Ekonom špidlovského rozměru

Jan Suchánek

Znal jsem dvě důchodkyně, které v devadesátých letech zbožňovaly Klause, aby pak první podlehla Špidlově kouzlu, z kterého se v plačtivém zoufalství probírala v léčebně dlouhodobě nemocných, aby zemřela v nemocnici, kde jinou péči, než postel a márnici neposkytovali. Druhá v duševní svěžesti se jako čtenářka Lidových novin a Respektu také Klause absolutně vzdala a nakonec se stala tak náruživou fanynkou Švejnara, že se při předvánoční presentaci Klause na Primě rozčílila pro Klausem rozkradené stovky miliard tak, že její srdce nenávist ke Klausovi neuneslo, přestalo fungovat a strávila i přelom roku na JIPce v nemocnici, čekajíc na operaci.

Tohle fatální podlehnutí zlu uvádím proto, že má významnou souvislost s volbou presidenta, která má dle zastánce socialismu s lidskou tváří, našeho bývalého presidenta být nástrojem odekonomizování naší společnosti. Ty stařenky jsou předobrazem té odekonomizované společnosti bez Klause. Jde o koncentrovaný obraz společenského střetu dvou politických směrů.

Potomci obou stařenek se díky Klausově zásluze stali úspěšnými podnikateli. Dalo by se prokázat, že dokonce díky přímé osobní zásluze tehdejšího ministra financí Klause v prospěch jednoho z nich proti tehdy se rodícímu organizovanému zločinu. Ty peníze vydělané díky osobní Klausově zásluze totiž pomohly i druhému potomku překonat důsledky tehdejšího zločinného skokového zvýšení bankovních úroků pro jeho podnikání. První stařenka odmítla zajištění spokojeného stáří s odkazem na to, že se o ní postará Špidla. Když na svůj omyl přišla, pomoc již byla zbytečná. Druhou stařenku byla bezplatná zdravotní péče sociálního státu ochotna pouze nechat zemřít a jen schopnost potomků jí zajistit placenou zdravotní péči jí zachránila život, ačkoli se stejně nedala přesvědčit, že ty peníze říkají, děkujeme pane presidente Klausi.

Tenhle lidský vánoční příběh mne opakovaně přivedl k úvahám, kde a proč se tolik lidské zloby bere. A samozřejmě je otázkou, jakou roli v tom hraje Klaus. Ty stařenky neměly vlastně žádné existenční starosti. Měly velké byty za směšný nájem, jídlo moc nestojí a léky zadarmo. Jen spousta času, který si musí nějakou vášní naplnit, když ani dědka, kterému by mohly nadávat, neměly. Nevěří v Boha, nechodí do kostela a tak žádný farář nemůže jejich vášeň nasměrovat proti amorálním, promiskuitním, zlodějům, násilníkům atd. Zůstali napospas těm, kteří mají zájem o jejich volební hlas, těm, kteří nemají žádné etické zábrany a kteří je, jejich děti a vnoučata chtějí ožebračit.

To jsme u té presidentské volby. Klaus jakkoliv nedokonalý, ale přesto asi nejdokonalejší představitel politického směru zdůrazňujícího individuální odpovědnost na jedné straně a jeho odpůrci, kteří zdůrazňují péči sociálního státu a chtějí odstraněním Klause společnost odekonomizovat, na straně druhé. Tihle stařenkám pro jejich frustrace nabídli nenávist vůči jimi podvodně podvrženému symbolu jimi samotnými zmařených stovek miliard, nenávist ke Klausovi.

Proč tohle všechno, když národ stejně na Klausovo ekonomické „know how“ nereaguje, protože bolševici národu vymazali z podvědomí selskou moudrost, která byla postavena na odpovědnosti za Bohem sedlákovi svěřený statek. Prvoplánově lze vysledovat, že je zde masa nejen umělců, kteří nejsou schopni nikoho přesvědčit, aby si jejich umění koupil za své peníze, a proto potřebují vytvořit podmínky, aby někdo mohl jejich umění kupovat za cizí peníze, peníze nás všech. Ti proto chtějí Klausovi navzdory sociální stát. Jen se mi zdá, že tohle není dost síly k vyvolání takové zla, ani když se spojí se všemi zkorumpovanými státními úředníky.

