Odkopaný socialista

Jan Suchánek

Bohužel musím tím titulkem poukázat na ministra spravedlnosti. Jeho návrh novely exekučního řádu je tak demonstrativně prostý ohledu k vlastnickým právům, že vylučuje možnost, že by pan ministr nebyl poplatný bolševické tradici, kterou je despekt k vlastnickým právům.

Stávající praxe, znamená, že zde jurokracie, všichni právníci na soudech, stáních zastupitelstvích, u Policie a také advokáti svým kolegům exekutorům trpí, že řadami svých zaměstnanců neústavně útočí na majetek kohokoliv, kdo se jen nachomejt v blízkosti dlužníka, osoby povinné. Zákon je za tímto účelem vykládán jako nadřazený vlastnickým právům, chráněným ústavními zákony. Tito zaměstnanci velmi výnosných exekutorských manufaktur nejednají na své nebo exekutora riziko, ale na riziko nás občanů, daňových poplatníků, kteří by měly škody těmito zaměstnanci způsobené hradit, protože oni jednají z vůle státu pro zisk exekutora.

Škody jsou způsobeny těm, kteří vlastní byty nebo jen sdílejí byty, u kterých lze nějakým způsobem deklarovat domněnku, že nějak souvisí s „bydlištěm“ dlužníka. Například se to může týkat třeba majetku dětí manžela dlužníka, která nejsou dětmi dlužníka. Přitom k nerespektování bytových práv osob nepovinných slouží neurčitý pojem bydliště (nebo adresa pobytu), který je residuem bolševického špiclování občanů. Absurdnost, která potvrzuje nezákonnost, je dána už tím, že exekutoři nemají odvahu útočit na radnice, kde určitě mnoho dlužníků má své adresy.

To, že i tahle vláda je ochotna nejen pokračovat ale dokonce rozšiřovat právo exekutorů k útokům na majetek osob, které nejsou dlužníky ani nijak solidárně za dlužníka neručí, souvisí s tím, že si i tahle vláda je jista, že justice nefunguje a nikdo se nedomůže, aby stát škody napáchané exekutory hradil, když stát i úřadem pana ministra náhrady škody odmítá hradit s neuvěřitelnou mírou arogance a demonstrace byrokratické tuposti. Exekutoři to jistí, když se postarají, aby jejich oběť neměla na spor se státem. To vše jen potvrzuje, že soukromý majetek je ve stejném nebezpečí jako za bolševika.

Odkaz poškozených, že se mohou obrátit na soud, aby jim byl jejich majetek zabavený exekutorem vydán nebo aby bylo obnoveno právo s majetkem svobodně nakládat, je bolševickým výsměchem právu. Proč by vlastnické právo mělo být zprzněno na to, že vlastník má právo domáhat se u soudu svého práva proti exekutorům, kteří jménem státu do tohoto práva neomezeně zasahují. Právě v době mezi útokem proti majetku osob nepovinných a obnovou práv po letech soudních jednání dochází k rozsáhlým škodám, které levicový ministr spravedlnosti ledabyle ignoruje, protože je odkojen třídním právem.

Právě výnosná praxe neústavního jednání je důvodem, aby moc exekutorů byla posílena a náročnost práce soudců ulehčena. To vše není proto, že by zde existovalo nějaké ohrožení společnosti ze strany dlužníků. Vždyť soudy odmítané návrhy na oddlužení nevykládají v souladu s jejich obsahem za návrhy na prohlášení osobního konkurzu. Ani Policie, státní zástupci a soudci téměř nikoho za dlužnické trestné činy nestíhají. Nebo je to tak, že dlužníci nejsou schopni platit orgánům výpalné a orgány mají svoji mzdu za penzi a tak ať se s tímhle fenoménem neplacení dluhů vypořádají ke svému osobnímu prospěchu exekutoři.

Proč by pan ministr nastoloval vládu práva a napravoval staré křivdy napáchané pologramotnými zaměstnanci exekutorů, když jde o kšeft jedněch, klídek druhých a škody majetných. Právě novela exekučního řádu dovádí exekuce k dokonalosti jako nejlepší způsob jak útočit na svého osobního nepřítele, tržního konkurenta nebo oběť mafie. Exekutor zůstane mimo jakékoliv riziko vše opírajíc o domněnku dobré víry. Už jen cesta k zjištění u dlužníka, že deklarace oprávněného věřitele a jeho pohledávky je podvod, vytváří nárok exekutora na úhradu nákladů a vylučuje ukončení exekuce, kdy samo trvající zablokování účtů generuje neuvěřitelné škody.

