Tak jsem četl Krejčíře.

Jan Suchánek

Tak jsem četl Krejčíře, protože jsem byl zvědavý, jestli přizná, že „orgány“ naštval, že je podvedl miliardami v padělcích, když si přišly pro výpalné nebo zda za to výpalné vládnoucí marxisty zradily. Tahle, mnou domnívaná varianta tam není, i když není vyloučena. Jinak kniha naprosto odpovídá obrazu trestních řízení v předsoudním stádiu, tak jak o nich shodně vypovídají sdělení v médiích, zkušenost soukromá i sdělená mnoha podnikateli, či profíky, kteří zprostředkovávají styk podezřelých s „orgány“. Ve prospěch Krejčíře lze uplatnit nikým nevyvracenou publikovanou zkušenost jednoho z nejslavnějších českých investigativních novinářů, který napsal, že likvidačnímu, tedy ne zákonnému útoku ze strany „orgánů“ se u nás nedá bránit.

Kdo nezažil, ten Krejčířův text nepochopí. Byl slyšen zástupce státu před soudem v případě škody takovým jednáním „orgánů“ způsobené, že se jedná o kafkovskou absurditu. Pro mne to bylo potvrzením faktu, ke kterému Krejčíř draze a bolestně došel také, že předsoudní fáze trestního řízení je bez šance na prosazení práva. Než jsem tohle pochopil, hrozně mne rozčilovali advokáti, kteří netečně asistují tomu, že vyšetřovatelé, svědci a znalci plácají blbosti na téma, že 1+1=3. Tento nepříjemný fakt je potvrzen i tím, že třídní trestní právo, které jsme zdědili po bolševicích, je právem pouze, když je uplatňováno v kontextu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a Úmluvou ochraně lidských práv a základních svobod. Žádný z povyšovaných policejních hodnostářů či prokurátorů se zásluhami na tomto poli nemůže chlubit a ti, co zastavili pokračování Kořistkovy aféry, povýšeni nebyli.
Krejčíř prezentuje svoji zkušenost, kterou zase absolutně potvrzuje každý, kdo má zkušenost, že orgány jsou ekonomickými a právními ignoranty, kteří nemají ponětí o informačních technologiích. Jen si představte, zda vůbec může existovat, vyšetřovatel či prokurátor, který pochopí rozdíl mezí věcí, podnikem a právnickou osobou. Pro „orgány“ je pak každý, kdo nevydělá z „orgánům“ důvěrně známých zdrojů, to je závislé činnosti či úplatku, zločinný podnikatel. V tom nejsou sami, když i často publikující spolupracovník nejliberálnějšího ekonomického „think tanku“ u nás nevěděl, že fiktivní pohledávka je útokem na vlastnická práva někoho, a od této nevědomosti odvodil, že mne mají spravedlivě zavřít. Vůbec je dáno zřejmě osobními zkušenostmi, že není obecně připuštěno, že by někdo nekradl, to znamená, že by byla připuštěna presumpce neviny.

Krejčířova kauza má zajímavý vývoj, jak vyplývá z médií. „Orgány“ dospěly k české inovaci, která je hodna samotného Urválka a kterou je, že obhajoba podezřelého, to je ústavně zaručené právo, může být trestným činem zločinného spolčení k maření vyšetřování a důvodem k vazbě. Jak tedy mají podezřelí realizovat svá ústavní a mezinárodními závazky daná práva na obhajobu? Další otázkou se stává, zda se může každý, komu hrozí prokázání jím zpochybňovaného závazku, obrátit na „orgány“, aby takového věřitele diskreditovaly a zabránily mu prokázat, že dluh existuje, nebo se jedná pouze o privilegii vládní marxistické strany v případě nebezpečí prokázání existence 50ti miliónové směnky. Tahle preference má přes Pitru zase vazbu na Krejčíře, když z omilostnění premiérova sekretáře vyplývá, že v kauze Unipetrol existovala rutina styků vrcholných marxistických politiků s lobisty podezřelých, z které mohla vzniknout hantýrka, v které „pět na stole českých“ u lesa znamenalo pět vrcholných marxistických politiků u lesa.

Tenhle stav uplatnění práva je zde přesto, že naše svoboda má být výsledkem dlouhého boje chartistů proti bolševikům právě za občanská práva. Za bolševiků jsme hltali literární a filmovou podobu amerického práva, kdy jakékoliv podezření bez včasného důkazu předloženého soudu vede jen k potvrzení bezúhonnosti domnělého pachatele, aby dnes bylo hromadně demonstrováno nejen politiky ale i novináři a prokurátory, že nechceme ctít Krejčířovo a tím i své právo být považován do pravomocného rozsudku za nevinného. Dokonce se my i vládnoucí marxisti zaštiťujeme Masarykem, který se naše předky takovému neslušnému chování pokusil odnaučit za Hilsneriády.

