Zachránci lidstva píší prezidentovi

Michal Petřík

Do Kanceláře prezidenta republiky chodí od lidí ročně stovky dopisů (v posledních letech cca 4,5 tisíce ročně) s různými dotazy a žádostmi o pomoc, čímž se prezidentská kancelář stává v podstatě druhým ombudsmanem v naší zemi. Nejde o jev nový, a určitě to souvisí s naším tradičním, částečně monarchistickým a „tatíčkovským“ pojetím prezidentského úřadu českou společností.

Kancelář se snaží lidem pomoci v různých svízelných či zapeklitých životních situacích. Někdy jako odpověď postačí obyčejný lidský zájem či morální podpora, mnohdy jsou však kauzy a příběhy komplikovanější.

Existuje však i velmi podivná a zdaleka ne marginální skupina zneuznaných vynálezců, objevitelů, autorů jedinečných řešení v různých oborech lidské činnosti, kteří jsou zhrzeni a zůstávají nepochopeni, ačkoliv jejich návrhy a nápady jsou nejen -jak tvrdí- samy o sobě geniální, ale přímo způsobilé odstranit bídu a utrpení, nastolit světový mír, či prostě zachránit lidstvo před neodvratitelnou zkázou.

Pročítáním jejich dopisů či záznamů z osobních návštěv na Hradě se tak můžeme dozvědět i leccos obecnějšího o lidské povaze, i o nás samotných.

Jistý propagátor jazyku esperanto tak opakovaně prezidentské kanceláři píše: Kdyby nejvyšší představitelé států zavedli vyučování tohoto jazyka ve svých základních školách, jejich žáci při pouhé 1 vyučovací hodině týdně - ovládli by hravě jednoduchý mluvnický základ tohoto univerzálního jazyka.

Ve vyšších ročnících by se uskutečňovala výuka univerzální etiky, přímo v jejím univerzálním jazyku. Žáci by pak vytvářeli opravdová, pevná přátelství mezi mládeží celého světa, která by pak -v jejich dospělosti- dozrála v principiálně nové plody: státníci uvedli by své politické zájmy v soulad s vyššími principy. Copak to jen připomíná….

Existují i matadoři, jejichž názory jdou s dobou. Vždy vědí, co doba žádá. Jeden z nich takto píše v roce 1995 ještě prezidentu Havlovi o některých tržních aspektech svých objevů: „S touto skutečností Vás nejlépe seznámí předseda České vlády, pan Václav Klaus, který je uznávaný nejlepší znalec tržní ekonomiky.“ Patrně posílen a povzbuzen prezidentovou odpovědí, o rok později pisatel rovnou navrhuje: „Na Vaše přání mohu se stát Vaším poradcem pro nové poznatky v ekologii. (…) Může to znamenat rychlé zařazení mezi vyspělé státy“ a uzavírá citátem z Bible: Běda národům, kteří neposlouchají hlas svých proroků.“

V roce dalším (1998) pokračuje takto: Jste prvním národohospodářem v České republice. Oprávněně jste kritizoval vládu premiéra Klause. Václav Klaus neřekl našim občanům skutečnou pravdu o tržní ekonomice. V roce 2003 však píše prezidentu Klausovi: jste první národohospodář, a podepisuje se „Váš konzultant celosvětového tržního hospodářství“

Odpověď prezidenta Klause jej však patrně neuspokojila, protože v roce 2005 píše: „politik, který nemá v hlavě zakódované vynálezy či objevy, které jediné uskutečňují další vývoj lidské civilizace, má mozek lidožrouta.“

To ještě ale stále není skoro nic proti skutečným perlám od jistého doktora přírodních věd. Vymyslel totiž (a na základě běžně dostupných softwarových prostředků z dílny MS Office od firmy Microsoft naprogramoval) řízení různých činností člověka pomocí jím vyvinutého softwaru. Což o to, takových programů existuje na světě spousta a není na tom nic převratného.

Pisatel ale po prezidentu republiky požaduje -coby vrchním veliteli ozbrojených sil- jejich zavedení přinejmenším pro Armádu České republiky, neboť „jde o konkrétní a zároveň obecný exaktní prostředek lehce využitelný k trvalému zlepšování života v Česku.“ Takový produkt totiž „pak zabrání vzniku ztrát na životech, zdraví a financích či překazí záměry teroristů.“

A nakolik jde o software vytvořený pomocí produktů firmy Microsoft, bylo by na sebe možno upoutat pozornost Billa Gatese, doporučuje závěrem. Každý pak pochopí, uzavírá vynálezce, že tímto prostředkem lze podporovat i to nejdůležitější a nejodpovědnější rozhodování a konání prováděné v zájmu celého národa. Detaily jsem však bohužel nepochopil. Má vnitřní inteligence na tuto „vnější inteligenci“ expertních systémů patrně nestačila.

Pokud totiž jde o projevy myšlení některých lidí, kteří takto žijí ve svém vlastním světě, jsou neustále zneuznaní a neustále hledající onu autoritu, která (konečně!) zachrání lidstvo a uskuteční, zavede, přikáže k realizaci jejich jedinečné nápady a návrhy celosvětového významu, může to být jen smutné.