Když ekonomům zůstanou jen trosky

Pavel Kohout

MF Dnes 4. 12. 2008


Jaké budou důsledky finanční krize? Pády bank a pojišťoven se České republice vyhnuly. Významným světovým ekonomikám se podařilo zabránit nejhoršímu: opakování velké deprese 30. let, kdy hospodářská výkonnost klesala o desítky procent a míra nezaměstnanosti naopak na desítky procent rostla.

Ve Spojených státech zkrachovalo v první polovině 30. let přes osm tisíc bank; v roce 2008 to bude jen něco ke dvěma desítkám.

Centrální bankéři a ekonomové se za posledních sedmdesát let přece jen něco naučili, takže úplné kataklyzma nehrozí. Recese, která v USA oficiálně začala v prosinci 2007, si vyžádá oběti: tržby klesají, ceny nemovitostí se propadají, propouští se, nebo firmy přinejmenším škrtají prémie a třinácté platy. Nicméně stále jde o pouhou recesi, běžný cyklický výkyv, ke kterému čas od času dochází. Propuštění zaměstnanci si časem najdou práci, tržby a zisky opět vzrostou, burzovní indexy se vzchopí – nejlepší výkonnosti mimochodem akcie dosahují několik měsíců před ukončením recese. A bezpečně lze tvrdit, že v žádné západní zemi nepřipraví hospodářský propad podmínky pro nástup nacismu či fašismu.

A přesto je tato recese jiná. Pokles hospodářské výkonnosti je jen dočasný, ale některé části ekonomické a finanční teorie zřejmě zůstanou navždy v troskách. Jde zejména o přesvědčení, že hospodářství lze matematicky modelovat a že je možné prognózovat jeho vývoj. Není to možné. Hospodářský mechanismus je tak složitý, že jakkoli rafinované matematické modely nemají větší cenu než zamyšlený pohled z okna.

Naopak, prognózy tohoto „fenestrálního“ typu (pohled z okna) mohou být mnohdy užitečnější, protože nevylučují element zdravého selského rozumu. Příklad? Vezměme si tento úryvek z článku publikovaného v březnu 2007:

„Pro Českou republiku mají informace o těžkostech s americkými hypotékami dvojí význam.

Zaprvé, něco podobného se také u nás může jednou stát skutečností. Zadruhé, vývoj největší světové ekonomiky má vliv i na hospodářský růst a zaměstnanost v České republice. V letech 2005–2006 se českému hospodářství vedlo dobře především díky celosvětovému oživení. To se však může v krajním případě proměnit v další celosvětovou recesi, v lepším případě jen ve zpomalení globálního růstu.“Autor tohoto citátu relativně včas zpozoroval hrozící nebezpečí. Nikoli pomocí výpočtů, nýbrž díky pozorování amerických médií a rozhovorům s Američany. Matematická analýza makroekonomických časových řad nemohla odhalit absolutně nic; kontakt s finančním „terénem“ však znamenal hodně.

Vím to, protože autorem zmíněného citátu jsem já osobně. Ale nejsem žádný prorok: ani ve špatném snu by mě nenapadlo, jak dramatický bude vývoj následujících dvou let, jak masivní akce budou zapotřebí pro záchranu velkých bank a jak velké vzedmutí negativních emocí na kapitálových a finančních trzích nastane. A přestože jsem koncem září 2007 natvrdo napsal, že recese v roce 2008 bude, nehodlám se chlubit prognostickými schopnostmi. Skutečný vývoj událostí byl bizarnější, než bych si byl vůbec schopen rozumově zdůvodnit.

Proč? Trhy – a kapitálové zvláště – nejsou tvořeny plně racionálními a chladně kalkulujícími bytostmi. Lidé nemají jen rozum, ale i emoce. John Maynard Keynes psal o „animal spirits“, což lze přeložit jako „živočišné pudy“, ale také jako „životní elán“. V dobách konjunktury vede životní elán k podnikavosti a riziku. V dobách recese převládá jediný živočišný pud – strach – a racionalita jde stranou.

Existence „animal spirits“ znemožňuje prognózy, natožpak plánování ekonomiky. Profesní úlohou ekonomů by měla být spíše prevence a léčení než prognózování. Koneckonců ani lékař vám dopředu neurčí datum, kdy vás skolí infarkt.

A my ekonomové nemáme zdaleka tak dobré diagnostické techniky. V lepších případech vidíme jen výjevy.