Vstoupili jsme do Evropy a máme právo definované v trestním řádu velmi krátkými lhůtami, aby kohokoliv i Krejčířova věc byla projednána policií, prokurátory a soudy včas. Jsme jako Evropané rovni i panu Berlusconimu, který byl snad osvobozen od podezření, protože se italské justici nepodařilo jej do tří let usvědčit. Máme tedy už stejné právo jako Berlusconi, pokud tedy chceme uplatnit důsledky našeho členství v civilizované EU. Jen nás víc motivovali k ohlupující závisti ukázkou vily Krejčířovi manželky, když naopak nám nevadí, že podobnou vilu jednoho ctihodného a z nejlepších občana jsme v dluzích Chemapolu zaplatili my všichni, když je nám naznačováno, že obě vily byly původně zaplaceny výnosy z nafty, kterou jsme dostali levněji, protože nebyla zdaněna.

V Rusku, na Ukrajině získali čeští podnikatelé podobnou zkušenost a tam v konfliktu s podnikateli zkorumpovanost státní moci přiznáváme, abychom doma fandily zkorumpovaným „orgánům“. V Rusku, na Ukrajině i u nás to má stejný základ ve společných školeních „orgánů“ v třídním boji proti podnikatelům, když socialismus minulý, náš polovičatý i budoucí je vlastně jen a jen o zkorumpované moci. Krejčířova tvrzení nepřímo potvrzuje i Krejčířem zmiňovaný Kross, když veřejně tvrdí, že se na pomezí mezi podnikateli a státní mocí živí spousta bývalých policajtů. Čím jiným než zprostředkováním, na kterém musí být účastny i „orgány“. Zřejmě kvůli tomu a tedy z nevyhnutelnosti advokátní kanceláře najímají bývalé policajty, když určitě ne kvůli jejich právnické kvalifikaci.
Můj dobře informovaný zdroj mi tvrdí, že to vše, jak Krejčíř popisuje je standardní a upozorňuje, a že to, že na Krejčíře nevytáhli konkurzního soudce a finanční úřad a odvozeně od toho exekutora, protože „orgány“ na obtížné případy vymyslely geniální mafiánskou praktiku „konkurz bez dlužníka“. Tato měkkost vůči Krejčířovi je důkazem aktivní oboustranné spolupráce. Krejčíř měl k „orgánům“ důvěrný vztah, protože v „orgánech“ neaktivním zprostředkovatelům nepřiznává významnou roli. Prostor pro nezákonnost vytváří skutečnost, že dnes dosud stejné „orgány“ nejsou pod umravňujícím vlivem jedné strany, když tento kontrolní mechanismus nic nenahradilo a vytvořil se tak prostor pro absolutní anarchii korupce. Patologicky působí i přiznávané pravidlo, že prokurátoři nemohou trestní věc odložit i když o spáchání trestného činu nejsou přesvědčeni, a musejí nechat rozhodnout soud. Takový stav nejen, že zbytečně přetěžuje soudy, ale ignoruje s třídní bezohledností práva podezřelých a způsobuje podezřelým obrovské škody, které rádi nakonec umenší tím, že „orgánům“ zaplatí Krejčířem opakovaně zmiňované výpalné.
Důvěryhodnost Krejčířovi dává i ten fakt, že nikdo z ústavních činitelů nečiní žádná opatření z tak zvané „nezbytné opatrnosti“ pro případ, že by měl Krejčíř pravdu. Nebo jen pro vyhnutí podezření, že byl politicky vyhandlován pardon „korupci orgánů“ za odstranění rizika prokázání „korupce politiků“.

Můj dobře informovaný zdroj mi dává příklad nenapravitelnosti, jak v jedné podobné postsovětské zemi „orgány“ zdolávají případ, kdy jsou kriminalizováni správci kapitálu, kteří svým kupónovým akcionářům, kteří je teď pod tlakem „orgánů“ opustili, zajistili dokonce i přes 7mi násobek toho, co za kupónovou knížku sliboval slavný neusvědčený zloděj, aby ti, kteří věří v právní stát a svou investici neprodali, si uchovali naději, že se jejich výnos ještě minimálně zdesateronásobí.

