Kopírování jako zločin

Lenka Nedbálková

51PRO

Ochranný autorský svaz (OSA) je občanské sdružení, jehož hlavní činností je podle autorského zákona kolektivní správa autorských práv k hudebním dílům a zhudebněným textům. Jde zejména o udělování souhlasu k užití děl a výběr a výplaty autorských odměn autorům, dědicům a hudebním nakladatelům.

Účelem kolektivní správy má být kolektivní ochrana a uplatňování majetkových práv autorských a práv s nimi souvisejících a zároveň umožnění legálního přístupu veřejnosti k předmětům těchto práv. Jako definice to zní pěkně. Realita je ovšem jiná…

Zdroje jsou

OSA je díky svým podivným, často až mafiánským praktikám přezdívaná OSA NOSTRA. Podle pravidel nastavených autorským zákonem je každý občan nucen tuto organizaci chtě nechtě dotovat nemalými částkami. Peníze jim tečou z několika zdrojů. Když si koupíte jakékoliv zařízení k reprodukci, například kopírku, tiskárnu, digitální fotoaparát, mp3 přehrávač nebo vypalovačku, automaticky jde určitá suma, která se odvíjí od kvality přístroje a může dosáhnout až 500 korun, do kasičky OSA. Když si pořídíte medium v podobě prázdného cd, dvd, flash disk, externí paměťový disk či paměťovou kartu, naplní tutéž pokladnu čtyři procenta z jeho ceny a to, že výrobek chcete použít pro zálohování vlastních textů nebo jakékoliv jiné svojí tvorby, nikoho nezajímá. Stejně tak, když si jdete kopírovat kupříkladu seznam na nedělní nákup do tzv. „copy shopu“ čili do veřejné kopírky, zaplatíte navíc deset haléřů za černobílou kopii a dvacet za barevnou. Ptáte se proč, když si chcete okopírovat text, který jste sami napsali? Protože tak praví autorský zákon. Už samotný fakt, že jdete něco kopírovat, z vás dělá zločince, který je poplatkem preventivně trestán za to, že by eventuelně mohl kopírovat něco neoprávněně. Paragraf, který toto stanovuje, je vysvětlován jako náhradní odměna eliminující úniky příjmů autorů v důsledku kopírování. OSA musí mít velké příjmy, napadne každého z nás. Ano, jsou to nepředstavitelné částky. Příjem OSA dá na autorských poplatcích a pokutách dohromady ročně několik set milionů korun. A co se s nimi děje? Jednou za tři měsíce si mezi sebe tyto autorské desátky podle Rozúčtovacího řádu OSA rozdělí Karel Gott, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Petr Janda či jiný všemi milovaný umělec, kterého OSA zastupuje. Ptáte se, proč například Helena Vondráčková dostává peníze za to, že vy si koupíte vypalovačku? Protože tak ukládá autorský zákon. Současná platná legislativa, která upravuje autorská práva, se dá nazvat dokonalým plněním kapes vyvolených lidí z peněz všech občanů, kteří jsou podle této právní normy v podstatě bráni jako potenciální kriminálníci. Podle tohoto legislativního paskvilu, který byl přijat, abychom se přizpůsobili normám Evropské unie, se totiž očekává, že budete vypalovat písně Heleny Vondráčkové, přičemž fakt že její hudba vám není úplně po chuti a přepínáte televizi, když ji vidíte, tudíž by vás ani ve snu nenapadlo si pálit její cd, je váš problém. Ty peníze jí stejně zaplatíte.

Veškeré tyto horentní sumy se rozdělují pouze mezi autory, kteří mají s OSA uzavřenou smlouvu o zastupování. Jsou ale i tací umělci, kteří z principu touto organizací zastupováni být nechtějí, což ovšem na situaci nic nemění. OSA při veřejné produkci děl těchto autorů vybírá poplatky i tak, a to formou paušálních plateb od provozovatelů.

Pokuty za nic

Obdobně nesmyslná věc je zákaz pouštění radia či televize na veřejných místech. Když například vlastníte kadeřnický salón, nepouštějte u mytí hlavy klientce rádio, jestli nemáte zaplacený několika set korunový poplatek. Až vás navštíví kontroloři z OSA a vyměří pokutu, která může být až do výše 150 000 korun, vlasy vám hrůzou stoupnou na hlavě tak, že jejich zkrocení nezvládne ani nejlepší tužidlo.