Paroubek zase lže

Jan Suchánek

Paroubek po zpracování mediálními poradci se vtělil do role positivního reklamního medvídka a tvrdí, že jeho oposiční strana podpoří vládu v jejích protikorupčních krocích. V této věci však Paroubek vědomě lže. Nemůže vládu podpořit v jejích protikorupčních krocích, protože vláda žádné protikorupční kroky nepodnikne. To Paroubek po svých vládních zkušenostech a při skvělých vazbách socialistů na státní zastupitelství dobře ví. Teď je otázka, zda to ví i tahle vláda, je naivní nebo jen dál tahá voliče za nos? Korupce je zločin a ten je v kompetenci orgánů činných v trestním řízením, které jsou na vládě zcela nezávislé.

Mám schovaný dopis ministra vnitra Grosse, v kterém v souvislosti s korupcí orgánů státu konstatuje, že zákonnost trestního řízení vedeného policisty nemůže žádným způsobem ovlivnit, protože je zákonnost trestního řízení zcela v kompetenci nezávislých státních zástupců stejně jako posouzení zneužití pravomoci policistů v trestním řízení. To znamená, že pokud policista jedná nezákonně se souhlasem státního zástupce, pak to není trestný čin. Mám takový dojem, že se od té doby nemohlo nic změnit a pokud je ministrem mediální odborník ODS, pak je možná i velmi pravděpodobné, že o tom, že trestní řízení, to je i boj proti korupci, je na něm zcela nezávislé, vůbec neví a ti, kteří toho umí korupčně využívat se z toho radují a jemu to neřeknou.

Podobně mám soudem protokolované prohlášení zástupce ministra spravedlnosti, že vůči státním zástupcům nemá pan ministr žádné kompetence, protože jsou zcela nezávislí, a pokud soud chce, aby stát v občanskoprávním řízení prokázal nějakou skutečnost z trestního řízení, pak sice stát má podle zákona před soudem zastupovat Ministerstvo spravedlnosti, ale ve skutečnosti by soud měl pouze využít možnost požádat paní nejvyšší státní zástupkyni o laskavost. Tohohle ministra omlouvá jeho mládí a má i šanci, že se po zkušenosti podobné bývalému ministru informatiky snad doví, jak to ve skutečnosti je.

Naději nedává, když bývalý ministr informatiky naivně věří v pouhé selhání svého soudce, když si nevšiml, že systémovým selháním je, že státní zástupce i soudce jsou mylně přesvědčeni, že stát podnikal s cílem zisku v rozpočtové a příspěvkové organizaci a tudíž se pan ministr nemohl dopustit trestného konkurenčního jednání na úkor TESCOMu, což je u ekonomicky gramotných nesmysl, když navíc Obchodní zákoník jednání na úkor a ve prospěch mezi ovládanou a ovládající osobou výslovně povoluje. Systémovým selháním je, že vůbec státní zástupce takovou obžalobu mohl beztrestně k soudu poslat a neexistuje možnost ekonomicky logické v této zemi vůbec někomu vysvětlit. Celý systém je korumpován solidaritou ekonomicky negramotných skrytých i přiznaných marxistů, což ti víc zkorumpovaní využili například ke vzniku konkurzních mafií.

Takže shrnuto, boj proti korupci je stejně jako boj s ostatní kriminalitou zcela v kompetenci „nezávislého občanského sdružení státních zástupců“, to je státních zástupců, kteří jsou neústavně zcela vyloučeni z jakékoliv demokratické kontroly, když za toleranci k této neústavnosti poskytují stejný servis soudcům. Na změně k právnímu státu nejsou nijak zainteresovaní. Tohle si nemá odvahu připustit žádný politik. Otázkou je jen, zda volební systém nám vybírá tak jednoduché politiky nebo jsou všichni tak zkorumpovaní, že se státních zástupců tak bojí, že tomu strachu obětují jak demokracii tak právní stát.

Na důkaz oprávněnosti tohoto podezření vůči politikům máme dnes místopředsedu vlády, který v době, kdy inflace znehodnocovala ročně úspory o značná procenta, vybral úspory z vkladní knížky, schoval je doma, zapomněl kde, aby manželka musela bankám nebo leasingové společnosti platit nehorázná procenta za vybavení své ordinace, a v době, kdy úroky již nic nenesou si ty úspory znovu uložil v bance, aby nakonec přišel na to, že opravdu zapomněl, kde si je doma schoval, a vzpomněl si, že je dostal z pojišťovny vkladů, aby je cestou z jedné banky do druhé donesl ukázat sekretářce. Možná ale jen odpoutává pozornost od toho, že stejně jich na ten jeho barák bylo furt málo.

