Gándhí, Švýcarsko a americké radary

Pavel Kohout

MF Dnes 8.3.2007

Na přelomu 30. a 40. let napsal Mahátma Gándhí dva dopisy Adolfu Hitlerovi. Jejich cílem nebylo nic menšího než zabránit druhé světové válce. Gándhí oslovil Hitlera „můj příteli“. Je zajímavé, proč se zastánce nenásilí obracel na nacionálně socialistického diktátora právě takto: „Že Vás oslovuji jako přítele, není žádná formalita. Nemám žádné nepřátele. Mým životním úkolem během posledních 33 let bylo získávat si přátele mezi všemi lidmi, bez ohledu na rasu, barvu nebo víru.“

Tato velmi nehitlerovská argumentace ovšem führera nepřesvědčila. Snaha o nenásilné řešení konfliktů nepomáhá proti těm, kdo konflikty a násilí vyhledávají. Být hodný, neprovokovat, se všemi dobře vycházet je historií prověřený recept, jak se stát obětí.

Toho si byl velmi dobře vědom náčelník švýcarského generálního štábu Henri Guisan. Zhruba v téže době, kdy Gándhí psal Hitlerovi o míru, Guisan organizoval obranu alpské republiky. Namísto snění o přátelství a porozumění vydal generál Guisan rozkaz, že každý občan musí čelit případné invazi do posledního náboje, poté přejít na bodák a nerespektovat žádnou výzvu k příměří či kapitulaci.

Ohrožení bylo reálné. Švýcarsko bylo pro Hitlera velmi lákavým cílem. Kdyby se zmocnil obrovských finančních prostředků ve švýcarských bankách a kdyby tamní vyspělý průmysl přešel na válečnou výrobu v režimu totálního nasazení, znamenalo by to závažnou strategickou výhodu. Němci obsazení Švýcarska skutečně připravovali pod názvem operace Tannenbaum.

Jenže němečtí zpravodajci psali do Berlína, že nacionální socialismus svobodomyslné Švýcary neláká. Další zprávy udávaly, že armáda v počtu 850 tisíc mužů je dobře vyzbrojena, vycvičena a odhodlána; pod Guisanovým velením disponuje účinnými prostředky pro vedení gerilové války, silným opevněním a protivzdušnou obranou, která mimochodem později během války sestřelila jedenáct německých letounů.

Pro srovnání, norská, dánská nebo nizozemská armáda disponovala jen několika desítkami tisíc nevalně vyzbrojených vojáků. Slabá obranyschopnost je typická pro země, jejichž vlády se bojí svěřit vlastním občanům do rukou zbraně. V případě Švýcarska si Němci nakonec spočítali, že obsazení by bylo příliš nákladné z hlediska techniky a živé síly. Válka se Švýcarsku vyhnula – i když Hitler běsnil o „nejodpornějším a nejpodlejším národu Evropy“, který je „zaprodán Židům“. Neutralita a morální převaha má cenu jen tehdy, je-li podpořena dostatečnou palebnou silou.

Jinou cestou zajistil svoji bezpečnost Island. Ostrov, který měl méně obyvatel než Švýcarsko ostrostřelců, byl hned zkraje války okupován Brity. Nebyli sice zváni, nicméně Islanďané neprotestovali – a jen tak mimochodem, Britové a později Američané přinesli rozsáhlý hospodářský boom, který na ostrově zlikvidoval nezaměstnanost.

Po válce se Islanďané se spojeneckými vojsky rozloučili. Zanedlouho, v době korejské války, však islandská vláda sama nabídla Spojeným státům prostor pro leteckou základnu a vstoupila do NATO. Díky tomu se nikdy nestalo, aby na islandském pobřeží přistály sovětské transportní lodě s tanky za účelem osvobození tamní dělnické třídy od jha kapitalismu. (A to byl přitom Island pro sovětské maršály bezpochyby lákavým strategickým cílem.) Těžko si umíme představit, jak by dnes vypadal svět, kdyby státníci jako Churchill nebo Roosevelt přijali Gándhíovu „doktrínu univerzálního přátelství“. Gándhí uspěl v nenásilném odboji proti Britům, protože ti preferovali mírové řešení, alespoň v závěrečné fázi své koloniální historie. Nicméně utrpěl debakl v konfliktu s Muslimskou ligou ohledně násilného rozdělení Indie. A mýlil se i v tom, že nemá nepřátele: byl zavražděn hinduistickým extremistou v lednu 1948.

Co z toho všeho vyplývá v souvislosti s americkým radarem na českém území? Čtenáři, myslete, máte vlastní mozky.

***