Volby jako řízená provokace

Jefim Fištejn

REVUE POLITIKA 6/2004

Empirickou cestou, bez zbytečného teo­retizování, se evropským politikům podařilo postavit politický model srovnatelný svou revoluční objevností s vyřešením kvadratury kruhu nebo sestrojením perpetua mobile. Smyslem unikátního konstruktu je definitivní rozpojení instituce voleb a politického systému, který se tím pádem stává samovolným. Základní demokratický požadavek vše­obecných voleb je sice pravidelně naplňován, avšak jejich výsledky přestávají mít pro vládnoucí struktury jakoukoli relevanci. Tento model se zrodil namátkou, avšak náramně se osvědčil již během posledních voleb do Evropského parlamentu. Považte sami: na fungování řídících orgánů Evropské unie nemůže mít jejich výsledek sebemenší vliv. Umožňuje nejrůznější, nezřídka protichůdné interpretace, které se navzájem ruší. Nízká účast se vysvětluje únavou voličů z četných národních voleb a plebiscitů, které Unie nezapříčinila. Eurooptimisté vykládají nízkou účast jako důkaz celkové spokojenosti s dosavadním fungováním bruselské ústředny. O tom by měla svědčit také skutečnost, že základní komponenty Evropského parlamentu nedoznaly výrazných změn: nadále tam budou převládat frakce odpovědné za federalistickou orientaci celého uskupení. Kritičtější duše se snaží vykládat voličský vzkaz jako lehkou nespokojenost evropského obyvatelstva s pomalým postupem integračního procesu a slibují v budoucnu značně urychlit práce na vzniku superstátu. Aparát Evropské komise, jejích jednotlivých resortů, Evropské rady a jiných orgánů praktického rozhodování tak jako tak žádnými volbami není dotčen, mandát předsedy Komise, superkomisařů, řádových komisařů, podkomisařů a jiných funkcionářů Unie nepochází z voleb, tak jako jejich moc nepochází z lidu. Paradoxně nízká voličská aktivita jen snižuje legitimitu Evropského parlamentu a posiluje tím postavení nevolené exekutivy Unie. Vzhledem k tomu, že volební trendy v Evropě za posledního půl století jsou jednoznačné a tíhnou k mínusu, mohou se tyto nůžky jen dál rozevírat.

Proč taky, u všech svatých, by měl někdo v nevolených strukturách Evropské unie věnovat výsledku evropských voleb víc než letmé zamyšlení? Volby do europarlamentu se konají jednou za pět let a než protifederalistické nálady obyvatelstva dosáhnou kritického bodu, za kterým začíná politický a hmotný dopad, bude si naprostá většina dnešních funkcionářů Unie užívat zaslouženého a zajištěného odpočinku. Navíc všichni interpretátoři bez výjimky se shodují v tom, že evropské volby se odehrávaly výlučně na půdorysu národních témat, jejich vztažnost k celoevropským problémům tedy není zřejmá. A tady jsme v samém středobodu onoho bludného kruhu, jehož kvadraturu se nyní podařilo vyřešit: volby jsou celoevropské, témata ryze lokální, tím pádem relevance pro nikoho žádná. Řeknu to ještě jinak: základní zadání voleb, jejich hlavní otázka byla ze zcela jiného soudku než obdržená odpověď. Proto pro žádnou stranu nemá voličský vzkaz jednoznačnou a imperativní povahu. Naprostá většina vládnoucích stran a koalic v zemích EU dostala od voličů vale, leč od válu nepůjdou, protože se jich na to neptaly. Ani česká vláda, která ze všech poražených - co do poměru vytěžených mandátů - dopadla nejhůř, nevidí v tom vytrestání, ale novou příležitost, jak udělat z nouze ctnost a ze slabosti sílu.

Revoluční politický model rozpojující volby a jejich dopady má totiž navíc profylaktický účinek řízené provokace. Snižuje tlak v kotli tím, že odpouští páru skrze píšťalku. U voličů navozuje fiktivní dojem, že když nyní dali vládě za vyučenou, příště pro změnu mohou vytrestat i tu druhou stranu, aby jí příliš nenarostl hřebínek. Opozici omámenou virtuálním úspěchem může vyhnat ze zákopu do předčasného vysilujícího útoku. Není pochyb o tom, že neobyčejně plodná povaha tohoto politického modelu bude záhy rozpoznána a dostane se jí nejširšího praktického využití. Opakované volební simulace typu řízených provokací založených na nekauzálním řetězci "celoevropská otázka - lokální odpověď - žádný dopad" se časem stanou zavedenou politickou technologií vylučující tak nahodilé faktory jako počasí v den voleb nebo proměnlivé voličské nálady a usnadňující samotný proces vládnutí.

Jefim Fištejn