Hlava XXII

Jan Suchánek

Premiér i ministr vnitra za souhlasného mlčení ministra spravedlnosti zaštítění společenskou objednávkou vykázali pana prezidenta republiky a s ním občany této země do jimi domnívaných patřičných mezí, když demonstrativně odmítli poukaz prezidenta republiky na občanská práva, ke kterých respektování jsme zavázáni když ne svojí vůlí tak mezinárodními smlouvami, a neodvolali policejního prezidenta, který pevně třímá v čele svých policistů prapor absolutního odmítání lidských práv tak, jak k tomu byl školen a vždy jistě činil zverbován komunistickou mocí v méně významných funkcích ve své dlouholeté praxi.

V demokratickém systému, aby vůbec demokratický mohl být, je nezbytná kontrola moci, protože do základů demokratického státu bylo vloženo podezření, že mocenské orgány mohou chybovat, to je, že mohou jednat i nezákonně. V osobě policejního prezidenta národ přijal, že naše policie nemůže jednat nezákonně. To nelze chápat jinak, než za naprosté odmítnutí principů demokracie.

Zkusme optimisticky předpokládat, že národ je jen ve stresu společenských změn a strachuje se z toho, že demokratický socialismus bez komunistů by se nám nemusel povést nebo by nám tu někdo dokonce prosadil kapitalismus. V takovém stavu jsme možná jen uvedeni v omyl. Zkusme si to demonstrovat na legálnosti odposlechů. Návrh na povolení dostává soudce bez toho, že by mu mohl někdo tento návrh oponovat. Jak může soudce prověřit tvrzení zkorumpovaného policisty, zda navržené anonymní telefonní číslo patří podezřelé osobě? Když se na policii obrátíte, že jste z takového čísla dostali likvidační výhrůžku, tak vám řeknou, že s tím nemohou nic dělat, protože to nejde zjistit, čí to je. Jak má soud cokoliv odmítnout, když je přijata národní dohoda o tom, že úplatkem může být téměř všechno? V takové situaci je pak odposlech kohokoliv zdůvodnitelný a pak i zákonný. Formální zákonnost odposlechu je tedy jen automaticky potvrzena na základě nepřezkoumatelného návrhu policie.

Absence respektu k lidským právům je i v tom, že nejen enormní počet odposlechů je zásahem do práv podezřelých, ale i délka trvání odposlechů. Podezřelí jsou podle veřejných i neveřejných zdrojů objektem trestního řízení dlouhá léta. Všichni mají základní právo na rychlý proces a na vyjadřování se k důkazům, které jsou proti nim shromažďovány. Žádné takové právo i když je součástí našeho ústavního pořádku není respektováno. Jen dlouholeté poškození cti a existence podezřelých.

Pokud nechceme, aby lidská práva omezovala práci našich policistů, stejně bychom měli panu policejnímu presidentovi dát účet aspoň za neefektivnost. Tolik odposlechů a tak dlouho a kde nic tu nic. Nikomu nic neprokázáno. Zase se mi zdá, že jde jen o vyhovění společenské objednávce. Policie se musí vyhnout a taky se vyhýbá tomu, že by před soudem byla prokázána její naprostá neschopnost a národu vzata iluze o tom, že těm tunelářům nebo korupčníkům bude zatnut tipec. Podle zákona je lhůta pro trestní řízení jen několik měsíců ne let! Když nejsou důkazy, pak je to důvod ke skončení trestního řízení, ne k trvání odposlechů, dotazům na stav účtů a určitě i na stav případných soudních řízení. Podezřelý pak nedostane úvěr a soudce se na jeho věc začne koukat jiným pohledem. Známí mu radši netelefonují a aby se bál obrátit na policii, když jej vykradou.

Zkusme si představit, že by tu soudy jednaly rychle a nezávisle na společenské poptávce a nějaký soud by začal jednat ve věci poškození cti pana Dalíka panem Kořistkou. Soud by se dotázal pana Kořistky, jak může své tvrzení poškozující čest pana Dalíka prokázat. Chceme, aby soud uznal svědectví z doslechu od paní Kořistkové, ministra spravedlnosti a podobných hodnověrných svědků, že jim to pan Kořistka taky řekl? My asi ano, ale soudce by se měl minimálně stydět. Takže soudu by nezbylo, než nařídit panu Kořistkovi, aby se panu Dalíkovi omluvil. Bez respektu k lidským právům je to u nás naprosto jinak.

K tomu, aby zákon mohl být zneužit k nerespektování lidských práv je vytvořeno institucemi, kterým je svěřeno trestní řízení, několik Hlav XXII nebo perpetum mobile, které zákonnost ve smyslu realizace lidských práv naprosto vylučují:

1. každá stížnost na usnesení policejního orgánu v trestním řízení je vyřízena státním zástupcem, který policejnímu orgánu k tomuto usnesení dal pokyn,

2. Inspekce ministra vnitra může prověřovat podezření na trestný čin policisty v trestním řízení jen pokud na trestný čin policisty poukáže státní zástupce, který má nad ním dozor, to je dle policejního ředitele státní zástupce, který veškeré činy podezřelého policisty řídí, takže jediným trestným činem policisty by mohlo být neposlouchání státního zástupce,

