Všichni si chtějí hrábnout

Jan Suchánek

Když ponechám úplně stranou otázku, zda by se mělo církvím vůbec co vracet, pak nestačím vycházet z údivu, jak rozsáhlé korupční motivace musí být ve skrytu současně prosazovaného řešení církevních restitucí a jak dalece museli politici utéct před ekonomy, aby tohle vůbec mohlo procházet. Kdyby stát byl veřejnou akciovou společností kótovanou na nějaké hodnověrné burze, kdy za veřejná prohlášení šéfů této akciovky lze vyvodit i trestněprávní odpovědnost, pak by nikdo nikdy nemohl prohlásit, že je nezbytné utratit velmi vysokou částku financovanou úvěrem za něco neurčitého s neurčitým cílem a neexistujícím výnosem, protože se na tom dohodla skupina zástupců majoritních akcionářů bez vědomí akcionářů.

V prvé řadě jde o částku, která mnohonásobně převyšuje současnou hodnotu všeho budoucího financování církví stávajícím způsobem, když samozřejmě by stávající způsob vzhledem k poklesu věřících měl být redukován pražským způsobem dotace divadel na vstupenku. Pokud pominu, že nebylo dosud vyřešeno, zda skutečně to, na co církev si deklaruje nárok, jí patří a zda nám nedluží za to, že jsme jim to tady za komunistů museli udržovat, pak je otázka, zda jim to vrátit nebo si to od nich koupit. Musíme pominout i to, že není vyřešeno, zda nástupcem církevní obce po té, co ji opustili věřící farníci, není spíš stát než opuštěná na misijní činnost dávno již rezignující církevní hodnostáři.

Je zde asi marxistickou ideologií poháněný názor, že je nutno posílit obecní podnikání s nemovitostmi a proto stát musí od církví koupit jejich majetek a věnovat jej obcím k takovému podnikání. Protože tohle vládnoucí občanští socialisté nepřiznají, pak je asi motivem provizní očekávání starostů a jejich spolustraníků. To je čistá korupce. Aktuální obraz privatizace středočeských nemocnic je toho nepřímým ale nevyvratitelným důkazem a bývalý valašský obecní zastupitel v roli místopředsedy vlády je příkladem takového municipálního politika. Pro občana je tedy logicky přijatelnější, když nám církevní majetek nepřispěje k dalšímu růstu korupčních mafií na radnicích a nechť si ten církevní majetek prodají církve sami někomu jinému než státu.

Není tedy žádný důvod, aby politici zadlužovali budoucnost pro tak pochybný korupční cíl. Jak by k tomu přišly obce, v kterých církve majetek žádný nemají. Navíc za tím asi stojí jen Kalousek, který od papeže asi dostane odpustky za všechny jeho hříchy, když už nabalíkovaný Čunek se za stranu od toho na jejich sjezdu distancoval. A Kalousek musí využít toho, že ODS si neumí přiznat nebo jí ještě nedošlo, že z toho nic její starostové nebudou mít, protože je budoucí volby z radnic i hejtmanství tutově vymetou. Právě ten aktuální stav privatizace středočeských nemocnic ilustruje vůli si nahrabat než k tomu vymetení dojde. Právě sledování toho Bendla, jak utíká před reportérkou Novy mne vedlo k úvaze, jak asi hrozně hloupý je. Pak jsem dal přednost hypotéze, že hloupý není ale že už akceptoval, že ODS je potápějící lodí moravských a severočeských občanských socialistů a pár miliónů v provizích za slevy na nemocnicích do začátku nové kariéry není na škodu.

Kdyby opozice měla ekonomy, jakože marxisti z logiky věci vlastně skutečné ekonomy mít nemohou, pak by šlo spočítat, kolik je prémie k ceně těch od církví kupovaných nemovitostí, jaká bude ztráta při jejich prodeji mafiím a kolik asi bude starostenská provize. Pak z těch rozdílů vyjde, že by bylo „za babku“ těm starostům dát nějakou náhradu za ušlé provize a majetek církvím prostě vrátit. Ještě si ušetříme další spory, kdo vlastně bude ty provize inkasovat, zda starostové nebo úředníci ministerstva financí. Ti se určitě nebudou chtít dát o svůj podíl připravit.

Aby té korupci nebyl konec, tak jsem byl u soudu, kde konkurzní soudce svolal zákonem nedefinovanou besídku, aby se po sedmi letech většinových konkurzních věřitelů zeptal, zda trvají na odvolání správce konkurzní podstaty, když už Vrchní soud jim třikrát vyhověl, když konkurznímu soudci zrušil zamítnutí jejich návrhu na odvolání správce. Okradení konkurzní věřitelé trvají a soudce vyzývá správce, aby se vyjádřil ke svým jednotlivým nezákonnostem, ten předá písemné lživé vyjádření, finanční úřad mu to odkývá a státní zástupce, že on nic. Proud básniček na oslavu nezákonností o ignoraci k psanému právu a logice a samozřejmě bez dokazování. Správce jako věhlasný lživý soudní znalec v oboru ekonomiky stejně jako finanční úřad před soudcem dělají dokonce, jakoby neznali zákon o účetnictví.

