Řemeslo, a to nad ním

Pavel Landa

Osmiletý Jáchym jel s maminkou tramvají přes celou Prahu; maminka dlouhou cestu využila k vysvětlování pozoruhodností nalevo i napravo ve směru jízdy. Když míjeli funkcionalistickou stavbu Veletržního paláce, mladý muž se dozvěděl, že budova teď patří Národní galerii a jejím sbírkám moderního výtvarného umění. „A maminko, proč jsou tady venku ty stavebniny?“ Přes vlídně chápající úsměvy cestujících mu rodná matka vysvětlila, že ony zprohýbané roury, trámy a betonové panely nejsou žádné stavebniny, nýbrž umění.

Tato příhoda ze života, totiž z tramvaje, snad názorně dokumentuje stav, ve kterém „uměním je cokoli, co se za umění prohlásí“, tedy situaci, kterou i znalci pokládají za „poněkud chaotickou“. A dojmy „poněkud chaotické“ si odnášejí i návštěvníci nejedné výstavy nových výtvarných prací; říkám dojmy, neboť nahlas svůj názor většinou nikdo říct nechce, aby nevypadal jako blbec. Existuje vůbec nějaký kompas, který by nás vedl všemi těmi výboji a pokusy a naváděl nás k dílům, jejichž význam a život bude delší než jepičí? Snad by střelkou onoho kompasu mohlo být poctivé řemeslo, které objevíme v pozadí i nejodvážnější (nebo nejprovokativnější?) kompozice; vždyť přece teprve nad dokonale zvládnutým řemeslem mohlo vykvést cosi ušlechtilého.

Přesně tak působí díla sochaře Igora Kitzberga (1963) z Rožnova pod Radhoštěm. Je svým řemeslným vyučením i uměleckým školením kovář. Už jako malý kluk začal v dílničce tatínka, montéra se svářečským oprávněním, který tu ve volných chvílích vytvářel z kovu a plamenem loutkové figurky. Po základní škole nastoupil Igor do střední uměleckoprůmyslové školu v oboru uměleckého kovářství v Turnově. Během studia absolvoval také odbornou praxi u Alfreda Habermanna v Klatovci u Jihlavy a poté ve Freiburgu u uměleckého kováře Gűntera Ebogta. Po vojně pak byl přijat na Vysokou školu výtvarného umění v Bratislavě a po jejím absolvování získal stipendium na čtyřměsíční pobyt v Accademia internazionale del Ferro v italských Benátkách.

Práce Igora Kitzberga opravdu stojí za vidění. Od jeho mistrně provedených insignií pro Ostravskou univerzitu a její fakulty, přes monumentální kovové plastiky Jana Amose Komenského (v muzeu v Přerově a v Babelsbergu u Postupimi) až po menší plastiky v úžasném pohybu, jakými jsou Taneční studie, několikrát ztvárněný Paganini, jeho šaškové, hráči golfu nebo žongléři. To všechno můžete vidět ve výpravné publikaci Magická síla ohně, kterou letos vydala Ostravská univerzita spolu s nakladatelstvím Tilia v Šenově u Ostravy. O Kitzbergovi a jeho díle v knize zasvěceně píše známý historik umění Petr Holý.

Igor Kitzberger: Paganini, 1997, bronz, výška 73 cm.

Pavel Landa
Pavel Landa je spoluautorem knih Encyklopedie pro milovníky Švejka (I. a II. díl) a Vojenská kuchařka, a autorem knih Dějiny budou od útery, Ženy, ženy, ženy