Případ Mašínů z jiného úhlu

Michal Petřík

Je možno dodat k této mediálně oblíbené kauze něco skutečně nového? Je možné alespoň v něčem usmířit na první pohled nesmiřitelná stanoviska těch, kteří považují Mašíny za hrdiny a požadují pro ně státní vyznamenání a těch, kteří považují Mašíny za vrahy, kteří se mohou bránit jen velmi pochybným argumentem, že vyhlásili svou soukromou válku proti totalitnímu komunistickému režimu? Každopádně se domnívám, že máme bez ohledu na existující schematismy všichni nezadatelné právo podívat se na tento příběh svým vlastním prizmatem a klást své vlastní otázky.



Co se stalo?

Jádrem celého příběhu, tedy tím, co všem komentátorům stojí za pozornost, je prostá: Bratři Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer v říjnu roku 1953 emigrovali z komunistického Československa. Při tomto útěku zabili v září 1951 dva příslušníky SNB, v srpnu 1952 ozbrojeného pokladníka a poté ještě tři německé policisty. Celkem šest (ozbrojených) lidí.

Ještě před tímto útěkem prováděli Mašínové různé drobnější (podle vlastních slov) „diverzní akce“ s cílem svrhnout komunistický režim v tehdejším Československu. Sami Mašínové byli na celou tuto situaci dobře připraveni, protože chtěli být vojáky z povolání. To jim ale nebylo umožněno a na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě po maturitě v roce 1950 přijati nebyli, protože byli „uchazeči z buržoazní rodiny.“



Komu se dává státní vyznamenání?

Čtyřicet let komunistické totality byli Mašínové výkladní skříní komunistické propagandy. Jejich příběh nebyl zamlčen, hodil se. Byl překroucen, pozměněn, zmanipulován, a dokonce se stal námětem jednoho z dílů televizního seriálu Třicet případů majora Zemana. Po listopadu 1989 byla možnost uvést věci na pravou míru a své řekli již všichni, kdo k tomuto příběhu něco říct chtěli.

Komunistický totalitní režim se však v této zemi držel u moci celé čtyři desítky let. Dezinterpretace a vysloveně lživá obvinění, která byla spojována se jménem bratří Mašínů komunistickou propagandou, skončila v listopadu 1989, protože skončil státní totalitní monopol na hlásání a (pod různými pohrůžkami) vymáhání oficiálních mono-interpretací. Myslím, že z toho měli alespoň trochu radost i Mašínové, ale mám takový dojem, že to poněkud neříkali, nepsali, že nám tuto zprávu prostě nedali.

Mnoho lidí tedy chtělo Mašíny odškodnit za to, že se celá ta čtyři desetiletí o nich psalo tak jednostranně a negativně. Vždyť situace byla přece mnohem složitější a leccos prostě bylo jinak! Jiní zase zdůrazňují, že potřebujeme vzor a hrdiny ostrého antikomunistického odboje, takže bude správné tento vzor nalézt v Mašínech.

Oba přístupy pak své zastánce vedou k tomu, že bude nejvhodnější, aby bylo Mašínům uděleno nějaké státní vyznamenání.



Co říká ale příslušný zákon o tom, komu se v této zemi udělují či propůjčuj vyznamenání?



Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky (dále jen "vyznamenání") jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy.

Řád bílého lva je nejvyšší vyznamenání osob, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Českou republiku.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka je vyznamenání osob, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Medaile Za hrdinství je vyznamenání osob za hrdinství v boji a vyznamenání těch osob, které se s nasazením vlastního života zasloužily o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot.

Medaile Za zásluhy je vyznamenání osob, které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek.

Přečtěme si pozorně zákonná určení jednotlivých vyznamenání, zejména Medaile za hrdinství. Zdají se nám tak špatná? A jestliže nikoliv, nalézáme někde nějakou exemplární možnost „napasovat“ příběh Mašínů jako typický příklad pro některou kategorii? A může mít pak někdo právo vyznamenání pro Mašíny nějakým způsobem vynucovat , vyvzdorovávat či vymáhat?

Přemýšlejme o tom. Zkusme si vzpomenout na jednoho jediného člověka, kterému Mašínové skutečně pomohli v jeho těžkém údělu nastupující totality začátku 50. let.

Nebyli potenciální vojáci z povolání komunistického státu, kterými se v roce 1950 Mašínové chtěli stát, na stejné lodi jako těch šest lidí, jejichž životy byly cenou za svobodu Mašínů?