Masaryk versus....

Otto Drexler

Berte to prosím jako jakýsi dodatek k tomu, co jsem napsal včera. Čtenář se nemusí bát, na žádné období se tentokrát nezaměřím. Chci se zeptat: Jaká byla (je) v politice proti Masarykovi alternativa? Pokud se jedná o výklad české historie, tak tam je to jasné. Tam je alternativa Pekař a jeho dnešní pokračovatelé (např. Pithart se svým spisem Podiven z počátku 90. let). Pokud se jedná o sociologickou otázku, tak tam je to Marx a Engels a dnešní pokračovatelé v podobě komunistů. Pokud se jedná o náboženskou otázku, tam alternativou byli katoličtí fanatici, kteří věřili ve slepou víru v Boha. Těch, zvláště u nás, dnes už příliš není. Teď se však zeptám, a to myslím výhradně u nás, jaká je alternativa vůči Masarykovi v politice. Když tedy odmítáme Masaryka, co přijímáme, nechci nikoho obviňovat z povrchnosti, ale mohu mít takový dojem. Masaryk byl nadstranický, byl povznesen nad maloměsto stran (to neřekl, to po celý svůj život dělal, sám řekl, že raději dělá, než mluví). Masaryk nebyl straník, byl to politik.

S důvodů, které jsem řekl minule, se snažil rozbít Rakousko-Uhersko. V české politice tak byla velmi vážná otázka: Co bude po něm? Masaryk chtěl samostatný stát se Slováky (zvláště proto, že v takovém státě by měl československý národ jasnou převahu, což bez Slováků by nebylo, český národ měl by sotva polovinu, čím větší stát, tím větší možnost rozhodovat o mezinárodních problémech, a třetí důvod může být takový, že kdyby Češi nevzali Slováky pod svá křídla, tak by slovenský národ z největší pravděpodobností zaniknul, a český národ by byl v tom případě obklíčen z jedné strany Němci a z druhé strany Maďary, což je smrtelná kombinace). Takže tady již mohu hledat vůči Masarykovi politickou alternativu: jediný politik, který s Masarykem nesouhlasil, a měl určitou moc, byl Karel Kramář. Byl to rusofil, za manželku měl Rusku Naděždu. Chtěl monarchii, a jako hlavu české monarchie ruského prince, nejvíce ho však lákalo se k Rusku rovnou připojit. Kramář je mimo to 1. českým premiérem prvorepublikového Československa, který z kariérních důvodů s republikou nakonec souhlasil (byl to hlavní politický odpůrce Masaryka). Možná, že se Vám tato alternativa líbí, nic proti tomu, mně však zrovna ne. Masaryk byl muž činu, vznik čs. republiky je jen jeden z jeho mnoha činů, proto snaha označit ho za moralistického blázna je úplně nesmyslná. Nemusíme s ním přece ve většině otázek souhlasit, problém je spíše u toho, že se málokdo vůbec namáhá, když o Masarykovi mluví, Masarykovo stanovisko vůbec vyhledat. Když už s Masarykem v něčem nesouhlasíme, tak bychom měli vědět, s čím souhlasíme. Jestli nesouhlasíte s tím, že vytvořil stát (důvody smyslu českého státu se mi skutečně rozebírat nechtějí). Tak s čím tedy souhlasíte? Berte prosím v úvahu, že Rakousko-Uhersko vzniknou nemohlo, poněvadž neexistoval jediný národ, který by o jeho zachování stál. Jestli nesouhlasíte s Masarykovou snahou v politice hledat argumenty a vést diskusi na určité úrovni, tak tedy s čím souhlasíte? Souhlasíte s politickým hulvátstvím, dáváte přednost před argumenty heslům, které tak rádi komunisté po r. 1945 používali, jelikož žádné argumenty neměli? Jestli nesouhlasíte s Masarykovou snahou o svobodu člověka, o vytvoření demokratického zřízení, o vytvoření suverénního člověka, který se nebude bát, což komunisté si libovali v naprostém opaku, s čím tedy souhlasíte? S diktaturou, ať už levicovou či pravicovou? Chcete diktátora, který Vás povede? Nemáte rádi nejistotu, raději se zmámíte nějakou ideologií, a jste v pohodě? Masaryk byl realistou, snažil se vidět věci realisticky. Když viděl, že ta strana nemá pravdu, tak prostě proti ní šel, byť jí měl i rád.

Pokud Vám mám říci, co Masaryk ve svém životě prosazoval nejvíce, na čem nejvíce lpěl, tak je to toto: osobní samostatnost, samostatná práce, individuálnost, iniciativní práce, vybízení k tomu, aby sám jedinec procítil věc samostatně, nenechal se strhnout názorem davu, názorem staršího, názorem učitele. A aby sám došel k takovému názoru, který bude jeho vlastní, nezávislý, bez ohledu na to, kdo jiný má zrovna ten můj názor. Z tohoto základu vychází i Masarykova nechuť k absolutismu, ke všem autoritářským režimům. Další doklad může být např. tento: Masaryk neposuzoval lidi podle jejich politického názoru: Přátelil se s levicovými literáty i z pravicovými bankéři (ten nejvýznamnější, Jaroslav Preiss, k němu jezdil Masaryk na zabíjačky). Masaryk nesnášel komunisty a fašisty.

Nevím tedy, jaká je v politice vůči Masarykovi alternativa. Masaryka nesnáší ve většině komunisté a příznivci nacismu. V ostatním lidu už je to ze všech stran vždy někdo. Masaryk neměl rád jen ty strany, které nepodporovaly demokracii a svobodu, a také ty, které nepoužívaly argumenty, u těch však věřil, že čas tyto nedostatky vyřeší. Takže na závěr: Masaryk byl realistou a jeho zájmy, stejně jako jeho vzdělání, přesahovali zájmy a vzdělání normálního straníka. Dejte mi důkaz, že to tak nebylo.

P.S.: V r. 1856 přišel šestiletý Masaryk s rodinou do Čejkovic do dvora. Tam bydlel do r. 1862, o rok dříve nastoupil na nižší reálku v Hustopečích. V r. 1862 se Masarykova rodina přestěhovala do Hodonína. V r. 1863 však zas kvůli zaměstnání se odstěhovali zpět do Čejkovic. Starší záznamy z jeho života bohužel neznám.