Opakovaně mne napadá, že naši právníci umějí polemizovat nad přiměřeností nutné obrany, kdy práva agresora jsou soudci, prokurátory i policisty respektována v neprospěch bránící se oběti. Naopak otázka přiměřenosti útoku exekutora bránícího domněle práva věřitele na majetek osob nepovinných a jejich právo ten majetek pokojně užívat je zde mimo diskusi. To je hnusný bolševický dědictví, které všechny ty odborníky na třídní právo zcela demaskuje. Tahle země před třídními právníky bohužel nedokázala utéct a teď už se jí to asi nepodaří, když se integrovali do stát ovládající jurokracie.

Dokonce na tento fatální stav korupčního souznění levicově populistických politiků s jurokracií a mafiemi již dokázali reagovat privátní bankéři a ofšoroví provajdéři, kteří začínají majetným lidem nabízet útěk pod ochranu práva šaríja. Dnes to není útěk před bolševikem ale před jurokracií. Není si možno téměř představit větší důkaz selhání právního státu a demokracie.

S exekutory souvisí i další útok na právní stát. Občanský i obchodní zákoník jasně deklarují promlčení pohledávek. To je princip, který nastavuje meze lehkovážnosti věřitelů a umožňuje zbavovat se břímě minulosti a zapojit dlužníky opět do společnosti jako svéprávné a ekonomicky soběstačné subjekty. Právě prostřednictvím soudů a exekutorů se u nás stávají pohledávky téměř nepromlčitelné, exekuce nezastavitelné. Malý dluh navíc prostřednictvím exekuce může generovat dluhy další a větší. Spirála dluhové pasti, kterou vlády připravují svým národům, je zde vnucována i občanům. Bude sociologům asi dlouho trvat, než právníkům vysvětlí, jaké škody jsou tím napáchány a kolik lidí kolem sebe dlužníci sebou do sociální závislosti z vůle státu stáhli. Tenhle přístup státu bude mít fatální vliv i na vznik rodin. Kdo by riskoval solidární partnerství.

Jde jen o další upevňování vlády jurokracie, kdy právníci nám tuhle zemi ukradli a kolaborují s mafiemi, čehož je nikým neomezované řádění konkurzních mafií tím nejlepším příkladem. Snaha minimalizovat pracovní zatížení pro soudce je jenom zastírajícím manévrem. Mám aktuální zážitek, který je dalším příkladem, kam to spěje. Jednoho bývalého ekonoma firmy, kterou se mafie dodnes pokouší ekonomicky zlikvidovat, si konkurzní mafie vytipovala za budoucího správce, kterého uplatnila u mafií ovládnutého soudu. Hned za první konkurz si za drobky z mafiánské hostiny postavil vilu. Když už jako správce dělal pro mafii, byl ještě furt nevyškrtnut z obchodního rejstříku jako člen představenstva té nebankrotující firmy, kde byl dřív zaměstnán. Toho mafie zneužila, aby podepisoval smlouvy, kterými té firmě kradli majetek.

Teď po sedmi letech marného souzení soud řekl, že pohledávka na úhradu škod, které té firmě bývalý ekonom způsobil, je promlčena. Aby se soud vyhnul desetileté promlčecí lhůtě vědomého činění škody dle občanského zákoníku, formuloval, že mafián jednal dle obchodního zákoníku jako zástupce právnické osoby, A tam je lhůta omezena jen na čtyři roky. Aby tohle mohl ten odvolací soud udělat, musel ignorovat, že jiný soud pravomocně rozhodl, že ty zlodějské smlouvy jsou neplatné, protože ten mafián nejednal jako právnická osoba, protože ta jej k ničemu neoprávnila. Kdyby ti soudci znali právo a logiku nebo je museli aplikovat, pak by museli žalobu odmítnout jen proto, že se toho mafiána v jejich zvráceném výkladu práva osobně netýkala.

Jinak se ten odvolací soud v justičním zločinu na pokyn konkurzní mafie pěkně pooral. Dál soud ještě obrátil časovou kauzalitu vzniku škody, což musel udělat, aby to promlčení nebylo přímo v rozporu s literou zákona. Mohl to udělat jen proto, že z iniciativy i pana ministra mu občanský soudní řád umožňuje věc nevrátit soudu prvního stupně, jehož naprosto nezákonné a ještě idiotštější rozhodnutí ve prospěch mafiána napravoval definicí jiných nelogických a zločinných lží. Takhle jsou okradení pro minimalizaci pracovního náporu na justici zbaveni práva na odvolání, když vlastně odvolací soud dnes často rozhoduje místo soudu prvního stupně jako soud prvního stupně.