Stát a svoboda (3)

Radim Lhoták

Vypadá to už tak, že stát se utvořil do podoby předurčující současné státy po té, co ztratil bytostnou účast občanů, po té, co přestal být obcí, která ztělesňovala zájmy a život lidí, ba co víc, stal se universální mocí po té, co lidé ztratili víru ve svou vlastní moc, když jejich srdce počala tlouci asynchronně s obecným zájmem, když onen obecný zájem přestal mít lidský rozměr a stal se nadřazenou ideologií, filozofií lidské odpoutanosti, bezvýznamnosti, odevzdanosti bohu, propadlosti mechanické síle vědy a pokroku, stoickou parafrází odumírání a úpadku.


Krajním symptomem pokročilého státu čnícího majestátně nad svými občany jako sfinga nad pouští, v níž každé zrnko písku je bolestným průkazem rozpadu bývalého města snů, v němž zůstavil čas právě a pouze onu sfingu jako symbol konce, nuže krajním neduhem tohoto společenského útvaru bez společenství je individualismus. Není soucitu hodnějšího pohledu nad obraz jedinečného individua, nad tu vypínavou kreaturu člověka hýřící navenek barvami měňavými na způsob kontra-mimikrů, jimiž se snaží odlišovat, ne splynout s prostředím, ne stát se jeho funkční součástí. Čím barevnější a pestřejší je na povrchu, tím chabější a prázdnější je jeho nitro, jež směnilo veškerou nápaditost, tvůrčí energii, ušlechtilý cit, morální sílu, veškerou matérii hloubky za výraz své povrchnosti. Individualismus plodí slabého ducha už z toho prostého důvodu, že rozkládá jednotlivosti místo aby skládal celek, že poučuje místo aby se snažil poučit, že se vylučuje místo aby se stal součástí, že rozumuje místo aby se snažil porozumět. Dokud ještě existoval nějaký duch doby, intelektuální proud myšlení, názorový konsensus jistých ideálů, jisté společenské vědomí, byl individuální postoj směřující mimo dobové souvislosti, myšlenkový rozmach nad bezpečné vody obecného mínění heroickým činem. Velký duch individualismu vyžadoval velký odpor středního proudu. Dnes je individualistou každý a jedinou jeho snahou je učinit se zajímavým za každou cenu. Jaký může mít tato karikatura lidské důležitosti pojem o svobodě? Jak je vůbec možné společně s ní o nějakou svobodu usilovat? Jak je možné ji získat pro svobodný a v pravdě důstojný život v úctě a respektu k bližním?



Snad je individualismus dostatečným vysvětlením, proč lidé dnešní doby vyžadují na sebou hlavu státu a jsou ochotni za ni i platit. Bez ní by totiž ani nemohli být individualisty. Ne každý je však individualistou z přesvědčení, ne každý bohudík je rád oním vypínavým zevlounem předvádějícím své peří a spásajícím každý zelený kus trávy bez zájmu o to, zda znovu vyroste. Je přece dost lidí, kteří myslí dál, než k hranicím svého já, a není jim lhostejný stav světa lidí takový, jak se jeví. Ve své slepotě, ve své bezduchosti, ve své bezradnosti, ve své elementární soupeřivosti, ve svém konzumním stravování sama sebe. Proč se tito lidé nevzchopí, nepozvednou ke změně? Je třeba rozptýlit ještě jeden mýtus, který se nazývá lidská touha po moci. Kdyby lidé byli chtiví moci, jistě by využili každé příležitosti, jak si své podmínky přizpůsobit ke svému obrazu. Využili by své možnosti spojit se v nové jednotě a tak převálcovat celé to stádo zevlujících individualistů. K tomu by však potřebovali vůdce, autority schopné jejich touhy a požadavky zřetelně vyjádřit a dovést k cíli. V povaze většiny lidí totiž není vládnout, nýbrž podřídit se, odevzdat se důvěryhodné síle, která té většině dá dobrý směr, povede ji k spokojenosti a blahobytu. Touha všech po moci je uměle vytvořená pověra za účelem ospravedlnit ty, kdo moci zneužívají ve svůj sobecký prospěch. Proto úspěšní individualisti těžící ze svého náhodného postavení mají takovou potřebu potřít každý názor, který by mohl lidi spojovat, který by promlouval k jejich srdci, který by se mohl stát názorem většiny.


Na závěr si neodpustím uvést autentický dokument ze statí ODS promlouvajících o efektivním státě, dokument, který myslím dost průkazně dokumentuje, jak současný stát sám sebe vnímá ve vztahu k občanům, když hovoří o individuálním přístupu ke každému z nás, cituji:

V konečném důsledku bude individualizace znamenat také skutečně integrované poskytování služeb občanům. V tuto chvíli člověk závislý na podpoře vlády, který potřebuje různé vzájemně související služby - rekvalifikační kurz a umístění, péči o dítě, poukázky na potraviny, léčbu drogové závislosti - musí většinou o tyto služby žádat prostřednictvím různých úřadů a agentur. Integrace služeb shromažďuje související nabídku služeb pod jednu střechu podle individuálních potřeb občana, takže služby různých úřadů a agentur společně pomáhají řešit jeden problém z různých úhlů. A výsledek? Prostředky se zaměřují na skutečné problémy občanů, a ne pouze na ty, které má daný úřad za úkol řešit. Jednotlivé aktivity jsou lépe koordinovány. A peníze daňových poplatníků jsou vynakládány efektivněji, takže se vyplýtvá méně prostředků na nadbytečné aktivity, nepotřebné služby a nedotažená řešení. Konec citátu.

Pro jasnější pochopení: Jsme lidé závislí na podpoře státu, protože neschopní samostatné existence, neschopní správné kvalifikace a umístění, neschopní se postarat o své děti, často hladovějící a v beznaději upadající do drogové závislosti. Takoví jsme my, proto potřebujeme dohled a pořádající ruku státu, abychom mohli zůstat tím, čím jsme.