Srpen 1939 - dohoda dvou gangsterů o kořisti

Jan Ziegler

Přesně tato slova vystihují známý pakt Molotov - Ribbentrop z 23. srpna 1939, kterým si dvě zločinecké bandy, nacistické Německo a bolševický Sovětský svaz, rozdělily teritorium. Obě strany přitom tuto dohodu nebraly vážně a jenom potřebovaly získat čas k dalším výbojům. Druhá světová válka s desítkami milionů obětí začala v režii Adolfa Hitlera přepadením Polska za aktivní pomoci bolševického vraha Josefa Stalina.

Někteří rádoby znalci namítnou, že Stalin si potřeboval zajistit západní hranice proti Německu, oddálit tak nacistický útok a se připravit se na obranu země. Ono to však bylo poněkud jinak. Sovětský diktátor chtěl dostat do války Západ s Německem, aby se pak v pravou chvíli mohl vrhnout na oslabenou kořist.

Ovšem svého německého spojence se zpočátku snažil hýčkat. Souhlasil s uzavřením hospodářské smlouvy na podzim roku 1939, podle které bolševické Rusko dodávalo Německu důležité suroviny, jako ropu, plyn, železnou rudu atd. To činilo opravdu důsledně a poslední nákladní vlak projel ze SSSR do Hitlerovy říše 22. června 1941 ráno asi jen dvě hodiny před zahájením německého útoku.

V rámci onoho čtvrtého dělení Polska postupovali oba zločinci Stalin s Hitlerem v dojemné shodě. Již 3. září sovětský ministr zahraničí Molotov neváhal ujistit německého velvyslance v Moskvě Schulenburga o tom, že Rudá armáda zahájí už brzy útok na Polsko, tak jak bylo domluveno. O šest dnů později pak Molotov nacistům blahopřál, když dostal falešnou zprávu o dobytí Varšavy. „Dostal jsem vaše hlášení o vstupu německých vojsk do Varšavy, prosím, předejte mé blahopřání a pozdravy německé říšské vládě." Ve skutečnosti však polské hlavní město padlo po hrdinné obraně až na konci září.

Nacisté s bolševiky si ovšem vyměňovali i další komplimenty. Tak Hitler například prohlásil, že pro jeho koncentráky byly vzorem sovětské gulagy, Stalin naproti tomu uvedl, že Hitlera respektuje jako vynikající osobnost.

Ruské rádio navigovalo německé bombardéry

Ruští bolševici také poskytli rozhlasovou stanici v Minsku k navigování bombardérů Luftwaffe. Němci se dočkali svých kamarádů 17. září, kdy Rudá armáda vpadla zákeřně statečně bojujícím Polákům do zad. Německý generál Heinz Guderian ve svých pamětech uvádí, že 22. září uspořádaly Rudá armáda a Wehrmacht společnou vojenskou přehlídku a zároveň došlo k výměně vlajek.

Ovšem dobytí Polska nebylo ani pro Rudou armádu zadarmo, některé jednotky sboru ochrany pohraničí kladly agresorům na východní hranici tvrdý odpor. Urputné boje se vedly třeba u Dzisny a o vesnice Olesznyk a Malaszky. Je ovšem jasné, že slabé polské oddíly jednotky nemohly obrovské přesile dlouho vzdorovat.

Situaci Polska po napadení Sověty a Němci dokonale vystihuje scéna z filmu Andreje Wajdy Katyň. Na mostě přes řeku se střetávají z obou stran davy uprchlíků, jedni prchají před bolševiky, druzí mají v zádech Němce, ovšem utéct už není kam.

Situace v obou záborech byla srovnatelná, bolševici i nacisté sáhli k tvrdým represím vůči místním obyvatelům. Statisíce nepohodlných lidí byly v nelidských podmínkách deportovány, buď do Osvětimi apod. nebo do sibiřských gulagů. Například z Litvy naplánovali bolševici odvlečení osmi set tisíc lidí z celkem tři milionů obyvatel. Podobnost s konečným řešením českého obyvatelstva v protektorátu Čechy a Morava v rámci nacistických plánů není až tak náhodná.

Nakonec Německo zaútočilo v červnu jednačtyřicátého na Sovětský svaz, čemuž Stalin odmítal do poslední chvíle uvěřit a zakazoval jakákoliv opatření k odražení německého útoku. Bolševický diktátor se pak zachoval jako zbabělec, psychicky se zhroutil a více než týden se neobjevil na veřejnosti. Tento útok okomentoval výstižně proslulý britský publicista George Orwell. „Masový vrah a zločinec Stalin se nyní stává našim kamarádem."

Útok chystal Sovětský svaz

Příčiny počátečních drtivých porážek Rudé armády i Stalinova kolapsů však zřejmě budou i jiné. Ruský historik Viktor Suvorov ve své knize Poslední republika připomíná, že to byl právě Sovětský svaz, který chystal útok na Německo a na Evropu. Tomu by odpovídala i sovětská neschopnost klást útočníkům účinný odpor. Jednotky rudoarmějců totiž zaujaly výchozí útočné pozice a nedokázaly se rychle přeorientovat na obranu proti nepříteli, který je předešel.

Neznám jiný případ v historii, kdy útočící armády se třemi tisící tanky dokázaly rozdrtit početnějšího nepřítele s dvaceti tisíci tanky a převahou i v jiných druzích výzbroje.

Myslím si, že argumenty Suvorova bývalého sovětského špiona, který měl přístup k důležitým tajným dokumentům, je nutné brát velmi vážně.

Totalitní režimy byly, jsou a budou nejhoršími nepřáteli lidské civilizace.