi trvá i přesto, že president už dlouho neprovokuje tím, že by stále připomínal základy makroekonomické racionality. Takovým příkladem totální a fatální iracionality, kterou odnáší v ODS ještě její poslední ekonom, pan Tlustý, souvisí s Nomurou. Pokračovatelé třídního práva dál chtějí stíhat zástupce Nomury, přesto, že jejich jednáním žádná škoda nevznikla. President jejich stíhání nezastavil jen proto, že nejúspěšnější Valach základní ekonomicko-právní logiku, to je, že trestní právo má chránit právo vlastnické před újmou škod a že trestní stíhání bez škody je neústavním zneužitím práva proti občanským svobodám podezřelých, nechápe a nechtěl tuhle bolševickou deformaci našeho takto neprávního státu a ostudu v očích skutečně gramotných zastavit. Nomura státu škodu dle vlády nezpůsobila a ČSOB ji způsobit nemohla, protože IPB, co ČSOB dostala, mělo dle dřívější vlády a ČNB hodnotu pouze jedné koruny.

Ekonomicky gramotní vědí, že kvůli jedné koruně, kterou tedy podezřelí z Nomury ČSOB znehodnotili, není možno nikoho s obrovskými náklady státu stíhat a už vůbec ne dlouhá léta, a starali by se spíš o to, jak je možné, že do toho majetku za jednu korunu pro ČSOB byla zahrnuta ještě hypoteční banka, stavební spořitelna a investiční společnost, pokaždé s největším tržním podílem, každá položka v hodnotě desítek miliard, a nikdo za to není stíhán. Je právě markantní, že protiklausovský tábor je tvořen i těmi, kteří žádnou škodu v této ztrátě stovek miliard nevidí.

Návrh této vlády je dotažením korupce do vrcholného extrému. Ministryně pro okrasu vlády to tu skutečně ještě nebylo. Když k tomu připočteme náměstky ministrů, pak snad budou muset ty malé koaliční strany nabírat členy, aby všechny korupční trafiky za podporu valašského úspěchu obsadily. Možná, že pro presidenta bude tahle zkušenost tím impulsem, že svoji stopu v dějinách bude chtít po odchodu z úřadu vylepšit tím, že založí stranu, která si s cílem morální očisty společnosti od korupce vezme za cíl prosazení většinového volebního systému, který by zavedl politickou soutěž a individuální odpovědnost politika k voličům. Stranickou kariéru by v takové straně mohly dělat jen tak silné osobnosti, které by měly odvahu se účastnit konkurenčního boje o to, kdo je nejlepší, bez skrývání se za kolektivismus poměrného volebního systému.

Pak by snad nebylo možné, aby koalice podprůměrných s průměrnými vítězila nad těmi nadprůměrnými, a nebylo možné, aby osobní selhání v podnikání mohlo být kompenzováno úspěšnou politickou kariérou, založenou na podpoře koalice podprůměrných s průměrnými, a naopak bylo možné za volební guláš získat od voličů mandát k tomu, aby se něco pozitivního pro blahobyt této země stalo jiného než, že prodáte vlastní chalupu a necháte se najmout za zlomek mzdy západoevropského nebo dokonce jihokorejského dělníka.