Ostře sledované zákony aneb míchání hrušek s jablky

Pavel Hroboň

blog.aktuálně.cz

Zákony předkládané ministerstvem zdravotnictví zjevně patří k mediálně nejsledovanějším. Neplatí pro ně obvyklý průběh legislativního procesu, kdy se věcně diskutuje se zástupci zájmových skupin, ostatními ministerstvy a legislativci, a veřejnost je na nový zákon upozorněna většinou až při jeho projednání vládou nebo parlamentem. Výrazná pozornost věnovaná zdravotnickým zákonům je logická a nedá se proti ní nic namítat – na začátku jsme vysoko nastavili očekávání reformních změn, řada návrhů vyvolala širokou diskusi a změny ve zdravotnictví se staly tématem krajských voleb. Větší pozornost by ale měla být doprovázena také větší pečlivostí při čtení návrhů a při jejich posuzování.

Skutečnost ale bohužel vypadá opačně. I média usilující o punc solidnosti přicházejí s neuvěřitelnými zprávami. Titulní článek v celostátním ekonomickém deníku před několika měsíci například uvedl, že návrh nového zákona o veřejném zdravotním pojištění určuje pojišťovnám zisk ve výši 15% jejich obratu, po přepočtu tedy v celém systému veřejného zdravotního pojištění téměř 30 miliard korun. Autor článku si jaksi nepovšiml, že ve skutečnosti návrh zákona přikazuje pojišťovnám 85% vytvořeného zisku rozdělit svým klientům. Pojišťovny by si tedy mohly ponechat 15% zisku, nikoliv obratu! Je pravda, že po upozornění se dotyčný redaktor ihned omluvil a zajistil otištění tiskové opravy. Ta ovšem nebývá tak čtená jako titulní článek. Takže se i dnes můžeme setkat s lidmi, kteří redaktorův omyl považují za důkaz zlovolnosti navrhovaných reforem.

Objektivním zpravodajstvím v některých případech nevyniká ani náš domovský portál. Jasně to dokazuje článek uveřejněný 3.11. bezprostředně po jednání legislativní rady vlády pod názvem „Julínkova reforma nabrala po volbách novou rychlost“. V článku se pod mezititulkem „Unikátní postup“ doslova píše: „Vládní legislativci zákon propustili, i když dali za pravdu jeho kritikům z menších koaličních stran. Tento postup je neobvyklý, protože při tak vážných námitkách se zákony vracejí autorům k přepracování…[zákon] neříká totiž jasně, jaká péče se hradí ze zdravotního pojištění.“ O kousek dále potom stojí, že vládní legislativci v tomto bodě konstatovali rozpor s právem Evropského společenství a k zákonu tedy musí být doplněna příloha se seznamem zdravotních výkonů hrazených z veřejného pojištění.

To už není míchání hrušek s jablky, ale dort, jaký pekli pejsek s kočičkou v Čapkově pohádce. Vymezení hrazené péče ve zmiňované novele zákona není problém obsahový (rozsah hrazené péče zůstává stejný jako dnes, s výjimkou pracovně zdravotní péče, která je už nyní z větší části hrazena zaměstnavateli) ani formálně právní. Na legislativní radě se žádná námitka v tomto smyslu neobjevila. Naopak, právní autority považují novou formu vymezení hrazené péče, se kterou jsme museli přijít kvůli zákonu o zdravotních službách, za právně lepší a pro pacienta výhodnější. Stejně vyznívá pečlivě provedené srovnání s obdobnými pasážemi v zákonech Holandska, Německa a Švýcarska. Požadovaný seznam zdravotních výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění již máme přes 15 let, není ale přílohou k zákonu, nýbrž vyhláškou, která samozřejmě zůstává v platnosti. Citovaný názor menších koaličních stran není názorem předsedy strany nebo poslaneckého klubu, ale názorem některých členů jejich poradních komisí, zejména pana Petra Fialy. Ten předtím, než nabídnul své služby KDU-ČSL, proslul jako poradce exministryně Milady Emmerové v době zveřejnění její „koncepce“, která ve zdravotnických kruzích vyvolala dávno nevídané pobavení a byla jedním z důvodů odvolání ministryně.

Co se ale odehrálo na legislativní radě vlády? Postup projednávání zákonů byl zcela normální a jeho načasování vůbec nesouviselo s volbami, ale s tím, jak rychle jsme stihli zákony napsat, projednat je v připomínkovém řízení a poslat do legislativní rady vlády, která je dostala už před volbami. Z projednání vyplynulo, že legislativní rada doporučí všechny zákony vládě ke schválení, doprovodí je ale několika výhradami a doporučenými úpravami, což je její rolí a děje se prakticky u každého projednávaného zákona. Jedním z těchto doporučení je požadavek zapracovat do zákona rozsudky Evropského soudního dvora týkající se přeshraničního poskytování zdravotní péče. Na nalezení kompromisního řešení ministerstvo s Úřadem vlády stále pracuje (dosažení shody až při jednání vlády je opět častý jev). Znění navržené odborem kompatibility s evropským právem ale odmítáme. Byli bychom totiž zase jednou papežštější než papež a stejně jako v nechvalně známém případě balených koblih předběhli téměř všechny ostatní členské státy. Evropská komise před několika týdny poslala do Evropského parlamentu návrh směrnice, který přeshraniční poskytování zdravotní péče upravuje. Je tedy zcela logické počkat na sjednocující evropskou úpravu a nepsat teď do zákona naši interpretaci, kterou bychom za pár měsíců opravovali a ještě by nám zkomplikovala předsednictví. Během něj totiž budeme muset nalézt právě kompromisní znění směrnice a byl by naprostý nesmysl svazovat si ruce detailní domácí legislativou.

Děkuji čtenářům, kteří dočetli až sem, ale ten slepenec opravdu nejde rozmotat rychleji. Co dál? Snažně prosím všechny, kdo píší o zdravotnictví, ať už na hlavní stránky nebo v diskusi, aby používali racionální hemisféru svého mozku spíše než tu emotivní a dostupná fakta si ověřili. V případě zmiňovaných návrhů zákonů (zákony o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranně službě spolu s doprovodnou novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění) tak můžete udělat na vládním portálu (http://eklep.vlada.cz), kde už několik týdnů visí, nebo na webu Ministerstva zdravotnictví, kam umístíme jejich aktuální verzi po projednání vládou.