Tajemství kineziologie.

Radim Lhoták

Energie proudí a na nás je nechat ji proudit tak, aby v nás vykonala svoje pozitivní dílo. Pojmem pozitivní se tady chápe vesmírný řád a jeho totalita boží milosti, kosmos jako všezahrnující princip, kterým se můžeme utvořit k dobru a celkové harmonii. Stačí jen chtít, otevřít se, nechat energii námi prostupovat. Jsme plni bloků vlastní nejistoty, stresu, zloby, nenávisti, úzkosti a strachu. Je nutné se jich zbavit, odstranit vše negativní a najít sama sebe v lásce a v souladu s vlastní bytostí. O čem to tady mluvím? O kineziologii.

Člověk už dobré tři tisíce let, co existuje racionální filozofie, bloudí po cestách poznání, hledání grálu nesmrtelnosti, věčného principu trvání a smyslu světa, bloudí stále a bloudit patrně nepřestane. Za tři tisíce let nenalezl uspokojivé odpovědi na základní otázky, kdo jsme, proč jsme tady, v čem spočívá smysl naší konečnosti. Nenalezl je, pokud chtěl trvat na rozumu, pravdě a objektivní realitě. Naproti tomu prošel nespočtem výkladů a metafyzických popisů, které viděly svět jasně, dotýkaly se věčnosti, samotného Boha a přinášely lidem učení o duši nesmrtelné, spasitelné, nacházející absolutní dobro a blaženost v náruči nebeské. Starší východní filozofie neznaly boha, přesto také nahlížely vyšší řád, pralátku světa. K nahlédnutí věčné pravdy bylo nutné nejprve meditacemi odpoutat duši od světské a materiální závislosti. Umrtvit všechny touhy, umlčet myšlenky vyvolávající starost o náš pobyt ve světě. Teprve duch osvobozený od těla a přízemnosti se mohl vzedmout k nazření absolutní harmonie na vlnách kontemplace. Takovou filosofií je například buddhizmus a někde v jeho kořenech leží metody, jimiž se smiřovaly vnitřní lidské stránky dobra a zla, Jin a Jang, mužský a ženský princip. Středem zájmu se stala vesmírná energie a způsob, jak se jí otevřít. V její podstatě nebyl obsažen dualismus dobra a zla, ani boj protikladů, ale věčná a nekonečná jednota, klid, nirvána. Hleďme, řekli si podnikaví duchové moderní doby, klídek a pohodička, to je přece to, po čem touží naše ženy, nic neřešit, cítit se bezva, být nezávislá, mít se ráda, spokojenost sama se sebou. A jsme u samého jádra i smyslu kineziologie.

Podivuhodné je, jak tento snaživý obor dokázal do starých a odlehlých proudů východního myšlení naimplantovat teze racionálních filosofů našeho moderního věku bez sebemenší snahy o jejich pochopení či relevanci. Tak v mechanické disfunkci podvědomí založené na falešných hodnotových soudech vidí bloky negativní energie, v Heideggerovské existencionální nicotě a vědomém bytí spatřuje obrácení do vlastního nitra a reflexi sama sebe jako součást kosmu. Vznikl tím neskutečně pomatený hybrid názorů na fungování světa a člověka, aniž by se někdo alespoň pokusil o jejich výklad. Nutno ovšem říct, že kineziologii vůbec o žádné vysvětlování nejde. Ona pouze aplikuje čarovné snůšky svých principů do života lidí, koketuje s bioenergetikou, používá psychologické metody a vzorce, které nějak fungují ke svému účelu. Je příznačné, že dominantní v tomto oboru jsou ženy. Kinezioložka manipuluje s podvědomím své klientky a nechává si za to platit. Aplikuje nástroje psychoanalýzy podle návodu a schematiky One Brain a nemusí přitom nic vědět o Freudovi, o Jungovi, o psychologii vůbec, nemusí mít žádný vysokoškolský diplom, stačí jí absolvovat několikadenní kurzy kineziologie, které se množí jako houby po dešti. Důležité je, aby jí pacient uvěřil, že vnímá šestým smyslem onu energii proudící z těla a dokáže tak odhalit skrytá ložiska psychotoxinů vibrujících stresem. Cítí se jako vědma a má uhrančivé pohledy kartářky. Pokud pacient s něčím nesouhlasí, pokud se nepodrobí jejímu soudu, je sám sobě nepřítelem, sveřepým zdrojem odporu, brání se a odmítá léčbu. Takovému člověku není pomoci a nelze ho k nápravě nutit ani přesvědčovat.

Podle kineziologie to, co nás blokuje a odvádí na scestí, jsou naše city. Jimi se poddáváme vlastním rozvratným sklonům, sebepoškozování, nelásce a nedáme tak šanci pozitivní energii, aby námi prostupovala. Je to naše uzavřená a stresu plná subjektivita, kterou vzdorujeme světu a především sami sobě. Vesmírná energie proudí a je založena světlem, řádem a harmonií. Pokud my jako jedinci propadáme temnotě, zlu a beznaději, je to jen naše vina, naše individuální selhání. Kineziologie nám ale může pomoci. Je k tomu přímo poslána. Očistí nás a odblokuje. Člověk z rukou kineziologa vychází jako znovuzrozený, jako růžolící dítě či žena, u níž vlastní pocit vnitřní jednoty, radosti a harmonie vychází ze sebe sama, z prosté emocionální metamorfózy vnitřního já oproštěného od vleku předsudků či negativních závislostí a naladěného na tóny kosmické energie.

Taková žena přestává vnímat svět v reálné podobě, zavírá oči před všemi protivy a rozpory. Taková žena přestává cokoliv problematizovat a odmítá čemukoliv rozumět. Taková žena je naplněna čistými emocemi, které jsou podle kineziologů něco jiného, než obyčejné city. Taková žena je schopná rozdávat lásku a laskavost jako anděl shůry nebeského jasu, pokud má kolem sebe dostatek sponzorů. Taková žena je šťastná sama se sebou a okolní svět do sebe začleňuje jako součást kosmické jednoty, pokud projevuje dostatek kompatibility a nepodrývá její vyrovnanost záludnými otázkami. Taková žena vidí svět jako dobrý a spravedlivý, jen lidi, škarohlídní jednotlivci, zvrhlá individua, která nechápou a necítí smysl pozitivní energie, si škodí vlastní zavilostí a neschopností. Taková žena je šťastná a připravena létat na perutích nových vymožeností, které jí svět přináší, a vyžaduje okolo sebe lidi integrované, zajištěné, bez podvratného myšlení a se smyslem pro humor.