Zopakujete soudci, že se tu očividně pokračuje v pokusu dokonat podvody, které již vedly k miliardovým škodám. Soudce, že musí respektovat výbor věřitelů, nemůže svolat schůzi věřitelů, která by zvolila jiný z vůle té proti správci stojící dosud ignorované většiny. A finanční úřad i soud prý musí trvat na podvodné pohledávce, která zajistila finančnímu úřadu předsednictví výboru věřitelů. Upozorníte, že tuhle pohledávku na zaplacení daně z inkasa pohledávky nezákonně zneužitou v trestním řízení proti zástupcům většinových věřitelů neobhájil ani správce konkurzní podstaty, ani finanční úřad ani státní zástupce, který je k tomu zločinně navedl. Prý byla správcem konkurzní podstaty uznána a s tím se nedá nic dělat. Upozorníte, že zjištění takové podvodné pohledávky na zakázku nezákonně jednajících prokurátorů byl jen právní úkon správce a ten je pak ze zákona neplatný od samého počátku, a stejně vše marné.

Vidíte, že konkurzní mafie má jistotu, že pro ni žádné právo neplatí, protože za prvé správce konkurzní podstaty jedná v beztrestné kompetenci konkurzního soudce a za asistence státního zástupce. Konkurzní soudce sám sebe nebude usvědčovat z toho, že jej má mafie na výplatní listině, a za druhé se konkurzní mafie politiků bát nemusí. Ti se ve svých korupcích topí natolik, že musí nechat konkurzní mafii řádit jak se jí zachce. Proto taky na konkurzy dohlížejí speciální stání zástupci, kteří nejsou organizačně kompetentní k trestnímu stíhání, takže s pravděpodobností hraničící s jistotou jen kontrolují, zda provize z nakradeného pro prokuratury bude stanovena tak, jak dohodnuto nebo zvykem.

Ještě jeden příklad si neodpustím. Opakovaně presentuji příklad policejního agenta, který za asistence prokurátorů ukradl za víc než miliardu a naštěstí se s tím správcem konkurzní podstaty rozhádal, kdo ukradne tu druhou. K soudu na něj poslali jedinou obžalobu kvůli ukradeným pár stovkám tisíc. Teď se okradení dozvěděli, že soud jeho trestní stíhání zastavil bez jednání a aby se okradení nemohli odvolat, tak to před nimi utajil. Najde se vůbec někdo, kdo by si nemyslel, že toho policejního agenta prokurátoři takhle jen tlačili k tomu, aby doplatil podíl na lupu. A vidíte jak to funguje. Doplatil a je nevinen.

Tady je zřejmé, že, když mafie, která použila toho policejního agenta, narazila na konkurzní mafii, musela ustoupit a dohodnout se. Muselo to jít, protože obě mafie integruje prokuratura. Ta taky mohla zatlačit na soudce, protože na něj mají asi, že přejel někoho ožralej nebo že prznil čtrnáctiletou. To budou zahraniční arbitři zase koukat, jaká tu je korupce. No nedá se nic dělat, když ministryní spravedlnosti bude prokurátorka, která beztrestnost konkurzních mafií svým protiústavním pokynem tehdy své podřízené nástupkyni nařídila, aby ta to ze své tehdejší funkce organizovala, a stávající vládě to vyhovuje dodnes, když z veřejných informací se dá dovodit, že konkurzní mafie má velmi blízko i k ní.

Mimo kontext mne napadá, ať si čtenář představí, že tihle korupčníci schválí Evropskou ústavu, aby trockistům jako Špidla v Bruselu dali možnost regulováním zemědělství, to je omezováním svobody farmářů, vyprovokovat světovou válku o potraviny, protože jejich plánovací komise nezruší dotace na potlačovaní zemědělské výroby ani dotace na biosložky do benzínu a nafty, aby svět mohl čelit tomu, že díky globálnímu kapitalismu zbohatlí Číňané a Indové se nespokojí s hrstkou rýže ale chtějí jíst i maso.

Právě proto jsem zvědav, kdy tržní mechanizmy vygenerují nabídku pro voliče, nabídku strany, která bude integrovat nezkorumpované neparlamentní straničky a skupiny nezávislých, které se promění na frakce takové integrované strany. Taková integrovaná strana by mohla být asi jediná úspěšnou konkurencí korupčnímu oligopolu parlamentních stran. Takoví noví politici by mohli nabídnout voličům, že si preferenčními hlasy mohou vybrat politika, který jim bude osobně odpověden a bude hájit jejich zájmy, protože nemá ke straně jiný závazek než respektovat pořadí stanovené volebními preferencemi, a úspěch u jeho voličů mu bude stačit k naplnění jeho ambicí. Samozřejmě, že tou ambicí by bylo i vymetení korupčníků ze scény, když dnes již k nekorupčnímu řízení věcí veřejných existují mechanismy a konkurenční soutěž před voliči vytvoří z korupce pro politika neúnosné riziko.

Resignace Bendla a jemu podobných na politickou budoucnost je dobrým příznakem takových šancí a získat pár tisíc preferenčních hlasů pro každého z integrovaných nezávislých nebo mimoparlamentních politiků by neměl být problém ani lokálně ani ve volebním kraji. V integrované síle by konečně nepropadly hlasy voličů nespokojených se stávajícím obsazením parlamentu, rozhodovali by voliči a stranické sekretariáty by ztratily svůj reakční význam a patologický vliv. Také by mohla vzniknout pravicová frakce, která by si dala za cíl v (post)socialistické České republice prosadit politiku „jedna země, dva systémy“, aby si většina průměrných a podprůměrných mohla ponechat svůj socialismus i se svými politiky, nebo prosadit odtržení okresů Praha-západ a Prahy 6 od tohoto zkorumpovaného sociálního státu.