Brněnskou Magickou flétnu zvládli všichni. Autoři i zpěváci
Josef Mlejnek
Loni se autorská trojice, skladatel Petr Kofroň, scénárista Jiří Šimáček a režisér Zdenek Plachý představila v Národním divadle v Praze s hudebně činoherním a iluzionistickým představením Fantom čili Krvavá opera. Zůstala většinou naší hudební kritiky bohužel nepochopena; vyrazila ze své obuvi pražský prach a do roka a do dne se v brněnském Městském divadle představila se svým novým, neméně zdařilým „gesamtkunstwerkem“, Magickou flétnou. Tvůrcům nicméně v roce 250. výročí narození W. A. Mozarta nejde o přímý hold Mozartovu poslednímu opernímu dílu (1791) - nepoměrně více pátrají po smyslu symbolů a kořenech poetiky Schikanederova libreta. Nejde totiž pouze o pohádku, která ani pro Mozarta nebyla rámcovým, vnějším podnětem k napsání hudebního veledíla, ale jde o výklad světa, který sám coby zednář sdílel, nebo alespoň o klíč k tomuto výkladu.
Domeček s okny svítícími do tmy v úvodu představení trochu připomíná reklamu na čokoládu Orion - než si stačíme všimnout, že nahoře, v pozadí scény zlověstně korunami dolů visí uříznuté smrčky. Královna noci vychovává dcerunku Paminu k dobru téměř aseptickému. Pod nevtíravým dohledem tří dam, personifikací Trpělivosti, Vděčnosti a Soucitu, se věnuje vyšívání: trápí ji, že každou volbou určitého barevného odstínu nutně zarmoutí ty, kdo by volili jiný odstín. Výstupy iluzionisty Karla Bušiny nepředstavují – stejně jako loni v Praze – jen doprovodné zpestření představení. O tom se mohou diváci přesvědčit nejen při magickém zmizení princezny do světa za zrcadlem při jejím únosu do Sarastrova paláce, ale i v závěru při mimořádně náročné balancérské kreaci s hlavou Královny noci na misce. Hudba Petra Kofroně, pomineme-li několik drobných narážek nebo asociací notoricky známých nápěvků, nejenže neparafrázuje Mozartovu předlohu, ale v podstatě s ní nesouvisí. Její vnitřní síla se projevuje především v téměř hymnických pasážích zjevujících nádheru Sarastrova dvora, při kterých doprovázejí sborový zpěv taneční výstupy. Ale nejen v nich: neméně přesvědčivé a silné jsou i komornější útvary, například zpěv Královny noci v úvodu. Plachého Magická flétna je nicméně nepatetická, režisér velice citlivě pracuje s komickými kontrasty. Tamino (Oldřich Smysl) se zamilovává do krásného obrazu Paminy, který představuje barevná až barvotisková fotografie. Tři „géniové lidstva“, postavy dětí zakuklených v barevných odpohlavňujících oděvech, kteří mají pomoci Taminovi osvobodit Paminu, citují Všeobecnou deklaraci lidských práv.
Představení u Mrštíků dominuje několik mimořádně zdařilých hereckých výkonů. Jan Mazák dokáže v roli ptáčníka Papagena propojit vážné polohy s nevážnými téměř klaunovsky, při sugestivním hlase, gestech, ale i zpěvu Michala Zavadila coby mágova Mluvčího si uvědomujeme, jakou je škodou pro divadlo, že se věnuje lékařské kariéře. Výrazná, reliéfní je také Královna noci Ivany Vaňkové, Za částečnou slabinu představení lze považovat přílišný protiklad mezi hýřivě barevnou, výpravnou první částí a více filozofickou, místy až schematickou částí druhou. V Magické flétně nejde o boj dobra se zlem, ale o střetání dvojího dobra. Autoři nepřitakávají krajnímu relativismu – pouze rozvíjejí rozpor mezi dobrem přirozeným, spontánním, a dobrem „pozitivním“: žáci v Sarastrově „škole“ dokáží ze sebe na vyzvání vysypat přesnou definici čehokoli. Vztah svobody a integrace je samozřejmě vážný problém, ale umění nám ho může pouze zpřítomnit, vtáhnout nás do něj. Řešení je na nás.
-----------------------------------------------------------------
Petr Kofroň, Zdenek Plachý, Jiří Šimáček: Magická flétna: Naproti motivům Kouzelné flétny W. A. Mozarta a F. Schikanedera. Městské divadlo, Brno. Režie: Zdenek Plachý. Hudební nastudování a dirigent: Dan Kalousek a Igor Rusinko. Hudba: Petr Kofroň. Scéna: Markéta Oslzlá-Sládečková. Poradce a trenér irského stepu: Kamil Majda, Anna Aujezká. Hrají: Jan Sklenář, Jan Mazák, Igor Ondříček, Tomáš Sagher, Mária Lalková, Ivana Vaňková, Karel Bušina a další. Premiéra: 25. a 26. března 2006.
Vyšlo zkráceně 31. 3. 2006 v MFDnes
Josef Mlejnek