3. trestní oznámení na podezření z trestné činnosti státního zástupce v trestním řízení je pouze podnětem k přezkoumání jeho činnosti, které se zasílá jemu samotnému k posouzení,

4. policie nemůže chránit majetek občana před podezřelým neoprávněným uživatelem, protože musí respektovat presumpci neviny podezřelého a ukradenou nebo neoprávněně užívanou věc by mohla zajistit pouze jako důkaz trestné činnosti,

5. pokud policie nechránila majetek občana v rozporu s ústavními povinnostmi a mezinárodními závazky, pak to lze legitimizovat jen odložením podezření, že byl spáchán trestný čin,

6. pokud policie, ač mohla, nezabránila podvodu nebo jeho dokonání, pak podezření, že se policisté a státní zástupci stali spolupachateli či spáchali trestný čin se lze vyhnout pouze odložením podezření, že byl spáchán podvodníkem trestný čin,

7. stát nemůže prokázal trestnou činnost policistů a státních zástupců v trestním řízení, protože by se tím usvědčil k povinnosti zaplatit vzniklé škody.

V uvedeném neprávním ale zákonném prostředí, které je umocněno přesvědčením soudců Ústavního soudu, že občan je povinen strpět porušení svých lidských práv celá dlouhá léta než se jeho věc doklepe k pravomocnému rozhodnutí, musí být takto pokřivená zákonnost rozsáhle zneužívána. Připomínám, že bez ohledu na osobní kvalifikaci policistů nemá policie ani náznakem informační technologie, aby souboj s hospodářským zločinem zvládla. Ani neexistuje v právním systému možnost, aby policie něco pořádně dělala, protože je v trestním řízení zcela řízena státními zástupci z jiného resortu státní výkonné moci, jak opakovaně ukřivděný a rozhořčený policejní prezident přiznával, což je model řízení efektivně naprosto nepoužitelný. Vůbec neexistuje mechanismus veřejné nebo politické kontroly státních zástupců. Určitě si nikdo nechce připustit, že rozhodnutí státních zástupců určují ti, kteří mají jejich svazky z minulosti, nebo ti, kterých trestnou činnost úspěšně nestíhali, nebo policisté, kteří o tom vědí a mají o tom důkazy.

I ti, kteří se mnou nesouhlasí, mohou připustit, že aspoň upozorňuji na možná rizika. Je téměř jisté, že policie se musí sebezáchovně vyhnout prokazování podvodů a media to potvrzují prezentováním policií ignorovaných pokračujících podvodů s různými „letadly“. Proto je nutno pro zachování iluze policejní cti stíhat úplatkářství ve verzi nedefinované zákonem jako trestný čin. Znám lidi, kteří jsou odposloucháváni již několik let a dosud je jim znemožněno se seznámit s důkazy jejich policií domnívané trestné činnosti, a znám například člověka, jehož stíhání začalo tím, že odmítl zaměstnat milenku státního zástupce z krajského státního zastupitelství. Představte si, že můžete být stíhán jen proto, aby se promlčely trestné činy pachatelů, kteří jsou spřízněni s policisty či státními zástupci. Policie ví, že vám nic neprokáže a ani nechce. Musí však vykázat činnost, když porušení zákona je tak markantní a veřejné. Když nakonec soud vše napraví, na skutečné pachatele již nelze dosáhnout pro absenci důkazů či promlčení jejich trestné činnosti.

Policejní president při obhajobě takto pokřivené zákonnosti upozornil na podobnost a spjatost se stejně závažným problémem. Stejně jako policista získal trestní imunitu v trestním řízení ustanovením o dozoru státního zástupce, tak konkurzní správci získali imunitu možným dohledem konkurzního soudce. O zločinném zneužívání konkurzů snad již vůbec nikdo nepochybuje. Něco o tom ví i veřejnost, protože válka gangů o konkurzy pronikla i na veřejnost. Zločinné zneužití trestního řízení premiér, ministři vnitra a spravedlnosti a policejní prezident nepřipouští ani náznakem. Všichni studovali třídní právo nebo na universitách, kde je nenutili k tomu, aby uměli aspoň jeden cizí jazyk a získali počítačovou gramotnost. Jak po nich chtít, aby pochopili, že českému pokřivenému právu je již nadřízeno právo evropské, které uvedené „hlavy XXII“ vylučuje. Premiérově upřímnosti vystavil zrcadlo jeho podpis na evropské ústavě, v které část II Charta základních práv má právě chránit občana před zneužitím veřejné moci.

Činnost gangů zločinně zneužívajících trestní řízení zákonitě zintensivní, vládu si jejím postavením za policejním prezidentem vlastně zavázali i pro příště. Tahle expanse přeroste ve válku gangů a svými obětmi vystoupí z utajení. Jde o moc peněz. Poukázat na veřejné informace, které to naznačují, se bojím i já. Jen pár drobností. Dlouhé lhůty trestních řízení slouží také k tomu, aby byl čas zjistit, zda jedno trestní řízení nepoškodí zájmy jiného vyšetřovatelského gangu a byl dán čas se střetu zájmů vyhnout, což by v zákonných lhůtách nešlo. Politickou objednávku na neuplatňování zákona rozsáhle demonstruje nestíhání nedbalostního trestného činu předlužení, kterého se dopouští kdekdo a to i koaliční trafikanti ve státních institucích, jako jsou například ….

31. října 2004