Musí být mocnější síly. Viděl jsem jejich nástup. Když STBáci přemlouvali generální ředitele, ať si u Koženého koupí privatizační projekt, když náměstek ministra privatizace, agent STB přemlouval bolševické generální ředitele, že se nemusí bát kupónové privatizace, že si mohou k ochraně svých koryt sami založit privatizační fond, rozuměj defraudovanými penězi ze státního podniku. Stejně tak jsem viděl masový nástup milicionářů ze Státní plánovací komise do státních (bankovních) privatizačních fondů. Viděl jsem marxisty zpité Becherovkou a euforií úspěchu, když za soustavné kritiky Klause jako první tunelovali Census fondy.

Viděl jsem zrod organizovaného zločinu, který od zprostředkovávání spravedlnosti bývalými soudci a prokurátory u kolegů, kteří zůstali ve funkcích, přerostl v konkurzní mafii. Viděl jsem, jako mnozí věci, o kterých není odvaha promluvit. Znám i novináře, kteří lžou ve prospěch odekonomizování a to i na stránkách ekonomických deníků a týdeníků, když jakýkoliv poukaz na skutečný problém privatizace v době, kdy to mělo význam, odmítli publikovat, stejně jako dnes mlčí o konkurzních mafiích.

Viděl jsem, jak Klausův kritik, bývalý šéf privatizačního ministerstva a FNM trpěl šílenou korupci ve svém úřadě, aby to skryl tím, že úspěšně bojoval proti tomu, aby mohly privatizační fondy po americkém vzoru fungovat jako fondy rizikového kapitálu, čímž vyloučil realizaci smyslu kupónové privatizace, to je nastolit veřejnou kontrolu podnikání prostřednictvím kapitálového trhu, aby tím mnoho tehdejších DIKů významně ochudil. Tohle v kombinaci s trestuhodným jednání ČNB způsobilo, že Klausovo premiérování mohlo být marxistou Zemanem a jeho druhy pomluveno pod záštitou tehdejšího presidenta. V ničem z toho nenajdete jinou Klausovu vinu, než že byl málo radikální. Bylo ale možno být víc radikální?

A bez Klause se začaly dít věci. Od zmizelých desítek miliard z ruského dluhu přes téměř všechny banky zadarmo k té dnešní nepřehledné lavině korupce, kterou nikdy nikdo nikomu nechce prokázat, čehož jsou symbolem dálnice dražší než v Alpách, neomezeně pokračující řádění konkurzních mafií a to, že dlouholetý marxistický ministr financí se vyhýbá otázkám, které by mu jako svědku mohly být u soudu položeny. A representant tohohle obrovského ožebračení našeho národa je Klausovým protikandidátem a ještě na lživě fabulovanou hromadu Klausových vin přihazuje. Navíc na těch bankách zadarmo už byla vyzkoušena manipulace s národní masou. Vše se skrylo v odsudku, proč Klaus banky neprivatizoval, když mu sami marxističtí privatizátoři v tom velmi agresivně bránili.

On totiž pan předseda dozorčí rady ČSOB není jen representantem toho, že ČSOB si k IPB zadarmo dala připlatit z našich kapes hromady miliard, aby stovky miliard nám nechali zaplatit na neprokázaných dluzích IPB, které mafie úředníků a politiků za provize dlužníkům odpustily, ale hlavně je Švejnar symbolem toho, co ČSOB dostala z našeho zadarmo. Kolik stovek miliard by ČSOB musela vynaložit, aby takovou tržní pozici, jakou zadarmo dostala, vybudovala sama?

Je tedy Švejnar ekonom, který to neumí spočítat, nebo je ekonom, který má za úkol tohle ožebračení národa utajit? Vždyť se stačí zeptat UniCreditu kolik je (a marně) stála Živnobanka, kolik stojí jedno procento podílu na trhu. To Švejnar nevěděl, že přes ČSOB dostala belgická KBC zadarmo velmi drahou hypoteční banku, stavební spořitelnu, investiční společnost, developera atd. Skoro vždy leadera trhu. K tomu připočtěte obrovskou řadu nemovitostí v bilanci banky ve zlomcích tržní hodnoty. Pokud je Švejcar ekonom, proč Tošovskýmu a Zemanovi neporadil svou americkou zkušenost, že stačí přestat chránit dlužníky a žádná naše banka již nemusí být zadarmo. Takhle je Švejnar na straně těch, co okradli mne osobně a se mnou statisíce akcionářů IPB a fondů, které ji vlastnili. Kam se na to hrabou Koženého tunely! Koženého akcionáři něco přece jen dostali, statisíce za IPB nedostali nic.

