Přestože v loňském roce oslavil český Senát desáté výročí své obnovy, neomezil svou aktivitu jen na oslavy tohoto výročí či na podzimní volby do třetiny svého stavu. Parlamentní komora volená jiným způsobem než Sněmovna, v jiném časovém cyklu a méně svázaná s exekutivní částí politiky, plnila dále naplno své ústavní úkoly bez ohledu (či právě proto) na několikaměsíční krizovou situaci, která u nás nastala v polovině roku po volbách do Sněmovny, kdy touha několika politiků udržet se za každou cenu u moci bez ohledu na hlasy voličů částečně blokovala normální chod věcí v této zemi.
Ovšem právě zdánlivě malý vliv na exekutivu, například nerozhodování o rozpočtu a tím nerozdělování peněz, se občas dává ze strany politických skeptiků jako příklad bezvýznamnosti Senátu, neřku-li jako výraz jeho zbytečnosti. Dovolím si však nesouhlasit, protože jsem se za léta strávená v řadách senátorů přesvědčil o tom, že tato parlamentní komora má prvek jisté "nadčasovosti" a určitého "odstupu" od exekutivních starostí, která jí dává hlubší smysl.
Proto také říkávám, že Senát je signálním místem. Signalizuje politiku bez velkých emocí. V posledních dvou volebních obdobích signalizuje i politiku ve středopravicovém pojetí. Možná právě proto je Senát leckomu trnem v oku. Bez ohledu na horké či chladnější fáze funkčních období Sněmovny či činnosti vlád České republiky budou však senátoři pokračovat ve své práci - bránit ústavu, zkoumat zákony a vedle toho v domácí i zahraniční politice aktivně předjímat problémy, na které se Sněmovně v jejích často krátkodechých půtkách nedostává času i nadhledu.
Protože je Senát od své obnovy před více než deseti lety častým terčem krátkozraké kritiky, jež je dokladem dlouholetého násilného přerušení tradic českého parlamentarismu, chtěl bych připomenout, že jsem se mnohokrát na setkání s předsedy mnoha evropských senátů přesvědčil, že nám často závidí poměry v naší horní komoře a kladně hodnotí úroveň její práce. Škoda, že tato fakta naše média při určité preferenci zpráv negativních opomíjejí.
Nejde o lítostivé stýskání, ale o holý fakt, který mohou podpořit nejen statistiky pozitivních oprav legislativního procesu či úspěšných ústavních stížností. V médiích zpravidla nenajdeme ani zmínku o akcích Senátu, které u nás jako první reflektovaly nějaký závažný problém. Za všechny příklady uvedu z poslední doby semináře, které se zabývaly problematikou eStátu či otevřenou diskuzí politických špiček o problematice umístění radarové stanice na našem území a především o budoucnosti procesu evropské integrace, kdy se u nás poprvé sešli předsedové parlamentních stran, aby konfrontovali své názory na budoucnost EU a priority českého předsednictví unii v roce 2009. Český Senát tak neztrácí dech a svou prací dává demokracii v naší zemi potřebné tvůrčí impulsy a to zůstane objektivním faktem bez ohledu na to, zda si to dnes u nás uvědomuje dostatečný počet lidí.
