Pro dávky do fronty na náměstí
Vilém Barák
MF Dnes 9.2.2005
Za posledních šest let se výdaje státu na sociální dávky zdvojnásobily a dosáhly 14 miliard korun. Podle nedávno zveřejněné zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jsou dávky neoprávněně vypláceny v důsledku nepravdivých informací poskytovaných žadateli, kteří zatajují výši svého majetku i počet lidí žijících ve společné domácnosti. Sami úředníci odhadují, že až polovina lidí sociální dávky zneužívá.
Praktické zkušenosti ukázaly, že zpřísnění podmínek pro výplaty nemocenské působí na choré jako živá voda a jejich počet klesl. Proto ideálním opatřením by bylo zrušení systému sociálních dávek doprovázené uvolněním trhu práce. Ukázalo by se, že 90 procent lidí si poradí i bez státního přerozdělování a do společnosti by se vrátila opravdová solidarita.
Reforma sociálního systému však může začít polehoučku vytvářením morálních překážek vyplácení sociálních dávek, kdy způsob jejich distribuce musí občanům co nejvíce připomínat jejich prapůvod v dobročinnosti. Většina lidí má totiž naprosto pomýlenou představu o tom, co jsou sociální dávky, a nároky na jejich výplatu odvozují zcela spontánně, například z nízkého příjmu, z neochoty pracovat za určitou mzdu či z pouhého narození dítěte.
Sednout si na kostelní schody s kloboukem nebo klepat na dveře s nataženou rukou vyžaduje značnou dávku zoufalství nebo otrlosti. Stud, touha po sebeúctě a hrdost přirozeně korigují počet prosebníků. Proto se v minulosti na dobročinnost spoléhaly pouze malé skupinky opravdových nešťastníků a každý, kdo mohl pracovat, usiloval o únik ze stavu žebráků. Sociální stát všechny tyto korekční prvky zlikvidoval a dnes jedna třetina české populace zcela bez skrupulí pobírá dávky, aniž si uvědomuje, že ve skutečnosti jde o almužny.
Změňme proto současný způsob vyplácení dávek z neosobního, utajeného aktu na veřejnou demonstraci soucitu s obdarovávanými. Vždyť politici omlouvají stále vyšší a vyšší zdaňování tzv. solidaritou. Tak ať je alespoň vidět.
Veškeré platby, které občan dostává prostřednictvím státu od svých bližních, tedy dávky sociální péče, příspěvky na bydlení, podpory v nezaměstnanosti, přídavky na děti, by měly být vydávány jednou týdně v hotovosti, a to na nejrušnějších místech měst a obcí. Všichni žadatelé bez rozdílu, skutečně chudí spolu s těmi, kteří se za chudáky jenom vydávají, by museli osobně stát ve frontě a před očima spoluobčanů čekat, až na ně přijde řada. Povinnost veřejně se přihlásit ke skupině lidí neschopných získat chléb vezdejší jinak než milodarem, publicita jména dávkařů ve volně přístupném seznamu, nepříjemné projevy spolualmužníků jako hluk, špína, zápach... i prostá ztráta času by velkou část dnešních příjemců sociální pomoci odradily od zneužívání systému.
Autor je publicista
9. února 2005
Vilém BarákOd roku 1996 působil v bankovnictví v oblasti rizikových pohledávek. Dnes se věnuje krizovému řízení společností. Publikuje články v MF Dnes, Lidových novinách, Respektu, Hospodářských novinách a Virtually, převážně k ekonomickým tématům. Je spolupracovníkem Liberálního institutu.
