Volby nečestné, byť svobodné

Jefim Fištejn

MF Dnes 16.3.2004

Kdosi z OBSE charakterizoval ruské volby jako "nečestné, ale svobodné". Volební systém v Rusku byl nastaven tak důmyslně, že, jak propočítali statistici, dokonce hlasy podané "proti všem" ve výsledku posilovaly Putinův mandát, neboť zvyšovaly základ, ze kterého se odvozuje ukazatel drtivého vítězství předem založený do matematického vzorce. Aparát se obával pouze nízké účasti, neboť věděl, že za posledních třináct let Rusové úspěšně absolvovali cestu od naděje ke lhostejnosti.

Předpovědi odborníků se vyznačovaly nápadně malým rozptylem: Putin měl dostat 70 procent hlasů při plánované 70procentní účasti. Světe, div se: dostal asi 71 ze 60!

Kde je dnes Rusko

Prezidentské volby v Rusku byly zbaveny základní volební intriky: otázka kdo s koho se v nich neřešila a sázkové kanceláře je ignorovaly. O to větší intrikou je každý pokus o bilancování Putinova prvního funkčního období. Kde se současné Rusko vlastně ráčí vynacházet - toť pravá záhada. Je to země, která úspěšně překonala svou komunistickou minulost a na uvolněném prostoru pilně buduje demokracii a volně tržní vztahy? Nebo je to skrz naskrz zkorumpovaný stát s vratkou ekonomikou, kde zlovolní úředníci pronásledují opozici a omezují svobodu slova?

Vtip je v tom, že obojí je pravda. Během první Putinovy čtyřletky celkové příjmy obyvatelstva neustále rostly, avšak ještě rychleji rostl rozdíl mezi chudými a bohatými. Celá třetina Rusů stále žije pod hranicí bídy a početnost střední třídy zůstává zanedbatelná. Boj s oligarchy připomíná spíše vyřizování osobních účtů a nikdy nebyl doprovázen reálnou demonopolizací ekonomiky nebo pobízením konkurence. Podíl deseti největších podnikatelských skupin na celkovém hospodářství za tu dobu spíše vzrostl, než klesl. Není náhodou, že Rusko obsadilo třetí místo ve světě v počtu dolarových miliardářů, zatímco počty žebráků jdou do desetimilionů. Nikam nezmizela skutečnost, že hlavním činitelem ekonomického růstu posledních let byly a jsou vysoké ceny surovin, které Rusko těží a vyváží.

I přes jednotlivé mediálně ozvučené kauzy zůstávají u moci všichni slavní korupčníci, kteří dokázali úspěšně skloubit nejvyšší státní funkce s nejlukrativnějším soukromým podnikáním. Index vnímané korupce je horší, než byl před Putinem, a Rusko stále patří k nejzkorumpovanějším zemím světa.

Ústřední moc posílila

Po letech totálního chaosu a neřádu došlo k neobyčejnému posílení ústřední moci, zejména osobní moci prezidenta. Ale o upevnění státnosti se dá mluvit stěží. Silný stát v demokratickém pojetí, to jsou především silné instituce a svrchovanost práva. V Rusku naopak můžeme pozorovat postupnou degradaci základních institucí veřejné moci. Státní zastupitelstvo, soudnictví i ústřední volební komise byly přeměněny v pouhé nástroje vládnoucí skupiny. Sdělovací prostředky se dělí na ty, které ještě jsou nezávislé, a na ty, které jsou vlivné. Parlament ztratil jakýkoli samostatný význam. Při celospolečenském rozhodování ještě menší roli než dříve hrají politické strany, beztak zárodečné. Z demokratických procedur, vnitřně vyprázdněných, zbyla jen čerstvě natřená fasáda zcela na způsob Potěmkinovy vesnice. Přitom právě ony, spíše než tempo ekonomického růstu, vypovídají o kvalitě vývoje.

Čínská cesta

Putin se jednoznačně přiklonil k autoritářskému modelu modernizace, v němž demokratické instituce, politický pluralismus a mocenská konkurence jsou vědomě upozaděny a důraz se klade na byrokratický aparát, příkaz, kázeň. Je to zkrátka volba "čínské cesty".

Bereme-li za základní ukazatel HDP na hlavu, musíme Rusko vřadit do skupiny zemí, jako jsou Argentina, Brazílie nebo třeba Chorvatsko. V této společnosti nám nedostatky ruského vývoje nebudou připadat ničím kromobyčejným. V zemích s obdobnými příjmy na hlavu je demokracie značně vzdálena ideálu: vlády jsou úplatné, soudy zpolitizované a tisk značně závislý. To, že Rusko vypadá "normálně" jen na pozadí latinskoamerických režimů, musí být velkým zklamáním pro ty, kteří doufali v něco většího. Na druhé straně ještě před takovými dvaceti lety se zdálo naprosto nepředstavitelné, že v tak krátké době se z "říše zla" stane relativně slušná rozvojová země.

Jefim Fištejn