Tohohle stavu Paroubek určitě rád využije k tomu, aby očistil pověst korupčního vládnutí své strany. V tom mu jistě rádi pomohou státní zástupci, kterým chaos a nekvalifikace vládnoucích umožní jejich neomezené léno nezákonností zachovat neohroženo, zvlášť, když právě na státním zastupitelství, které se tak úspěšně angažuje v dokonání mně známých miliardových tunelů v konkurzech, měli a asi ještě mají socialisti úzké vazby.

Donedávna mi leželo v hlavě proč, když díky zase jednomu nezkorumpovanému soudci selhal v roce 2001 pokus ukrást celou firmu konkurzního věřitele s nezadluženým majetkem za půl miliardy, státní zástupci dodnes kryjí předtím v roce 2000 ukradenou jednu miliardu, když ta je již dávno beze stopy uklizena na zahraničních účtech a zločinným konkurzem nejde nic dalšího získat. Nedávno však jeden nezkorumpovaný odvolací soud, když okradený vlastník po dlouhých šesti letech ještě sám nezbankrotoval, rozhodl, že jeden pozemek v pořizovací hodnotě 6 miliónů korun patří a vždy patřil konkurznímu věřiteli a ne správci konkurzní podstaty. A začaly se dít věci.

Do konkurzního spisu v řízení, které probíhá mnoho let za účasti státního zastupitelství, se najednou dostaly dokumenty, které dokazují, že byl realizován pokus ukrást za 39 miliónů korun z toho pozemku surovinu v tržní hodnotě přes 700 miliónů korun, spíš až k miliardě. Proto je na přelomu roku 2000 a 2001 ukradená miliarda každému i v roce 2007 jedno a musí se tutlat, aby někdo z podezřelých nevyžvanil tenhle aktuální tunel. Fintou bylo, že tvrdili, že ložisko suroviny, které ukradli konkurznímu věřiteli, je v konkurzní podstatě, ale nebylo, aby nějakému účetnímu nic nakonec po finální krádeži nechybělo.

Konkurzním správcem byl najat bagrista, s tím, že co vybagruje si může nechat. Státní zástupce to kryl tvrzením, že to právo si tu surovinu nechat a zpeněžit ji je bezcenné. Proti tomuto tvrzení státního zástupce není u nás odvolání. Proto soudce, státní zástupci, policie, finanční úřad a dokonce báňský úřad musí udělat co se dá, aby poškozeného konkurzního věřitele a jeho zástupce zlikvidovali a zachovali si naději na nějaké korupční doplatky z dokonání tohoto zjevného zločinu, když ten bagrista daní své zisky v daňovém ráji a může jim rozdávat anonymní kreditní karty s vklady v „off shrových“ bankách..

Přestože už mnoho pravomocných rozhodnutí soudů dává konkurznímu věřiteli za pravdu, že prokazatelně nezákonným jednáním byla poškozena jeho vlastnická práva, další jednání, která mají nelegitimní stav napravit, jsou odkládána a je zřejmé, že na další soudce je vyvíjen tlak, kterému se závislí soudci podvolují tak, že vynášejí absurdní rozsudky nebo odkládají nařízení jednání na roky pozdější. Jeden soudce blízký konkurznímu se prořekl dotazem, jak je možné, že poškozený konkurzní věřitel má ještě peníze na to, aby se soudní cestou bránil, když mu v roce 2000 policejní agent s asistencí státních zástupců všechno ukradl a správce daně po něm chce fiktivní likvidační daň? Ano, teď konkurzní mafie hraje na to, aby provize z té další miliardy zůstaly konkurzní mafii, protože poškozený snad už konečně zanikne.

Vůbec konkurzní mafie nepochybuje o tom, že tahle vláda žádný boj s korupcí nepodnikne. Jedná s neochvějnou jistotou a demonstrovanou nezákonností. Výbor věřitelů byl kompletně obsazen zločinu proti soukromému kapitálu oddanými státními úředníky i když poškozený a likvidovaný konkurzní věřitel má 2/3 pohledávek za úpadcem. Ve prospěch této mafie budou úředníci mnoha institucí provádět naléhavé kontroly, které budou deklarovat nezákonné sankční pohledávky, které jako v případě nezákonných daňových pohledávek zůstanou na dlouhá léta ve státním zájmu čekat i po spravedlivém rozhodnutí nezkorumpovaného nezávislého soudce na soudu odvolacím jen na základě formálního bezobsažného odvolání státního úředníka či správce konkurzní podstaty na zánik poškozeného.