V tomto případě v té postsovětské zemi se špatně hledá vina podezřelých a fabulace viny připomínají absurdností případ Krejčířem plánované vraždy celníka s miliardami v ruksaku. Když soudní rozsudek potvrdil účast „orgánů“ na miliardové krádeži, „orgány“ dál zoufale hledají co by podezřelým přišily, aby své nezákonnosti legitimizovaly. „Orgány“ jsou vlastně místní marxisti v „orgánech“ s prokazatelnou nebo dosvědčitelnou vazbou na bývalého prince a chvíli i premiéra vládnoucích marxistů a na politickou objednávku z této strany. Dávají zástupcům poškozených pokuty za nevydání důkazů proti sobě nebo k poškození pověsti společnosti, kterou zastupují, když Ústavní soud již dávno rozhodl, že takový postup je protiústavní. Krajský policejní ředitel dokonce vyhrožuje trestním stíháním statutárnímu zástupci „orgány“ poškozené obchodní společnosti za citování špičkovými advokáty vyladěných formulací, které byly presentovány před soudem v žalobě proti tomu státu. Finanční úřad zřejmě nezvratitelně hrozí ekonomickou likvidací poškozených, protože na obchodní případ z roku 1998 potvrzený rozhodnutím soudu z téhož roku uplatnil zákony v znění roku 2001, rozhodnutí jiného soudu v jiné věci z roku 2002, aby poškození museli doměřenou daň platit hned a soudit se mohli potom, když by neměli peníze na to, aby jako v předchozích dvou případech nezákonný postup finančního úřadu zvrátili před soudy ve svůj prospěch.

Tohle se týká i nás všech u nás doma, protože podezřelí jsou často našimi zaměstnavateli a mnohonásobně významnějšími plátci daní než my. V případě mého dobře informovaného zdroje v té postsovětské zemi šlo o čtyři sta zaměstnanců a deset miliónů v našich korunách měsíčně a dosud jde o desítky akcionářů. Zpět domů. Pokud zde budou podnikat jen zahraniční podnikatelé, pak zchudneme o efekt z nadhodnoty, která bude zkonzumována jinde, což vládnoucí marxisti jistě dobře vědí.

Možná by pro nápravu stačilo, kdyby se mělo jako u Bati či ve Slušovicích nebo kdekoliv v soukromé sféře v „orgánech“ počítat, kolik co stojí, tedy v tomto případě kolik které trestní řízení stojí. Pak by se „orgány“ mohly naučit, jak se počítá s penězi a o čem hospodářská kriminalita je, dovědět, kolik je stál marný pokus kriminalizovat představenstva dvou největších bank, odhadnout kolik je bude stát marný pokus kriminalizovat představenstvo bývalé třetí největší banky a zástupce jedné z největších světových investičních bank na světě, spočítat, kolik stálo stíhání Šrejbra, Hučína a zřejmě stejně marná stíhání Železného, Chvalovského, Lukeše, Koženého a mnohých dalších. Při aplikaci práva ústavním způsobem, by po osvobozujícím rozsudku ve prospěch Soudka ve věci vytunelování plzeňské Škodovky, mělo být zastaveno trestní stíhání celé řady podezřelých. Nečiním si právo posoudit, která trestní řízení byla marná pro nezákonnost nebo neschopnost a která v souvislosti s Krejčířem poukazovaným výpalným.

Ještě jednu zajímavost mi můj dobře informovaný zdroj sdělil. Po letitých marných snahách upozornit ústavní i opoziční politiky v té postsovětské zemi na rozsah konkrétní korupce a nezákonnosti se objevilo světlo naděje. Všichni to opakovaně házeli do koše svého nebo vedle stolu prokurátora, který to od počátku organizoval. Jediný premiér to neudělal a chce vysvětlení. Jediný, který si pragmaticky řekl, proč by svoji politickou budoucnost ohrozil korupcí jiných. Jen je otázka, jakou odpověď dostane, když šéfa toho zkorumpovaného organizujícího prokurátora nedávno povýšil.

Na závěr se opět vrátím zpět domů a neubráním se presentovat aktuální perlu. Existuje pravomocné rozhodnutí soudu, že se nekonala valná hromada, která měla zbavit jednoho bývalého prokurátora jako předsedu představenstva úpadce odpovědnosti za stamiliónové dluhy, které po svém podnikání nechal, když tento bývalý prokurátor má kamarády kolegy rozeseté po prokuraturách, soudech a policii. Ještě dřív odvolací soud nařídil, aby se zjistilo, kdo je vůbec akcionářem té firmy, když nikdy nevydala akcie. Teď odvolací soud rozhodl, že se ta valná hromada konala přestože bez dle zákona nezbytného svolání a bez akcií, aniž zrušil rozhodnutí, že se nekonala, a kámoš bývalý prokurátor je nevinen, co se dluhů týká, a jeho dluhy zaplatí daňoví poplatníci. Ještě štěstí, že většina věřitelů jsou cizinci, které chrání právo EU a zastupuje je švýcarský advokát, jinak by mohli u nás špatně dopadnout.