Včera jsem si koupil časopis Nový prostor. S prodejcem (který vždy dostává polovinu částky, kterou stojí časopis) jsme si vzájemně popřáli všechno nejlepší do nového roku, i na nějaký ten vtípek došlo. Obsah časopisu je mnohdy lepší, než by se mohlo na první pohled zdát (na rozdíl od některých jiných periodik, u nichž to platí obráceně.) Tentokrát mě ale velmi nadzvedl článek s názvem Co chtějí „ti s bílou páskou“ ? Tato akce je natolik velkolepou blamáží (či přesněji řečeno šaškárnou), že na ni nelze nereagovat.

Je to prosté. Jak se ostatně píše v článku: „Pokud se nechcete nechat vtáhnout do ekonomicko-filosofických debat (…), pokud chcete jednoduše a srozumitelně vyjádřit jednoduché přesvědčení, že něco je špatně, pak si prostě kupte bílou pásku za cca sto korun. Není to nijak složitý postoj a obhájí ho každý.“

Jistě by nemělo smysl psát o takovýchto akcích, nejde ani o první, ani o poslední. Tato ale svou mediální dimenzí a zejména svou politickou podporou převyšuje ty ostatní a má potenciál zasáhnout nic netušící slušné lidi. Fotografie Tonyho Blaira obklopeného podivným rojem aktivistek projektu „Make Poverty History“ (www.whiteband.org ) je doplněna citáty a fotografiemi jiných mediálně známých osob (novináři časopisu NP je nazývají celebritami): Penolope Cruz, Salma Hayek, Hugh Grant, BonoVox. U nás působí domácí mutace s názvem „Česko proti chudobě:“ Chýlková, Menzel, Krajčo, Muchow, a další.

Pokud tedy jde o takto mediálně a politicky pokrytou akci, jistě není od věci očekávat, že se dozvíme alespoň základní myšlenku, cíl či principy této aktivity.Co podporuje ministerský předseda Velké Británie? Jestliže mám nějakým způsobem utratit sto korun (zde za pásku), pak mne zajímá, jak bude s těmito penězi naloženo. To se však dozvídáme jen velmi mlhavě (po pravdě řečeno vůbec nedozvídáme). Uvedu několik hrůzostrašných citátů z onoho článku. Je to „taková síla“, že komentáře nebude třeba. (Upozorňuji, že časopis není určen pro bezdomovce. Ti ho jen prodávají.)

„Myšlenka o konci chudoby se šíří a možnost, že se to konečně podaří, je reálně na dosah a bílá páska funguje.“

„Ti s bílou páskou tedy chtějí hlavně upozornit a přimět svou tichou účastí politiky světa k tomu, aby dali věci skutečně do pohybu.“

„Čím více nás bude, tím větší šance je, že naše politické reprezentace na české a evropské úrovni přijmou rozhodné a provázané kroky k nápravě.“

„Podobně to funguje i v USA, kde lidé skrze demonstrace a petice apelují, aby zákonodárci mysleli na to, že i jediné procento státního rozpočtu může zachránit statisíce lidí od smrti hladem.“

„Česko se stejně jako dalších 190 států zavázalo splnit do roku 2015 tzv. Rozvojové síle tisíciletí“, které by měly zásadně změnit podobu dnešního světa.“

O jaké cíle má jít?

1. Cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad. Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než jeden dolar na den a snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.“

2. Cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny (…)

3. Cíl: prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti (…)

4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost (…)

5. cíl: zlepšit zdraví matek (…)

6. cíl: bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi. (…)

7. cíl: zajistit udržitelný stav životního prostředí (…)

8. cíl: budovat světové partnerství pro rozvoj. (…)



Aby nedošlo k omylu: nepřeji si vysokou dětskou úmrtnost, nepřeji si, aby lidé umírali hlady, netěší mne, když vidím, kolik lidí neumí číst a psát, a tak dále.

Mám jen velmi neodbytný pocit, že hlučná mediální akce, která se navenek projevuje bílou páskou na rukávu, a na které parazitují mnozí politici, je tou nejlepší ukázkou toho, co by v této oblasti neměli dělat ti, kteří číst a psát umí a hlady už dávno neumírají.

Toto je totiž přesně ten způsob, ze kterého mají velký politický užitek gramotní a dobře živení aktivisté ve vyspělejších zemích, kteří však nic konkrétního nenabízejí, a jen prohlubují cynický alibismus bohatých a očekávání s nataženou rukou těch, za které odpovědnost ti první, ani kdyby chtěli, nemohou být schopni převzít.

Jedna výjimka zde přece existuje. Pokud by se celá tato akce redukovala na prosazování následujícího principu a nikoliv na požadavky typu „více vašich peněz do našich bezedných institucionálních věder,“ bylo by to dobré a smysl by to mělo.

Jde o princip, kdy vyspělé státy budou směřovat k bezcelnímu a beztarifnímu přístupu pro zboží i z méně rozvinutých zemí. To znamená změnit stávající pravidla mezinárodního obchodu. Jde mimochodem až o jednu z částí posledního, osmého „rozvojového cíle.“ Zdá se, že si to uvědomují i mnozí lidé z kampaně Česko proti chudobě. Je tak možno soudit alespoň podle jejich následujícího principu „Investice do vzdělání budou k ničemu, pokud země třetího světa nebudou moci soutěžit za relativně rovných podmínek.“

Principy tzv. Společné zemědělské politiky (CAP) Evropské unie však jsou v přímém rozporu s nejzákladnějším principem svobodného obchodu („free trade.“) Bruselem dotovaní (například) francouzští zemědělci jsou de facto státními úředníky, protože plní za peníze z veřejných rozpočtů přesně ty „krajinotvorné“ funkce, které jsou dále přesně vymezeny ve směrnicích a nařízeních EU.

Potraviny a jiné zemědělské produkty z méně vyspělých zemí se do EU nedostanou. Jsou totiž příliš levné. Jejich odbyt by však zlepšil život v zemích původu a zcela nepochybně tak pomohl odstraňovat bídu. Otevření trhů a alespoň postupné odstraňování bariér mezinárodnímu obchodu tak bude asi neskonale náročnější a těžší práce, než všem dobře viditelné běhání po rockových koncertech (jako v Británii), nebo pořádání průvodů s osmisetmetrovou replikou bílé pásky (jako v Německu.)

Na obálce tohoto vydání časopisu Nový prostor se přihlouple usmívá Mr. Bean s bílou páskou na pravém rukávu svého saka. Ano, výstižnějšího maskota této akce si skutečně představit nelze.