A kdo chce, aby byl národ odekonomizovaný, neuměl počítat, neslyšel na ekonomické argumenty. To už je podle mého dohadu organizovaný zločin. Ta nejvyšší kategorie, proti který jsou konkurzní mafie jen hokynáři. Proto jsem také reagoval na odkazy Švejnarových příznivců na jeho skvělou prestiž ekonoma a našel si jeho odborný text na stránkách CATO Institutu.

Tenhle ekonom si položil jako pro Klausovu privatizaci nejzásadnější otázku, jak efektivní byla tvorba cen akcií v kupónové privatizaci. Podle mne je to otázka naprosto idiotská, ignorující skutečné problémy a také přinesla idiotské odpovědi. Prý v čtvrtém kole nebylo uspokojeno víc než polovina investorů. Jenže tenhle ekonom zapomněl na počítání zlomků ze zlomků, protože se jednalo o polovinu snad jen z desetiny všech. Stejně idiotské bylo tvrzení, že nakonec nebylo uspokojeno 12 až 17 procent investorů. Jenže z posledních 5ti procent. Prostě kdo něco neumí, může o tom učit a může se v Havlovské frašce stát symbolem odekonomizování společnosti. Takový ekonom nemohl radit Klausovi, ale v očích Špidly a Sobotky to musel být skvělá autorita, jen Paroubka z takového omylu nepodezírám, ten je jen vypočítavý, ne hloupý.

Nic Švejnarovi nepomůže, když jej v řadách kritiků postaví vedle Stiglitze. Ten si při kritizování Klause zásadně popletl státní podnik a družstvo, protože v Klausův neprospěch porovnal Slovinský přechod k demokracii z Titovské měkké verze socialismu, to je slovinskou kontinuitu družstevnictví, a srovnal ji s naší nezbytnou privatizací nedružstevního, státního. Stiglitz taky snad neměl ponětí, jak si NKVD oceňovala česká aktiva a jaký byl rozdíl infiltrace jejích agentů u nás a ve Slovinsku, což muselo mít nepominutelný vliv. Vlastně Stiglitzova kritika byla přiznáním absence argumentů proti Klausovi.

Aby to nebyla jen oslava Klause, tak já jednu kritiku uplatním. Pane presidente, jakou ODS jste to vybudoval, když je možno ji monopolně ovládnout valašským sociálním nacionalismem, když v ní není prostor aspoň pro pravicovou frakci a straníky, kteří nejsou existenčně závislí na příjmech ze státního rozpočtu? Je však tahle „vina“ otce zakladatele ODS důvodem pro to, aby naši marxističtí poslanci a senátoři dovolili, aby se se Švejnarem prosadila odekonomizace (správně vzdal pokus o ekonomizaci) společnosti, to je, aby, jak marxisti dobře vědí, došlo k dalšímu impulsu k přesunu nadhodnoty do zahraničí?

Odekonomizace společnosti je také synonymem ponechání justice v rukách organizovaného zločinu a fatálním nebezpečím pro nezkorumpované soudce! Ekonomie, to jsou naopak v prvé řadě čestná pravidla hry, která umožňují, aby osobní prospěch se přetavil v bohatství národů, která umožňují, aby nezkorumpovaní soudci mohli při nalézání spravedlnosti poznat škodu a její výši. Chápu, že osobní prospěch umělců, jejichž výtvory jsou neprodejné, osobní prospěch zkorumpovaných, zelených, marxistických a dalších takových politiků a samozřejmě i prospěch organizovaného zločinu je závislý na tom, že bude odpoutána pozornost občanů od ekonomických kalkulací vlastního sociálního zajištění nabídkou toho, že pod heslem solidarity většinovou vůlí okradou úspěšnější menšinu.

Právě Švejnar je symbolem toho, že takhle na tom finálně nejvíce vydělají třeba zahraniční bankéři a prodělají právě ti voliči zelených, marxistických a dalších takových Švejnara podporujících politiků. Možná despekt komunistů před iracionalismem zelených bude poslední záchranou rozumné volby presidenta, když manipulovaný dav stejně jako před dvěma tisíciletími vydal Ježíše katům, tak nakonec většinově bude fandit Švejnarovi k absolutnímu popření demokratičnosti masmediální společnosti.